Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Návrat do světa Hladových her po osmi letech jsem milerád uvítal, i když je pravda, že závěr původní trilogie (resp. tetralogie) utrpěl do určité míry tím, že byla třetí kniha rozdělena do dvou filmů. Prequelovou předlohu jsem nečetl (na rozdíl od trilogie), takže jsem byl zvědavý na to, s jakým příběhem budu mít tu čest. Líbilo se mi, že se děj koncentroval na zrod popř. formování postavy Snowa a chválím obsazení Tom Blytha, jemuž se tento přerod z relativně nevinné polohy do spíše psychopatické povedl uvěřitelným způsobem. Rachel Zegler si střihla podobnou roli jako v předloňském West Side Story a (nejen) její hudební čísla jsem si celkem užíval. Vývoj vztahu mezi Snowem a Lucy Grey měl vskutku silný náboj, zpočátku milý, posléze mrazivý. Diabolická Viola Davis a nejednoznačný Peter Dinklage pouze potvrdili své herecké kvality a potěšila mě menší rolička Fionnuly Flanagan. Během snímku se člověk asi neubrání porovnání s nacistickým Německem (líbily se mi scény z "předělaného" Památníku bitvy národů v Lipsku) a bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem byly pojaty Hladové hry ve svých počátcích - ve "skrovných" útrobách železobetonového monstra. - P.S. "It's the things we love most, that destroy us." (21.11.2023)

Upřímně sérii Hunger Games, ať už to jsou knihy nebo filmy, jsem nikdy extra moc nemusel. A kdybych neviděl tento díl, což se dá považovat buď za prequel nebo restart série, tak bych o nic moc nepřišel. Když se řekne Hunger Games, tak si prostě vybavím postavu Katniss (Jennifer Lawrence) a Peeta (Josh Hutcherson) a rozhodně pro mě byli zajímavější a lepší než v tomto pokračování. Měli lepší charisma a hodili se mi k sobě mnohem víc. Jediný kdo mi sem z herců seděl je Peter Dinklage a toho bych si dokázal představit i v dílech s Jennifer. Ani příběh mě nějak moc nezaujal. Je sice hezké nahlédnout do minulosti her, ale místy ten film byl dost pomalý a natahovaný. Zejména první polovina filmu. Druhá polovina mě nadchla víc, protože se odkrývá charakter hlavní postavy. Celkově mi ale prequel stačil jednou a víckrát si to pravděpodobně nepustím. Radši se vrátím k původním HG. 6/10 (27.11.2023)

Každý, kdo má oči takhle daleko od sebe, je podezřelý a není radno mu věřit! No, rozhodně se mi více líbila druhá polovina filmu, aréna mě moc nebrala, nesedla mi, všechno v ní působilo nevěrohodně a moc urychleně. Posléze děj nabral na zajímavosti a horkotěžko to vydrápnul na čtvrtou hvězdu, neboť to pěvecké halekání mi rvalo uši. Takže závěr neurazí, nenadchne, nebo jen malinko. (05.01.2024)

Důvěryhodnost příběhů o odporu utlačovaného lidu lze vždycky určit dle toho, jak onen prekariát je vykreslen. V tomto případě je to spontánně na country tančící dav mladých krásných, umouněných lidí (jakože tvrdě pracují rukama), co pijí moonshine ze zavařovaček. Případně si můžeme jít odpočinout do chudého bytu o jedenácti pokojích a čtyřicetimetrovém lobby, ve kterém se tři nájemníci ale musí dělit o jednu sušenku, protože jsou na dně. Jojo, rozhodně za tímhle filmem stojí tým lidí, kteří si s chudobou, útlakem a těžkou prací užili svoje. Mimoto ale tento prequel i tematicky přesluhuje myšlenku o opresi skrze spektákl, která ještě mohla být aktuální před nějakými patnácti lety, kdy byly obscénní reality show tématem dne, ale v době, kdy je pozornost lidí rozfragmentovaná mezi algoritmicky individualizovaný obsah, působí nějaká dystopická vize zlého ošklivého státu, držící lid svorně přikovaný k obrazovkám u nějakých gladiátorských her, jako dědeček automobil. Na všechno ostatní je tady pak ohavný bezpohlavní vzhled celého filmu, stereotypní charakterizace naprosto úmorného množství postav či dialogy, které nikdy nejdou mimo přímý děj, takže nemůžeme mít pocit, že se v tom světě mimo něj něco skutečně odehrává. Výsledkem je regulérně jeden z nejdelších filmů na světě. (14.02.2024)

Hunger Games got talent! Ano, vím. Mám dojem, že jsem se u posledního dílu zapřisáhl, že se už na další díly nebudu koukat. Ono to totiž vždycky skončí tak, aby mohly být natočeny další díly a tento díl z toho nevyjímaje. Je to pořád dokola to samé, mění se jen vylosované dětičky nových turnusů. Ba co hůř... Kamsi v propadlišti času zmizeli skvělí Tucci, Sutherland, Seymour-Hofman a samozřejmě vnadná Popelka  Jennifer bez klobouku s peřím, luk a kamizola ... Tedy jména, která z filmu dělala alespoň obhajitelně zabitý čas.   Přesto jsem se na tento díl podíval čistě ze zvědavosti. Trailer totiž naznačil, že se tam v aréně utká Chet Wilders s Kelly Family, odvážnou Vaianou za asistence Paklíče z pevnosti Boyard. A vůbec, že to bude celé tentokráte místo šedivého capitolského artdeca hozeno do zasluněného redneckovské folku a  kántry. Montérky, hadi, vidle a tak, prostě jak to mají posluchači rádia Blaník rádi... No a jsa člověk zvídavý, tohle jsem chtěl vidět! A jelikož jsem chtěl i vidět konečně nějaké snad solidní zakončení, zkusil jsem to. A zase jsem to neměl dělat. A ne,  a ne, další díl už fakt sledovat nebudu. Jen prozradím,  že na závěr Simon Cowell marně  kousal drsně ret, nakonec bulel jak želva a třesoucí se rukou zmáčkl po kytarovém sólíčku Rachel Zegler zlatý buzzer. Neměl jsem se na to dívat už jen kvůli Viole Davis. Jakoby mi nestačilo, že se mi o ní zdály noční můry jak si mně opéká na klacku kdesi v malebné domorodé vesničce uprostřed Afriky po nádherném progresivistickém protirasistickém snímku Válečnice... Teď ještě tohle a ta její nádherná procítěná role Dr. Volumnie Gaul... Ještě, že tam byla jako protiváha ta okatá kráska Tigris s tím mužným hlasem!  I po rasové stránce byl film na dekagram přesně vyvážený, takže není co vytnout. Jen tam bohužel opět chyběli Inuité. V podstatě se dá řící, že spíše než nějaké hodně zajímavé sci-fi byl film takovým možným náhledem jak bude vypadat západní společnost v možná ne zrovna daleké budoucnosti po nějaké středně velké válce a řeknu vám rovnou, že jsem sakra rád, že už u toho nebudu ať už budou nějaké hry nebo ne! Dávám tedy za 2 duhové užovky či co to bylo za potvory a tímto se definitivně s Hladovými hrami loučím sólíčkem na banjo --- Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečekááááá, sou dlouhý schody do nebe a cesta dalekáááá... Tam u nebeskýho báááááru.... . * * (10.03.2024)