5x2

Manželské etudy pozpátku. Film, v němž je o vztahu dvou lidí úplně všechno a (kvůli snaze o „zobecnění“) přitom nic. Nejkladněji hodnotím první část, jejíž nedýchatelné dusno na rozdíl od výtečného herectví Valerie Bruni Tedeschi nepřetrvává až do konce. Což dává smysl. Konce jsou obvykle méně příjemné než začátky. 60% Zajímavé komentáře: POMO, kleopatra, Isherwood, Gore (22.02.2009)

Nedokážu si pomoct, ale po celou dobu mi 5x2 připomínalo divadlo. Bylo to hlavně tím, že režisér a scénárista Francois Ozon celý snímek zkoncipoval do pěti dějství, ve kterých vždy představil dva stejné lidi. Jenomže ať už se jedná o počáteční rozvod (obrácená časová chronologie) výchovu syna, jeho narození, svatbu a závěrečné seznámení, pokaždé jako by divák viděl úplně odlišné lidi. Jenomže v těchto pěti hlavních bodech manželského soužití mi něco chybělo. Chyběla mi celistvost děje, který se mi odehrával před očima. Scény by totiž šli použít i jako dobrý podklad pro televizní minisérii, než jako jednotný celovečerní film. Jejich vzájemné propojení si divák musí domýšlet a ač to není nic těžkého – Ozon jako režisér se opravdu vyznamenal – právě toto „spojení“ mělo být hlavní bodem jeho „přitlačení na pilu“. Takhle divákovi zůstane pět epizod, které bude sledovat bez sebemenšího zájmu, protože film jako celek postrádá jakoukoliv atmosféru a jakýkoliv „záchytný bod“, ve kterém by jsme si mohli k postavám vytvořit vztah. Tenhle film je vlastně natolik zahleděný do sebe a sám sebe tak hýčká, že už vlastně ani nic a nikoho nepotřebuje, včetně diváka. A to je fakt stejně pevný, jako že 5x2 bude 10. Škoda, že s tím jedním by se hnout dalo. (08.07.2005)

Existuje spousta nevysvětlitelných jevů. Spousta věcí, které nedávají smysl. 5x2, pět střípků úplně obyčejného života jednoho páru. Všední příběh o rozvodu, nevěře, dětech, manželství a prvním setkání. Vsadím se, že nejedna dvojice se v Ozonově snímku pozná. Nijak výjimečný film, ale snad pro tu obyčejnost a příjemně podanou smutnou realitu 4*. (10.02.2008)

Příběh jednoho končícího manželství s pěti zpětnými, zřejmě klíčovými zastávkami jejich soužití. Jeden nejmenovaný uživatel by mně na to řekl, takový už je holt život, což je bezesporu pravda, ale bylo nám to naservírované docela zajímavou formou. Pár otázek mi sice zůstalo nezodpovězeno, ale možná to byl úmysl, abych mohla zapojit i svou fantazii. Ozon umí rozhodně vzbudit zvědavost na další jeho snímky: (30.08.2014)

Fešně vystrojená úvodní pětina nedokáže přebít čistou formálnost celku a duchaprosté scenáristické zkratky. Ozon si při šplhaní do výšin zajímavosti podkopl stylem zpětného vyprávění žebřík a nezbylo mu tak místo ani na pointu (z kýčovitého západu slunce ční leda bezradnost), ani na prokreslení charakterů (nepochopil jsem motivaci ani jedné z postav). Pokud to byla jen odpočinková stylovka, doufám že Ozon brzy nabere zpět svůj umný vypravěčský dech. (16.01.2005)