Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba... Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972). Sám tvůrce považoval tuto tragikomedii za své nejsurrealističtější dílo a znovu v něm vyhlásil válku pokrytectví, měšťáctví a falešné morálce. Snímek natočil ve Francii v již tradičním tandemu se scenáristou Jean Claude Carriérem a se sobě vlastní nespoutanou fantazií v něm vytvořil obraz světa, který ztratil lidský rozměr, absurdní vizi lidí, kteří pozbyli schopnost dorozumět se mezi sebou a často i porozumět sami sobě. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (70)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Ufff... takže si to všechno zrekapitulujeme: 1) Buñuel je ale výtečník! Nejenže si do svých filmů ukradl několik motivů z bláznivých snů mé zdejší kolegyni Idée_fixe, ale tentokrát si vzal jeden bláznivý nápad i ode mne! Vlastně on za to asi nemůže, že zfilmoval nekomformní pracovní jedílnu jako místnost plnou uzavřených oddělení v podobě kabinek :-))) daleko dřív, než jsem se narodil a v hlavě se mi tahle myšlenka vyrojila. Spíše by se zdálo, že všichni si podvědomě naopak krademe představy páně Buñuela, leč my za to nemůžeme, jak trefně se dokáže mistr ve svých filmech vplížit do končin lidské psychiky a fantazie. 2) Buñuel jde ve svých absurdních motivech ještě dál, von ten můj nápad zde využil jako kontrast k docela "sci-fi" pojaté pracovní poradě v zasedací místnosti, která skloubila místo na konání pořady s místem na vykonání jiné potřeby (aneb záchodové mísy v rolích sedaček podél stolu :o)). Chodit na záchod zároveň takhle na poradu do kanclu, to ať nám pan řídící a spol. raději zůstanou při starém i s veřejnou jídelnou za cenu, že vás během oběda někdo občas otravuje. (Ehm, jen co jsem to chtěl dopsat, musel jsem si odskočit na WC a došlo mi, jaké by to bylo nemuset vstát, jít přes chodbu a naopak během velké potřeby mít možnost pokračovat v komentu...? Krucinál, ten Buñuel mne zase doběhl víc než jsem si představoval! :-)) 3) Scenárista Jean-Claude Carrière ve svých pamětech vzpomíná, jak se u Nenápadného půvabu buržoazie s Buñuelem shodli na tom, že všechny bláznivé asociace, které vymyslí, musí mít logické opodstatnění, tudíž např. do restaurace nemohou nikdy přijít velbloudi (jen tak mimochodem, po francouzsky les chameaux! :)). Nutno pochválit pány, jak tohle dodrželi i zde, protože do pokoje během svítání přijedou pouze slepice, pošťák na kole a pštros. Jak ďábelsky tu svou dohodu splnili...! 4) Déle jsem se filmu vyhýbal, že mi v něm bude (oproti ostatním pozdním Buñuelovým filmům) chybět můj vcelku oblíbený Fernando Rey, ale i se zvyškem hereckého ansáblu "buržoázní" (i mimoburžoázní) partičky je nakonec velká zábava. Všimli jste si mimochodem, jak někteří svou rolí docela navazují na ty "Buržousty"? Třeba Michel Piccoli – opět významná státní osoba u telefonu (ministr / policejní perfekt), François Maistre to za dva roky dotáhl od vrchního inspektora na profesora mladých učenců a Pierre Maguelon si ponechal snad i stejnou uniformu. Brialy a Rochefort jsou příjemným osvěžením v podobě nových tváří v surrealisticko-kritickém světě Buñuelově. 5) Nejen po "Buržoustech" je to opravdu zábava a odměna pro sprízněné diváky (anebo trestuhodný přízrak pro diváky nespřízněné ;o)), protože Buñuel zde v mozaice výjevů skládá dohromady témata, kterým se věnoval a střílí si každou chvíli opravdu z leckoho (mnísi, policajti, teroristi), střídá absurdně bláznivou komedii se závažnými společenskými motivy. 6) Že vám ten můj komentář, hlavně spočátku připadal až příliš bizarní, šílený a nesourodý? Podívejte se na film a možná budete mít z něj sami pocity tohoto ražení. Dobře řízená anarchie třeba příliš škody nenadělá. ,,Už mi ta symetrie leží von krkem!" 90%                              (Věnováno uživatelce Idée_fixe. Napsáno jako odpověď na její komentář k filmu Aquaman.) () (méně) (více)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Nejzvláštnější na věci mi připadá vlastní pocit, že se ve filmu vlastně nic mimořádného neděje. 1) Navíc jsem se chvílemi nudil._____ 2) Snímek odráží moderní dobu. Každý vnímá jen svůj svět a nic jiného si nepřipouští._____ 3) Druhá půlka získala na šmrncu i tempu, k čemuž přispělo i trefné herecké obsazení._____ 4) Ale stejně by mi více vyhovovala anglická ironie._____ 5) Tak nevím - je v nepořádku svět anebo já? ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Dílo Luise Buňuela rámují dva filmy. Na začátku kariéry stojí krátkometrážní experimentální Andaluský pes, kde si režisér teprve osahával terén a zkoumal možnosti žánru a filmového média. Na konci tvůrčí dráhy stojí absurdní potměšilá hříčka o iluzi zvané svoboda, složená z nesouvislých groteskních surrealistických minipovídek. V ní si Buňuel s rozkoší pohrává se společenskými konvencemi a lidskými předsudky, zesměšňuje dobré mravy a jízlivě se strefuje do svých obvyklých cílů - konzervatismu a upjatosti církve, stejně jako povýšenectví a pokrytectví buržoazních a byrokratických vrstev. Buňuel se na vzývanou svobodu dívá skepticky. My lidé jsme v zajetí svého okolí, společnosti, výchovy, emocí, pudů a především svých genů. Podobně jako Lynch i Buňuel ke stáru přestal brát ohled na vnější vlivy a točí pro vlastní potěchu o tom, co ho nejvíc zajímá. Ale zatímco pozdní Lynch je pro mě nestravitelný, Buňuel mi naservíroval tak delikatesní filmovou esenci žánru, že jsem ve světle toho musel přehodnotit pár jiných filmů. Ostatně co se filmografie španělského surrealisty týče, dosud jsem měl nejraději podstatně konvenčnější Nenápadný půvab buržoazie, Přízrak svobody se ale okamžitě katapultoval na první místo. Dovolím si nicméně doporučit, abyste svůj kontakt s Buňuelem nezačínali právě tímto kouskem. Pokud dáte přednost jeho mainstreamovějším snímkům, o to víc si vychutnáte krátké výstupy jeho dvorních herců a styl založený na sarkasmu. Přízrak svobody bych nechal až na konec, je přece jen příliš svůj, vykloubený z toho, na co jsou diváci zvyklí a co jsou ochotni akceptovat. Celkový dojem: 95 %. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Film jsem si vyhledal kvůli tomu, že v soupisu jeho herců figuruje jméno mé oblíbenkyně Moniky Vitti - to jsem si ovšem trochu naběhl, protože její herecký prostor v tomto fimu je omezen na nějakých 6 minut - a pak už se vůbec neukáže! Na vině je svérázný styl filmového vyprávění, který je v tomto filmu použit a který připomíná předávání štafety. Na scénu je vždy uvedena jedna nebo více postav, které odehrají nějakou surrealistickou potměšilost, pak se "předá štafeta" někomu jinému a jede se dál (Buñuel se tohoto principu v celém filmu sice nedrží důsledně a některé postavy se na scénu vracejí, ale ničemu na škodu to není). V tomto ohledu je to dosti svérázný fimový počin, který připomíná nanejvýše zase jen některé další Buñuelovy filmy (za všechny asi nejvíc filmy Nenápadný půvab buržoazie či Mléčná dráha). Ve výsledku je to dosti zábavná podívaná, a to i pro člověka neobeznámeného s jinými Buñuelovými snímky či surrealismem jako takovým. Na filmu se podílela celá řada skvělých herců, a ačkoli měl každý z nich jen malý herecký prostor, společně nechali vzniknout skvělému filmu, který stojí za vidění i po těch letech a který obsahuje celou řadu inspirativních myšlenek. UPDATE 8.3.2020 - Napodruhé po téměř 5 letech mě to opět hodně bavilo, ten film je prostě zcela skvostný a některé scény jsou dokonalé (lidé sedící na záchodových mísách, pátrání po dívce, která se neztratila, ad.). Ten film je podle mě tak dobrý, že funguje, i pokud člověk nezná kontext jeho vzniku či jiné Buñuelovy snímky. Stačí prostě sedět, dívat se a nekomplikovaně si to užívat. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

