Hřiště snů

O filmu jsem věděl, že Kevin Costner uslyší ňákej hlas kterej mu naznačí, že má před barákem postavit hřiště. Trochu mě překvapilo, že hřiště stálo už v patnáctý minutě filmu, myslel sem, že to bude trvat výrazně dýl. Ale scénář toho má v rukávu schováno ještě spoustu. Slyšel sem názory o filmu, že to je pohádka, já bych řek, že to je po všech stránkách kouzelnej film. Škoda jen, že se to všechno točilo kolem baseballu, tyhle americký sporty mě fakt nic neříkaj. Ale jinak v podstatě bez chyby a happy end byl vzorovej. (19.07.2009)

Vlastně jsem musel hodně rychle upravit režim, když jsem si uvědomil, že Hřiště snů je plné poetiky. Původně jsem si totiž představoval cokoliv, ale poetiku určitě ne. V tu chvíli jsem se začínal dostávat do myšlenek, které tenhle příběh má, a které jsou ve své podstatě moc fajn. Jenže škoda, že jsem se k nim začal dostávat ve chvíli, kdy už se blížil konec. No a samotný americký farmářský život, Iowa, kukuřičná pole a baseball mi taky nic neříkají, takže i z toho důvodu za tři. Baseball vlastně s podstatou filmu vůbec nemusí souviset, stejně se ho divák nezbaví. (07.04.2013)

Hodně zvláštní a až úsměvně pohodový film. Pro milovníky baseballu zřejmě klasika, pro mě snaha doplnit si tak často v mnoha seriálech a filmech zmiňovaný a citovaný snímek. Ač to může znít naprosto dementně, Hřiště snů je něco jako mix Blízkých setkání třetího druhu a Interstellaru, akorát v tom namísto vesmírných entit figuruje baseball. Neměl bych s tím vlastně žádný problém, jen kdyby to alespoň trochu dávalo smysl a já měl pocit, že je mi představován svět, který se řídí určitými pravidly. Bohužel mi přišlo, že je to ale přesně naopak. Každých pár minut se stalo něco, co posouvalo bizarnost celého dění dalším směrem, aniž by se tvůrci alespoň pokusili vysvětlit, proč je to vůbec možné a kde tedy jsou hranice toho jimi vytvořeného fikčního světa. Je to ale škoda, jelikož ta podivná atmosféra filmu se mi líbila a Kevin Costner se v 80. a 90. letech do takových rolí skvěle hodil. 6/10 (26.09.2018)

Nikdy bych nevěřil, že film s baseballem (ne o baseballu), plný nostalgie po starých časech (reprezentovaných zde předválečnou érou), které jsou tu jakousi metaforou pro hledání toho, co jsme téměř všichni během dospívání ztratili, a hrající na podvědomí spoustou nevyřčeného "něčeho magického", na mě bude fungovat. Phil Alden Robinson vyladil k dokonalosti herecký orchestr, který mu byl svěřen. Nejvíc vzpomínám na Burta Lancastera, který je v každičké sekundě o malý ždibíček geniálnější než ostatní. Ultimate "feel good" movie bez řešení partnerských vztahů a souvisejících blbin. A souhlasím s Františkem Fukou, že tohle je plnokrevné moderní fantasy srovnatelné s Miyazakim. 90% (13.09.2011)

field of dreams je taka krasna rozpravka a patri k tej istej sorte "feel good movies" ako je shawshank, green mile a dalsie po ktorych konci mate na dusi taky krasny hrejivy pocit, citite sa stastnejsie a jednoducho mate naladu konat dobro. skvely filmovy zazitok ktory si najlepsie vychutnate ak budete o nom pred sledovanim vediet co najmenej. (26.04.2006)