5x2

Zajímavý příběh jednoho páru v pěti obrazech důležitých svojí citovou hloubkou. Od úplného konce a rozpadu přes nevšední návštěvu, narození syna, romanticky vypadající svatbu až k počátku jejich seznámení. Marion (dobrá Valeria Bruni-Tedeschi) a Gilles (dobrý Stéphane Freiss) v důležitých fázích jejich vztahu: nervózní neurvalý a osvobozující konec, znepokojivá návštěva s rozpravou o nevěře, neschopnost Gillese vhodné a povzbuzující reakce při těžkém zrodu jejich společného potomka, Marionina zvířecky hříšná svatební noc a sladké seznámení na italském pobřeží. Z dalších rolí: Gillesův homosexuální bratr Christophe (Antoine Chappey), jeho mladý přítel Mathieu (Marc Ruchmann), s velkou chutí do života, Marioniny škorpící se rodiče Monique (Françoise Fabian) a Bernard (Michael Lonsdale), americký amant na jednu noc (Jason Tavassoli), a Gillesova původní přítelkyně Valérie (Geraldine Pailhas). Příběh vztahu, který snad byl předurčen ke svému konci již od samého počátku, i když si to nikdy v tu správnou chvíli neuvědomíme. (15.03.2012)

Mám ráda obyčejné příběhy, ale tenhle je poměrně nezáživný a nudný. Zpětné vyprávění je na můj vkus použité naprosto nevhodně, asi jsem se měla zamyslet nad tím, jak tak pěkný vztah mohl tak špatně skončit, ale bylo mi to tak nějak jedno, hrdinové mě nepřesvědčili, že bych měla jejich příběh prožívat s nimi. (12.03.2006)

Nedokážu si pomoct, ale po celou dobu mi 5x2 připomínalo divadlo. Bylo to hlavně tím, že režisér a scénárista Francois Ozon celý snímek zkoncipoval do pěti dějství, ve kterých vždy představil dva stejné lidi. Jenomže ať už se jedná o počáteční rozvod (obrácená časová chronologie) výchovu syna, jeho narození, svatbu a závěrečné seznámení, pokaždé jako by divák viděl úplně odlišné lidi. Jenomže v těchto pěti hlavních bodech manželského soužití mi něco chybělo. Chyběla mi celistvost děje, který se mi odehrával před očima. Scény by totiž šli použít i jako dobrý podklad pro televizní minisérii, než jako jednotný celovečerní film. Jejich vzájemné propojení si divák musí domýšlet a ač to není nic těžkého – Ozon jako režisér se opravdu vyznamenal – právě toto „spojení“ mělo být hlavní bodem jeho „přitlačení na pilu“. Takhle divákovi zůstane pět epizod, které bude sledovat bez sebemenšího zájmu, protože film jako celek postrádá jakoukoliv atmosféru a jakýkoliv „záchytný bod“, ve kterém by jsme si mohli k postavám vytvořit vztah. Tenhle film je vlastně natolik zahleděný do sebe a sám sebe tak hýčká, že už vlastně ani nic a nikoho nepotřebuje, včetně diváka. A to je fakt stejně pevný, jako že 5x2 bude 10. Škoda, že s tím jedním by se hnout dalo. (08.07.2005)

Velké zklamání. Pro mě naprosto nevěrohodná psychologie postav, načrtnutá jen tak naoko. Vyprávění pozpátku to ani náhodou nezachrání. Ale hlavně,co mi ukrutně vadilo bylo,jak byl ten film technicky odfláklý. Ještě se mi nestalo,abych během filmu viděl aspoň pětkrát zvukový mikrofon, který tam neměl co dělat. Když se to stane jednou,člověk se nad ten drobný prohřešek povznese,ale mnohasekundové záběry na dvojici postav a vykukující mikrofon, to už je fakt vopruz. Hanba! (31.05.2005)

Co vám budu povídat... Na 5x2 jsem se docela těšil a byl jsem hodně moc zvědavý. Ovšem nakonec jsem byl dost zklamaný... Tento film není ničím, ale naprosto ničím vyjímečný, některé scény byly vyloženě samoúčelné a zpracováním je vlastně formální... Zpětné řazení scén a narušená lineárnost děje má možná jen zakrýt fakt, že film je vlastně hrozně nezajímavý... Nicméně ani v tomto způsobu vyprávění není nijak originální a kvalit podobně zpracovaných filmů (Memento, 21 gramů) rozhodně nedosahuje. Najde se sice pár povedených scén a místy je cítit záblesk snahy o jakési sdělení, ale moc se to nedaří. 5x2 = 2 hvězdičky... (16.05.2006)