U Buñuela mám vždycky jeden a ten samý problém a já se ho prostě nedokážu zbavit. Od každého jeho filmu očekávám něco bůhvíjak sofistikovaného, pak jsem ve finále zklamaný, že jsem to vlastně nedostal a myslím si, že jsem to nepochopil a až pak mi dojde, že šlo jen o ty symbolistické a dost absurdní scény. Měl jsem to u Nenápadného půvabu buržoazie, mám to i u Přízraku svobody. A nechci tím říct, že by to sofistikované nebylo - celkem je, ale útržkovitě. Nebo mi něco uniká a najdu to v tom při dalším zhlédnutí, i tohohle pocitu se zbavit u jeho filmů nemůžu. Každopádně ačkoli mi v tom chyběla nějaká celistvost (překvapivě u děje mi to je fuk, protože tady je celkem rychle jasné, že půjde jen o sled scének, ale spíš myšlenkově mi tam chybí) a Buñuel zde vlastně jede zhruba to samé, i tak se mi to líbilo. Některé scény jsou velmi chytře a absurdně-komediálně vystavené, jiné jsou jen absurdně vtipné, u jiných zase jen chápu poselství, ale bůhvíjak mě nebaví a pak jsou tam i takové, které jsem moc nepobíral (ale těch je minimum). Je to taková "všehochuť", kritizující především byrokracii, církev a další mocnosti + i na tu smetánku se dostane. Většinou trefně, ale ne vždy. Jenže i tak si mě to nedokázalo bůhvíjak získat a něco mi v tom prostě chybí. Své kouzlo to určitě má, ale Nenápadný půvab buržoazie mě přece jen zaujal o něco víc. Slabé 4* ()

Galerie (27)

Související novinky

Zemřel herec Michael Lonsdale

Zemřel herec Michael Lonsdale

22.09.2020

Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)

Reklama

Reklama