Mumínci

Mumínci sú veľmi netradičný animovaný seriál nielen pre deti, čomu zodpovedá aj jeho vlažné divácke prijatie. Je to však vskutku famózny popkultúrny počin. Prvá kniha o mumínkoch bola napísaná už v roku 1945 a existuje aj mnoho filmových spracovaní, avšak až táto fínsko-japonská verzia z roku 1990 odštartovala takzvaný moominboom (vo Fínsku dokonca existuje obdoba Disneylandu - Moomin World), ktorý široko preslávil najkladnejšiu verziu severských trolov. Seriálu sa pomerne verne darí vystihnúť atmosféru z kníh Tove Janssonovej. Najfascinujúcejšie na celom univerze Mumínkov je obrovské defilé viac či menej vyskytujúcich sa postáv, ktoré bravúrnym spôsobom personifikujú ľudské vlastnosti a úchylky. Seriál sa vymyká konvenciám tvorby pre deti práve budovaním postáv, medzi ktorými nie sú len kladní moralizujúci a príkladní hrdinovia a na druhej strane zlí hriešni záporáci, ktorí prídu nakoniec k náprave. Všetky postavy sú silné individuality, niekedy antihrdinovia a zdanliví záporáci či dokonca monštrá sú vo svojej činnosti motivovaní neovládateľnými túžbami. Zlomyseľné charaktery ako napríklad Majka alebo Stinky by boli v iných rozprávkach jasne odsúdené ako nevhodné k identifikácii, v Mumínkoch si ich však zamilujete, fandíte im a chápete ich konanie. Postavy sa delia na samotných mumínkov, zvieracie stvorenia, rozprávkové bytosti a ľudí. Ich hierarchizácia a vzájomné prepojenie by stálo za samostatnú analýzu. Žánrovo seriál prechádza ako správna všežravá popkultúra od dobrodružstva, cez lovestory, rodinnú komédiu, mysteriózny triler, sci-fi až k hororu. Nechýbajú tu postavy ako napríklad Komisár či mimozemšťania. Seriálu svedčí aj japonský štýl animácie, ktorá v kombinácii s komickými ruchmi a poetickou hudbou výborne vystihuje atmosféru čarovného údolia mumínkov. Čo môže veľa ľudí odradiť je miestami pomalé tempo, dobrodružnú rodinnú atmosféru striedajúce zádumčivé a temné nálady a množstvo introvertných, často ťažko uchopiteľných či dokonca filozofujúcich postáv, ktoré by nikto v kreslenej rozprávke neočakával. (07.11.2013)

V mých dobách okolo deseti let to byla moje pomalu největší závislost - snad mluví za vše, když se přiznám, jakou husinu jsem měl, když se v seriálu objevilo to černé nevímco na ledě, co bylo hrozně strašidelné (Groka, nebo jakže se to zpodobnění Morany jmenovalo? :D). Tehdy jsem měl aspoň 2 roky (nepřeháním!) strach jít do pokoje :) Teda... teoreticky i teď je mi z ní ještě pořád nepříjemně! (15.03.2010)

Nádherný seriál mého absolutně nejmenšího dětství, doba kdy jsem začal vnímat více souvislosti :). Jakožto pravidelný divák dětského bloku na ČT, tehdy moderoval, pokud se nepletu, Jančařík starší, jsem se nejvíce těšil právě na Mumínky. S odstupem času mi rozum nebere do hlavy, jak toto mohlo být dáváno do pořadu pro nejmenší, protože z Mumínků často mrazí a hrozí i deprese. Já osobně jsem nijak emocionálně postihnut nebyl a tak můžu s klidem ohodnotit čtyřmi. (14.10.2015)

Na seriálu jsem v dětství vyrůstal, tudíž pro mne má určitou nostalgickou hodnotu. I bez ní však můžu říci, že knižní předlohu zpracoval vcelku zajímavým a originálním způsobem. Oproti loutkovému provedení mi toto animované přece jen sedlo více – zvláště pakliže přiznám, že na danou dobu (tedy devadesátá léta) si seriál drží v animaci určitou úroveň. Hudební podkres nápaditě podtrhává jednotlivé scény, jaké jsou napsány poutavě a přitom i svižně, tudíž s posunem v ději není žádný problém. Režie tak vše dokázala dobře sladit a dobrý výsledek se zkrátka dostavil. (01.12.2018)

Jako malá jsem milovala Mumínky... hlavně Šňupálka... je to úplně jiná animovaná pohádka... I když jako knížka jsou mnohem lepší... originální pohádka... Navíc postavičky jsou vážně roztomilé a pěkně nakreslené... český dabing se mi také moc líbil, což není zrovna obvyklé... 85% :) A to jen proto, že knížka.. je prostě knížka! (03.03.2011)