Čert nespí

Svojrázny príspevok do témy satiry na slovenskom filmovom poli. Znateľný lowcost, ale vôbec nevadí. Poviedky kostrbaté, no herci nebojácni a zapamätateľní, hlavne Bohuš Králik a Ivan Krivosudský. Králikova hláška "vydra alkoholizmu sa priblížila k múrom našej fabriky" je hovadsky dobrá, kupodivu aj zvyšok scenára. Film pobaví, ale neubráni sa dojmu čo ním chceli tvorcovia vlastne povedať, lebo haniť socializmus v 50. rokoch by bolo nedobré a tak aj poviedky končia neucelene. (25.12.2017)

Tri poviedky s pomerne roztomilo štylizovanými postavami, založené na rovnakej schéme: Zamestnanci fabriky začnú podozrievať svojho zvláštne sa správajúceho kolegu, že chce ohroziť výrobu ich firmy, pravidelné dodržiavanie (či prekonávanie!) plánov a nebodaj sa možno i dal na buržoázne chodníčky. Prenasledujú ho, idú odhaliť jeho zlotrilé plány, aby zistili, že išlo o nedorozumenie a kolega mal pre svoje správanie veľmi rozumný a jednoducho vysvetliteľný dôvod. Súdruhovia sa tľapnú po čele, ako ľahko sa nechali napáliť a pokračujú vo veselom budovaní svetlých zajtrajškov. Ako už tu trefne poznamenal niekto v komentároch - exemplárny príklad aké pyčoviny riešili komunisti. Solanova skvelá 60s tvorba sa našťastie už proti naivnému socialistickému realizmu vyhranila. (16.12.2018)

Prvni velka slovenska filmova kritika socialistickych pomeru, ktera nasledovala po mirnem umeleckem uvolneni po prazske celostatni konferenci o satire v listopadu 1954. Dvakrat vtipne mi to pri shlednuti o pulstoleti pozdeji neprislo, ale pokud chcete nahlednout do zde karikovane dobove mentality (kdy se napriklad v prvni povidce dela ze smutku zamilovaneho soudruha Kvasnicky politicky problem, protoze "v dnesni dobe prece nema clovek duvod byt smutny!"), tak je to vyborny studijni material. Mnohe satiricke momenty (neuveritelny pribeh muze, ktery si poda zadost, a ackoliv nema zadne konexe, dostane za tri tydny byt) by se navic daly s prehledem aplikovat i na dnesni dobu. (30.09.2010)

Čert nespí je buď komédia, satira, alebo veselohra. V každom prípade je však značne ťažkopádna a nevtipná a to sa nezhoduje ani z jedným spomenutým termínom. Svetlé momenty má, satirická svojim spôsobom tiež je, ale nie spôsobom vtipným. Všetci herci sú nesympatickí, či skôr sú tak naštylizovaní, že sú nesympatickí. Dokonca aj Kroner a to je potom sklamanie. Ale dobre, raz som sa uchechtol. (03.06.2015)

Na stejný způsob, jako český film Zaostřit, prosím!, vznikla povídková satira i ve slovenském filmu. Hranice je tenká, ale zatímco český film je nehodný Friče, tento slovenský lze vnímat jako dílko přijatelnější vzhledem k tomu, jaké všechny žánry tehdy ve východní polovině republiky stále ještě chyběly. Oba filmy jsou výsledky požadavků z konferencí Svazu československých spisovatelů v letech 1954 a 1955. Povídková sbírka Petera Karvaše Čert nespí (1954) nabídla hned několik celků, z nichž Smutný káder a Typický prípad jsou z cyklu Příhody nenápadného mládence a finální povídka Vel'korysá kampaň z cyklu Bezúhonné podobizny. Pro tvůrčí tým to byla série zajímavých výzev, hlavní herci měli každý po čtyřech různých úlohách, debutující režiséři a kameraman vzbudili naděje. Solan sám chtěl pokračovat v přepisu další povídky z Karvaše, ale Prípad Barnabáš Kos se dočkal premiéry až v roce 1965. (23.01.2021)