Hanebný pancharti

Navzdory tomu, že film má přeci jen trošičku pošramocenou dynamiku, jež v rámci celku nefunguje úplně tak výtečně, jako v rámci kapitol (kde působí famózně), plno zdnánlivě obyčejných dialogů oplývá unikátním vnitřním napětím, i při konverzacích jsou Parchanti atmosferičtí a sledují se s hlubokým zaujetím, ať už pro to, že se na pozadí uvědoměle "hřmí", nebo proto, že se chytře pracuje s diváckými očekáváními (klasická nepředvídatelnost i decentní oddalování potěšení). Přestože Parchanti jsou styloví a oplývají patřičnou nadsázkou, jsou také krutým filmem (nejen díky otevřenému násilí), nezdráhají se v mžiku odpravit i několik sympatických postav. Z řady narážek na jiné filmy jdou některé rozeznat snadno (hudba + pár záběrů jak vystrižených ze spaghetti westernů) a potěší, ale jiné kladou dost velké nároky na diváckou všeznalost, tudíž Kill Bill z mého tarantinovského trůnu nesestupuje... 9/10 (11.09.2009)

Bylo, nebylo..... ,,Každý zkurvysyn, který bude mít náckovskou uniformu chcípne“. Můj první skalp. Pak i druhej. Třetí! Úžasná gradace scény, stejně jako dialogy. A hudba, ta připomíná snad všechny filmy co znám! Ještě tu je násilí. NÁSILÍ jenž očekáváte a vyžadujete ho!!! Největší nadšení? Úvodní westernová kapitola! Zklamání? Že film musel skončit! Tarantinova touha vyprávět neobvykle a láska ke kinematografii je bezbřehá! A že změní historii ? Stou filmovou se mu to již podařilo. B R A V O !!!! PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ *** (14.12.2009)

„Za toto vás zastrelia.“ – „Nemyslím. Možno zavolajú na koberček. Nebolo by to prvý raz.“ Minimálne 7O% filmov z celého sveta má banálne, tupé, tuctové, v lepšom prípade priemerné dialógy. Hoci nie som žiadny extra fanúšik Quentina Tarantina (= nemyslím si, že kufrík z PULP FICTION je metafora na nekonečný súboj Dobra, Zle a Metafyziky, je to proste obyčajný kufrík), na jeho nový film sa vždy teším. On medzi tých 7O% nepatrí. Jeho hlášky berú dych („Drž hubu a začni si to rovno trénovať.“) a zo zaškatuľkovaných hercov kreše zaujímavé herecké osobnosti, prenášajúce neskutočné dialógy. Jedná sa síce častokrát o dialógové perly, väčšinu času však dialógy nestrhávajú pozornosť od deja. Naopak, sú takou prirodzenou súčasťou deja, že ak sa začne strieľať a tiecť krv, je to nuda, ale len čo sa znova začne hovoriť, je to bomba. NEHANEBNÍ BASTARDI majú svoje mínusy (o vec, na ktorú som sa najviac tešil, teda židovské komando baseballovou palicou masakrujúce Nemcov, v deji takmer vôbec nejde a skvelý Brad Pitt na plátne skôr nie je, než je). Ale bavilo ma to vďaka dobrým postavám (často čím menej známy herec, tým lepší výkon), vynikajúcim dialógom a prekvapivému scenáru (Hitler samozrejme neumrel v kine... ale je to Tarantino a Tarantino si v pohode upraví históriu tak, ako sa mu práve hodí). (09.05.2011)

Kventýna nějak dvakrát moc nemusím a krom Palp Fikšn, který fakt žeru, mě všechny jeho filmy minuly. Je tedy přirozené, že jsem k Panchartům přistupoval se značnou skepsí, o to více jsem na konci filmu nadšeně tleskal, chrochtal a slintal. Nejvíc orgasmů mi přivodil geniálně přesvědčivý a charismatický Waltz, kterému bych bez výčitek prodal vlastní matku a odkejvnul její znásilnění partou francouzky mluvících nácků z Itálie. O píď příčky pod ním exceluje úžasná a odzbrojující Mélanie. Kdyby byla o patnáct let mladší, možná bych si i představoval jak ji klátím a to už je co říct. A taktéž musím vynachválit epicky vybroušené dialogy, u nichž jsem močil blahem. Upřímně, nevím co chválit dřív, bylo toho moc a bylo to kurevsky dobrý. Ještě teď mi tanga obepíná tekoucí mišmaš aromatické směsi mých nejrůznějších tělesných tekutin. Awesome! (13.11.2013)

Tarantino má řemeslo v malíku. Umí skvěle vést herce, má cit pro timing, dialogová scéna v jeho podání má větší náboj než všechny Bayovy akční scény s křepčícími robůtky dohromady, ale příběh, který předkládá, nejsem při nejlepší vůli strávit. První kapitola ´Basterdů´ je sice fenomenální. Má v sobě všechno – skvěle graduje, má dusnou atmosféru, napětí z toho, co nevyhnutelně přijde každou vteřinou a má dokonalé entrée nesmírně charismatického hajzla. Zbytek filmu ale v mých očích balancuje na tenké hraně mezi řídkým obdivem a pocity trapnosti, mezi tím, co jsem z logiky věci ochoten ještě akceptovat a co už ne. Vypravěčská nadsázka je sice fajn, ale všechno má své meze, Quentine.... (30.08.2009)