Mumínci

Mumínci, hrdinové mého dětství. Osobně nechápu tak nízké hodnocení, protože ty příběhy byly prostě skvělé, prostě lidi mají různý vkus, já zase nikdy nemusela Čipa a Daila, Kačera Donalda a Micky Mouse. Moc už si na seriál ovšem nevzpomínám, jenom vím, že to byla opravdu legrace, příběhy byly napínavé, někdy končily smutně, jindy vesele. Skvělý byl díl s Moranou, Hatifnati nebo vzducholodí, tohle je prostě Kouzlo Muminků! (26.09.2012)

Na to, že jsou mumínci animákem pro děti, mají poněkud prazvláštní a pochmurnou atmosféru, někdy až hororovou. Z některých dílů mě doslova mrazilo. Ani dnes nevím, co tuto podivnou pochmurnost tvořilo, snad ta prosáklost Skandinávií, či ten život v odlehlém majáku někdě u moře a blízko lesů. Jedno mumínkům upřít nejde - originalita. (30.04.2014)

Jak já tu pohádku nesnášela! Už jenom proto, že to miloval bratr a mě pokaždé přepnul Gumídky. Od té doby mám na tuto pohádku averzi a jediný kdo mě celou tu dobu straší je Majka (holčička se špičatým kloboukem a špičatým nosem - popravdě nechápu proč se mi zapsala takhle do paměti, když žádný klobouk neměla). Nehledě na to, že to ve mě vyvolávalo pořádně psycho :D (31.10.2015)

Už je to hezkejch pár let, co jsem se na tuhle pohádku dívala. Ale i tak nedokážu vymazat některé vzpomínky nebo pocity. Chvílemi mě to opravdu děsilo. Na první pohled roztomilý Mumínek, který je vzdáleně podobný malému hrošíkovi a Šňupálek, o kterém jsem si vždycky myslela, že to je jen nějakej kluk (teprve loni jsem zjistila, že není) a najednou se objeví druhý pohled...totální psycho, nádech severské insomnie, která na vás po čase dolehne a prvky hororu. Vzpomínám si, jak mě šíleně děsily ty divný tvorové na ostrově, co se při bouřce vlnily a vypadaly jako nudle. A abych nezapomněla na tu divnou obrovitou šedivou věc, která roznášela mráz a smrt. Fuj. Ještě teď z toho mám špatný pocit.ALe i přes to všechno jsem je měla ráda. Většinou to bylo veselé, plné optimismu a hlavně pžíjemně barevné s parádními úvodními titulky (05.10.2011)

Mumínci sú veľmi netradičný animovaný seriál nielen pre deti, čomu zodpovedá aj jeho vlažné divácke prijatie. Je to však vskutku famózny popkultúrny počin. Prvá kniha o mumínkoch bola napísaná už v roku 1945 a existuje aj mnoho filmových spracovaní, avšak až táto fínsko-japonská verzia z roku 1990 odštartovala takzvaný moominboom (vo Fínsku dokonca existuje obdoba Disneylandu - Moomin World), ktorý široko preslávil najkladnejšiu verziu severských trolov. Seriálu sa pomerne verne darí vystihnúť atmosféru z kníh Tove Janssonovej. Najfascinujúcejšie na celom univerze Mumínkov je obrovské defilé viac či menej vyskytujúcich sa postáv, ktoré bravúrnym spôsobom personifikujú ľudské vlastnosti a úchylky. Seriál sa vymyká konvenciám tvorby pre deti práve budovaním postáv, medzi ktorými nie sú len kladní moralizujúci a príkladní hrdinovia a na druhej strane zlí hriešni záporáci, ktorí prídu nakoniec k náprave. Všetky postavy sú silné individuality, niekedy antihrdinovia a zdanliví záporáci či dokonca monštrá sú vo svojej činnosti motivovaní neovládateľnými túžbami. Zlomyseľné charaktery ako napríklad Majka alebo Stinky by boli v iných rozprávkach jasne odsúdené ako nevhodné k identifikácii, v Mumínkoch si ich však zamilujete, fandíte im a chápete ich konanie. Postavy sa delia na samotných mumínkov, zvieracie stvorenia, rozprávkové bytosti a ľudí. Ich hierarchizácia a vzájomné prepojenie by stálo za samostatnú analýzu. Žánrovo seriál prechádza ako správna všežravá popkultúra od dobrodružstva, cez lovestory, rodinnú komédiu, mysteriózny triler, sci-fi až k hororu. Nechýbajú tu postavy ako napríklad Komisár či mimozemšťania. Seriálu svedčí aj japonský štýl animácie, ktorá v kombinácii s komickými ruchmi a poetickou hudbou výborne vystihuje atmosféru čarovného údolia mumínkov. Čo môže veľa ľudí odradiť je miestami pomalé tempo, dobrodružnú rodinnú atmosféru striedajúce zádumčivé a temné nálady a množstvo introvertných, často ťažko uchopiteľných či dokonca filozofujúcich postáv, ktoré by nikto v kreslenej rozprávke neočakával. (07.11.2013)