Balada o Narajamě

Pečlivá studie uzavřeného společenství lidí v divoké přírodě naturalistickým způsobem ukazuje člověka jako zvíře ovládané základními instinkty a potřebami. Velký podíl na zážitku z filmu nese knižní předloha Šihiro Fukazawy. Imamura svým obvyklým způsobem často střídá záběry lidí a zvířat a tím předkládá divákovi nové asociace. (03.05.2006)

Vysokým hodnotením a cenou Zlatá palma som sa nechal navnadiť. Po prvej polhodine som ako tak prehliadal isté nedostatky, ale po hodine som si začal myslieť, že mám asi iný film. Takmer všetky postavy vo filme sú divné a aj keď mi je jasné, že to bol zámer, mne to jednoducho nesadlo. Je tu napríklad postava smraďocha... boha jeho, až cez plazmu som ho cítil, ktorý si nemá s kým zakefovať. tak pokefuje psa či suku, jemu všetko jedno. O pol hodinu neskôr sa nad ním zľutuje 70 ročná starenka...Tak sledujem scénu plnú "erotickej vášne". Iná divná žienka sľúbila svojmu mužovi pred smrťou, že sa vyspí s každým chlapom v dedine. Výnimka sa vždy nájde a smolu má opäť smradľavý chuj. Napríklad taký 80 ročný dedo sa ale potešil i keď zabudol, kam , že sa to zasúva...Hlavná postava trpí komplexami z toho, že na svoj vek dobre vyzerá a má ešte všetky zuby. Tak si ich vybije...To je iba výber "the best of" scén. Zaujala ma pomsta zlodejskej rodine, ktorú zahrabali zaživa a posledných asi 20 minút. Tak nejako som si predstavoval Baladu o narajame. Film ani zďaleka nenaplnil moje očakávania. 60%. (06.04.2012)

Takový František Vláčil po japonsku, řekl bych. Působivé scenérie (hlavně ty zimní) jsou "narušovány" realistickým zobrazením drsného života drsných lidí podle drsných pravidel. Každých pár minut je děj proložen záběrem na různé živočichy, aby výrazněji vyniklo těsné propojení malé vesnické komunity s přírodou. Sexuální scény zde působí jinak, než v civilizačních snímcích, nikoliv jako prostředek ke sblížení či užívání si, ale jako prostředek k zachování rodu, klidně i v režimu "dnes ty, zítra on". A smrt? Je jí všude dost, ale i tak jí jdou někteří z obyvatel naproti, více či méně dobrovolně. Ikebeho hudba místy (hlavně ve smyčcových pasážích) trochu evokuje Sakamotovu tvorbu a pomáhá dotvořit emoce na místech, kde je to potřeba. I když jde nesporně o hodně zajímavý a působivý "výlet" do světa, který je na hony vzdálen všemu, co nám připadá běžné, neodvážím se dát pět hvězdiček, nicméně mrazí mě z toho filmu doteď... (12.12.2013)

ocenenia : MFF Cannes 1983 - Zlatá Palma ◘◘◘◘ Po tomto filme sa už ťažko môže človek pozerať na prírodu ako na niečo romantické alebo idylické.... Príroda je krutá a mocná sila, ženúca človeka do marazmu, v ktorom si možno uchovať nádej iba prostredníctvom legiend, balád a viery v tradície predkov.... a aj keď krutosť pravidiel tejto fiktívnej japonskej komunity bola samozrejme zámerne premrštená, nemožno uprieť, že v popise ľudskej animálnosti bolo toto podobenstvo veľmi presné a použiteľné aj na "civilizovanejšie" spoločnosti "...zlorečená bude zem pre teba, s bolesťou budeš z nej jesť po všetky dni svojho života. Tŕnie a bodľač ti bude rodiť, a budeš jesť poľnú bylinu. V pote svojej tváre budeš jesť chlieb, až dokiaľ sa nenavrátiš do zeme, lebo z nej si vzatý..." (Genesis) (07.04.2012)

Zpracování literární předlohy téméř jako etnologický nebo přírodopisný film, čtenář evropského literárního naturalismu by našel bez problému umělecké paraely v evropském umění. Samozřejmě evropský rolník 19. století nežil tak primitvním způsobem života (ačkoliv polští pozitivisté a ukrajinští realisté tamější zemědělský lid zobrazovali patřičně syrově). Druhá, symbolická rovina - odchod na věčnost neboli Narajamu - mi přijde ještě aktuálnější než v 50. letech, kdy text předlohy filmu vznikl. (31.12.2012)