5x2

Není to vůbec špatné. Pět zásadních momentů vztahu (ex)manželské dvojice, se kterými jsme ale seznamováni v opačném sledu. Začínáme momentem oficiálního rozvodu s dramatickou dohrou v hotelovém pokoji, pokračujeme domácím večírkem plným řečí o nevěře, přes komplikovaný porod synka, svatbu a svatební noc a celý film končí náznakem počínajícího vztahu kdesi v italském prázdninovém letovisku. Nejzajímavější na celém filmu je proces sledování. Divák si vytváří nejrůznější konstrukce o minulosti hrdinů, které je nucen po každé epizodě proměňovat. Ústřední dvojice je napsána i ztvárněna věrohodně, ovšem její věrohodnost a do jisté míry všednost je hlavním plusem a zároveň mínusem filmu. Na konci ve vás zůstane trochu prázdný pocit a můžete se cítit mírně podvedeni. Nekoná se žádné překvapivé odhalení. Zjištění, že jste vlastně celou dobu sledovali obyčejný pár s obyčejnými problémy, a že navíc nejste o nic moudřejší než na začátku (ve smyslu ospovědi na otázku "kde ti dva vlastně udělali chybu"), může být poněkud frustrující. Film stojí za vidění, ale pokud byste si chtěli vybrat jen jediný z Ozonových "realistických" filmů, mohli byste sáhnout po pár zajímavějších. (např. Pod pískem nebo Čas, který zbývá) (28.02.2009)

Celkem slušný, byť nepříliš veselý film s hezkou a dobře hrající představitelkou hlavní role. Jen zvolený způsob vyprávění mi (na rozdíl od "Zvráceného" nebo "Mementa") připadá jako zbytečná schválnost a divákovi asi nic objevného nepřinese. Pokud chtěl tímto spůsobem F. Ozon vyjádřit něco podstatného, jeho snaha se u mne míjí účinkem... (10.06.2008)

Fešně vystrojená úvodní pětina nedokáže přebít čistou formálnost celku a duchaprosté scenáristické zkratky. Ozon si při šplhaní do výšin zajímavosti podkopl stylem zpětného vyprávění žebřík a nezbylo mu tak místo ani na pointu (z kýčovitého západu slunce ční leda bezradnost), ani na prokreslení charakterů (nepochopil jsem motivaci ani jedné z postav). Pokud to byla jen odpočinková stylovka, doufám že Ozon brzy nabere zpět svůj umný vypravěčský dech. (16.01.2005)

Zajímavý příběh jednoho páru v pěti obrazech důležitých svojí citovou hloubkou. Od úplného konce a rozpadu přes nevšední návštěvu, narození syna, romanticky vypadající svatbu až k počátku jejich seznámení. Marion (dobrá Valeria Bruni-Tedeschi) a Gilles (dobrý Stéphane Freiss) v důležitých fázích jejich vztahu: nervózní neurvalý a osvobozující konec, znepokojivá návštěva s rozpravou o nevěře, neschopnost Gillese vhodné a povzbuzující reakce při těžkém zrodu jejich společného potomka, Marionina zvířecky hříšná svatební noc a sladké seznámení na italském pobřeží. Z dalších rolí: Gillesův homosexuální bratr Christophe (Antoine Chappey), jeho mladý přítel Mathieu (Marc Ruchmann), s velkou chutí do života, Marioniny škorpící se rodiče Monique (Françoise Fabian) a Bernard (Michael Lonsdale), americký amant na jednu noc (Jason Tavassoli), a Gillesova původní přítelkyně Valérie (Geraldine Pailhas). Příběh vztahu, který snad byl předurčen ke svému konci již od samého počátku, i když si to nikdy v tu správnou chvíli neuvědomíme. (15.03.2012)

Tím, že děj začíná v okamžiku, kdy je všechno skončeno a podepsáno, umocňuje to atmosféru zklamání (znásilnění ex-manželem těsně po rozvodu a jeho následující otázka „Nechceš to ještě zkusit?“ mně nadlouho uvíznou v paměti!) A postupné propracovávání se k tomu prvotnímu závanu porozumění, přes všechnu bezohlednost, chvastounství, lhostejnost. Škoda, že údernost mají hlavně úvodní dvě epizody. Nezbývá mi, než Marion ( Valeria Bruni-Tedeschi podává naprosto věrohodný výkon) popřát ať se jí po rozvodu daří lépe než v manželství :-). (06.07.2005)