Hřiště snů

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Čakal som skôr niečo blbé o blbom americkom športe, ale nakoniec som videl skvelý film, ktorý ma naozaj prekvapil. Prekvapil ma svojou magickou atmosférou, skvelou hudbou, dojemným i vtipným príbehom aj hereckými výkonmi(trochu mi akurát nesadla herečka hrajúca Rayovu manželku, ale Costner hral super). Už úvodný Rayov monológ bol výborný, po Rayovom prvom stretnutí s Shoeless Joe Jacksonom som sa už od filmu nemohol odpútať až po krásny záver. Paráda. (06.07.2008)

Celej film je taková sci-fi pohádka o tom, jak místo kruhů v kukuřičným poli vznikne baseballový hřiště, na kterým hrajou duchové starých legend baseballu. Baseball mi nevadí, ale vím o něm píču, a tak mi jména jako Shoeless Joe a Buck Weaver vůbec nic neříkaly. Ale stejně to celou dobu to bylo takový sentimentální a melancholický, že se na mě ta pohodová atmosféra přenesla a vlastně mě to bavilo, i když to byla spíš taková pitomost. A starej Burt Lancaster byl mega. (20.10.2016)

Wow, něco takového jsem vůbec nečekal. První půlhodina je takový obyčejný rodinný film, ale pak začíná nádherný příběh, který bych nedokázal asi popsat nebo vysvětlit. Je to něco nadpřirozeného, magického, zážitek, který je o nejzákladnějších lidských touhách - splnit si své sny, vrátit se zpět do doby, kdy byl svět bezstarostný, vše bylo jasné a v život dával smysl. Asi nejlepší baseballový film, který využívá baseballu jen jako prostředek k vyprávění opravdu nevšedního příběhu. A co se týče herců - skvělý Costner, ale hlavně parádní postavy Jamese Earla Jonese a i minipostavička Burta Lancastera. Nemám co dodat, jen že po dlouhé době mám chuť si něco pustit ještě jednou. (11.08.2009)

Asi jsem čekal příliš, doufal jsem v podobně kouzelný film jako je Legenda o slavném návratu, ale Hřiště snů mě tak neokouzlilo. Možná proto, že golf je mi mnohokrát bližší jak baseball, možná proto, že se Hřiště snů až moc vnucuje a snaží se vybudovat magickou atmosféru, ale úspěšně jen tak napůl. 60% (30.03.2014)