5x2

"Považuji váš rozvod k datu 17. 2. 2003 za právoplatný." Francouzi mi připadají divní. Kdo z nich nebyl dvakrát rozvedený, osmkrát nevěrný a nerozdal si to s osobou stejného pohlaví, tak nepatří do společnosti slušných lidí. Alespoň z filmových a seriálových vztahů to tak vypadá. Já jsem se přesto na těch pět příběhů vyprávěných od rozvodu po seznámení docela těšil, ale dostal jsem jen nakousnuté příběhy a několik mouder, která už kolem mne během života nekoordinovaně proběhla. (12.07.2018)

Velké zklamání. Pro mě naprosto nevěrohodná psychologie postav, načrtnutá jen tak naoko. Vyprávění pozpátku to ani náhodou nezachrání. Ale hlavně,co mi ukrutně vadilo bylo,jak byl ten film technicky odfláklý. Ještě se mi nestalo,abych během filmu viděl aspoň pětkrát zvukový mikrofon, který tam neměl co dělat. Když se to stane jednou,člověk se nad ten drobný prohřešek povznese,ale mnohasekundové záběry na dvojici postav a vykukující mikrofon, to už je fakt vopruz. Hanba! (31.05.2005)

Za každý příběh jednu hvězdičku :-) Ne, teď vážně. Nádherný, jednoduchý příběh, který mě uhranul. Neříkám, že se v něm zrovna něco děje a že by nápad vyprávět vztah dvou lidí od konce na začátek bylo nějak originální, ale je to strašně působivé a deprimující zároveň. Vše je natočeno s obrosvkým citem a já tomu nemám co vytknout. (12.11.2006)

Fešně vystrojená úvodní pětina nedokáže přebít čistou formálnost celku a duchaprosté scenáristické zkratky. Ozon si při šplhaní do výšin zajímavosti podkopl stylem zpětného vyprávění žebřík a nezbylo mu tak místo ani na pointu (z kýčovitého západu slunce ční leda bezradnost), ani na prokreslení charakterů (nepochopil jsem motivaci ani jedné z postav). Pokud to byla jen odpočinková stylovka, doufám že Ozon brzy nabere zpět svůj umný vypravěčský dech. (16.01.2005)

Nedokážu si pomoct, ale po celou dobu mi 5x2 připomínalo divadlo. Bylo to hlavně tím, že režisér a scénárista Francois Ozon celý snímek zkoncipoval do pěti dějství, ve kterých vždy představil dva stejné lidi. Jenomže ať už se jedná o počáteční rozvod (obrácená časová chronologie) výchovu syna, jeho narození, svatbu a závěrečné seznámení, pokaždé jako by divák viděl úplně odlišné lidi. Jenomže v těchto pěti hlavních bodech manželského soužití mi něco chybělo. Chyběla mi celistvost děje, který se mi odehrával před očima. Scény by totiž šli použít i jako dobrý podklad pro televizní minisérii, než jako jednotný celovečerní film. Jejich vzájemné propojení si divák musí domýšlet a ač to není nic těžkého – Ozon jako režisér se opravdu vyznamenal – právě toto „spojení“ mělo být hlavní bodem jeho „přitlačení na pilu“. Takhle divákovi zůstane pět epizod, které bude sledovat bez sebemenšího zájmu, protože film jako celek postrádá jakoukoliv atmosféru a jakýkoliv „záchytný bod“, ve kterém by jsme si mohli k postavám vytvořit vztah. Tenhle film je vlastně natolik zahleděný do sebe a sám sebe tak hýčká, že už vlastně ani nic a nikoho nepotřebuje, včetně diváka. A to je fakt stejně pevný, jako že 5x2 bude 10. Škoda, že s tím jedním by se hnout dalo. (08.07.2005)