Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaro roku 1941 - poslední mírový den Jugoslávie před vpádem německých vojsk. Rozhrkaný venkovský autobus nabírá postupně cestující, kteří jedou do hlavního města. Cesta autobusu je metaforou konce jedné epochy, která v sobě nese nejrůznější fobie, strach a touhou po lepším životě. Stejně tak, jak se autobus blíží k cíli a atmosféra uvnitř spěje k výbuchu nesnášenlivosti a podezírání, blíží se nová utrpení pro celou zemi, jehož předzvěstí jsou první německé bomby dopadající na Bělehrad. S neobyčejnou jemností a citlivostí se ve filmu střídá komická a tragická poloha, kterou do magických dimenzí posouvají svým zpěvem dva cikánští chlapci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (96)

Cimr 

všechny recenze uživatele

,,Že jim není hanba!" ,,Ale proč? My jsme sem přece přišli a šmírujeme je!" ,,Ale stejně!" Tento menzelovsky krásný snímek je příjemný míšenec mezi Hoří, má panenko a Postřižinami. A také ukázkový příklad toho, že málo peněz není argument pro kvalitu filmu. Na jeden autobus, pár lidí a jeden výbuch snad sežene peníze každý... ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Tento druh filmů mám nejraději, omezený prostor, mnoho zajímavých charakteru a zcela ucelený příběh bez zbytečných odboček. Scénář naprosto bez chyby, luxusně absurdní humor a všudypřítomný soucit, který divák váže k hluboce promyšleným postavám, které za své menší či větší chyby nakonci krutě zaplatí. Tento film nemůže nikoho zklamat. ()

Reklama

klukluka 

všechny recenze uživatele

Milý to bylo. Příjemný. (V mým případě za předpokladu, že s nimi nesedím v tom autobusu. To by můj žaludek nepřežil.) Jestliže jsem po tom ale sáhnul na základě FB doporučení, že to je taková ještě lepší Černá kočka, bílý kocour (možná naopak), tak tady musím říct, že Kusturicův počin je ještě o několik tříd a galaxií dál a výš. Tento typ zázraku se bohužel nekonal. Ale koukalo se na to hezky, to připouštím. ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

"5. apríl 1941. Niekde v Srbsku..." Tragikomická ne-vojna v 26 obrazoch. Geniálne jednoduchá balkánska jednohubka tak trochu v štýle Kusturicových filmov, ktorá si pohráva s jemnou spoločenskou a politickou satirou prostredníctvom skupinky pitoreskných charakterov na ceste autobusom cestovnej agentúry Krstič, otec a syn do Belehradu. Pestrá mozaika zábavných postáv sľubuje záplavu humorných situácií a parádnych vtipov, ale citeľná prítomnosť vojny či choroby brnkajú aj na dramatickejšiu strunu. Dalo by sa povedať, že je oproti Kusturicovej tvorbe Ko to tamo peva umiernenejším počinom, ktorý nielen paroduje, ale aj ostro kritizuje spoločenské vrstvy a vzťahy medzi postavami, predsudky, ignoranciu, zlozvyky či negatívne ľudské vlastnosti (v hlave mi utkvela najmä scéna skupinového pozorovania milencov v tráve, ktorú po vyzradení otočí "fúzatý ujo" na milencov so slovami: "Že sa nehanbíte!"). Záver to celé korunuje a poukazuje na hlúposť, egoizmus a realitu vojny, ktorú si mnohí neuvedomujú. Zatiaľ najlepší juhoslávsky film, aký som videl. 90% ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Kedysi dávno to prebehlo ešte československou televíziou, ale vtedy som to veľmi nezachytil. Veľmi podarený film s neveľmi dlhý, má zaujímavé a vtipné postavy, z ktorých každá dostáva slušný priestor a po pol hodine je s nimi divák ako na jednej lodi, tu konkrétne autobuse. Starý autobus, alebo presnejšie povedané pojazdná kopa šrotu, vezie niekoľkých cestujúcich do Belehradu. Sledujeme len ich cestu a všetko, čo na nej zažijú, takže z tohto pohľadu ide o čistokrvnú roadmovie. Humor mi sedel, zopár krát som sa dobre zasmial. Občas film preruší pekná melódia a srbský spev v podaní cigánskej dvojice, ktorá je tiež súčasťou posádky. Vo filme hraje mnoho známych srbských hercov, ktorých ste určite videli v iných srbských filmoch. 80%. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (4)

  • Autobus, ve kterém se celý příběh odehrává, je Mercedes-Benz O 3500 z let 1949–1955. Ten filmový má sice komín na střeše, to je ale už předělávka typu „z nouze ctnost“. (sator)
  • Na motivy scénáře filmu vzniklo i stejnojmenné baletní představení, které mělo v roce 2004 premiéru na scéně Národního divadla v Bělehradě. (skudiblik)

Reklama

Reklama