Rocky Horror Picture Show

Rocky Horror Picture Show je nezpochybnitelnou kultovní záležitostí, kdy se tento muzikál vyznačuje především tím, že je skutečně nevyzpytatelný a ne pro všechny. Adaptace muzikálu Rocky Horror Show z roku 1973 od Richarda O´Briena měla i na pozici scenáristy samotného O´Briena, kterému s adaptovaný scénářem pomohl režisér filmu Jim Sharman. Shrnout poté Rocky Horror Picture Show není úplně snadné. Do velké míry pocta starým béčkům z 30. let, do velké míry oslava sexuality, do velké míry jedna velká podivná show, kterou ovšem skutečně není snadné jen tak zaškatulkovat. A i proto má dodnes Rocky Horror Picture Show neskutečné kouzlo.   Tento svěží muzikál sice málem kiny prolétl, rychle se ovšem stal žádaným fenoménem, kdy se lidé začali oblékat jako postavy filmu a dodneška jsou s projekcemi filmy spojené různé cosplayové interaktivní akce, které filmu vzdávají poctu. Do velké míry tomu jde vděčit i Timu Currymu, který se v tomto muzikálu představil ve své životní roli Dr. Franka-N-Furtera. Curry je v RHPS jedna velká nezkrotná herecká síla, kterému člověk velmi snadno uvěří návštěvníka z jiné planety, který je nevypočitatelný a jako charakter těžce definovatelný, Curry se ovšem především touto rolí nesmazetelně napsal do popkultury a jednou se na něj bude skutečně vzpomínat především jako na Frank-N-Furtera.   Kvalita se často prodává sama, kultovní úspěch RHPS spíše ovšem tkví v tom, že něco takového se skutečně nevidí každý den. Kombinace muzikálu, sci-fi hororu a komedie zní sama o sobě divoce, nikoho ovšem nic nepřipraví na výsledek. Jde o film, který v průběhu vyvolává nejrůznější vrstvy emocí, o to více se ovšem umocňuje silný zážitek z filmu, který zvládne vyvolávat úžas, pohrdání, zhnusení i čirou pocitovou extázi.   Stačí si dohledat záznam divadelního představení a je jasné, že RHPS je divoký zážitek už na divadelních prknech, přechod do filmové podoby je ovšem u RHPS ještě divočejší a nevyzpytatelný. Jde přesně o zápletku, která je tak divoká a absurdní, že jen sejde na přistoupení na pravidla hry. A jakmile na ně dojde, je velmi snadné se nechat výsledkem strhnout nejen bravurními písněmi, ale i vizuální estetikou, která je od počátku výrazná i díky odkazování na brakové kulisy oněch zmíněných béčkových filmů, ze kterých si RHPS do jisté míry utahuje. U tohoto muzikálu se především nepodcenila stránka choreografie a RHPS má především štěstí v tom, že jde o látku, která má sice divadelní kořeny, bez problému je ovšem snadné přesunout jí do filmové podoby. Jde navíc o poměrně pokrokovou záležitost, která otázky sexuality řešila v době, kdy byli spíše tabu, kdy i nejspíš to přispělo k tomu, že se RHPS stala rychle taková kultovní podívaná a v mnohých zvládla probudit i jejich vnitřní já. S tím šlo pochopitelně i ruku v ruce nějaké to pohoršení, mnozí ovšem zaslouženě zvládli RHPS docenit.   Režisér Jim Sharman dal ve své kariéře přednost spíše divadlu a po RHPS natočil pouze 3 další celovečerní filmy, i jeho divoké pojetí má ovšem dodnes své specifické kouzlo. RHPS je filmem o objevování sexuální identity, je v něm zakořeněno i trocha Frankeinsteinova monstra, samotný film poté skutečně působí jako divoká jízda, která je nezkrotná prakticky ve všem. Není vlastně snadné nikoho na RHPS připravit, jednotlivé sekvence se sami o sobě těžce popisují, je ovšem jisté, že tahle 47 let stará muzikálová pecka dodnes nepřišla o své specifické kouzlo a kultovní status si po téměř pěti dekádách zvládne bez problémů obhájit.     Rocky Horror Picture Show je jiný film, ovšem v tom nejlepším možném slova smyslu. V době svého uvedení se nemuselo zdát, že se RHPS dočká takového kultovního následnictví a tehdejší kritika chtěla na film spíše zapomenout, zubu času ovšem nandal Frank-N-Furter solidně a výsledkem je nenormální, ovšem obsahově vtahující záležitost, která funguje i bez interaktivních promítání. Ty samotné ovšem film nejen představují v jiném světle, ale zároveň tyto nezvyklé projekce dokazují, jak moc lidí má nadále Rocky Horror Picture Show ve svém srdci.... (27.11.2022) (méně) (více)

Že muzikál The Rocky Horror Picture Show bude vtipná a hlavně ujetá zábava postavená na všech možných popkulturních odkazech je znát hned od první scény a upomínky na slavný obraz amerického malíře Granta Wooda a hned potom přijde první zábavná písnička, která je ale jen rozjezd, pro ještě lepší a lepší songy až k samotnému finále, kde je to úplně nejmocnější :). Mladý párek Susan Sarandonová a Barry Bostwick si jedou v klidu za návštěvou starého známého a čirou náhodou jim praskne pneumatika poblíž strašidelného transylvánského hradu nečekaně postaveného někde uprostřed amerického zapadáku a když se vydají dovnitř, tak zjistí že pán domu Dr. Frank N. Furter pořádá párty. Bizarní párty propletená z odkazů na úplně cokoli a zejména béčkovou science fiction a hororovou produkci z 50. let a další nejen filmové události je sice velmi zábavná na koukání a hlavně poslech, ale to co dělá z Rocky Horror Picture Show tak super muzikál je Dr. Frank N. Furter v podání Tima Curryho. Člověk se může jen divit jak je možné, že pokud jde o filmy, tak dostává vždycky jen takové malé role, protože to co předvedl tady je něco co by nikdo nezvládl a už vůbec ne Mick Jagger, který prý o tu roli taky stál. Tim se sice drží hlasově jen v té pompézní glamové poloze a ostatní hlasové výrazy si nechává pro svoje normální hudební alba, ale přesně tohle je v tomto filmu potřeba. Svou glamovou extravagancí Dr. Frank N. Furter zastiňuje všechny ostatní pěvecké i herecké výkony ve filmu, pokud teda jde o jednotlivce, a pokud jde o celek tak celá ta střelená parta okolo něj a vyplašený mladý párek, co se na párty dostal náhodou, a do toho ještě nově stvořený Rocky doplňují výkon Tima Curryho a dělají z filmu úplně jedinečný zážitek, který je tak vynikající už jen těmi songy a Timem Currym, ale hlavně čím víc toho člověk ví z všech možných oblastí lidské kultury, ať už jde o výtvarné umění, literaturu nebo film, tím je ten film lepší. Je v tom spousta humoru, extravagance, úžasného zpěvu a taky maličká troška erotiky, ale vzhledem k tomu o čem to je se není moc čemu divit. Pódiové vystoupení ke konci filmu pak předvádí vrchol celému tomu bizarnímu příběhu o Dr. Frank N. Furterovi tak parádně zahraného a zazpívaného Timem Currym (Prostě je tak dobrej, že se to nedá neopakovat pořád dokola :)), na který člověk nezapomene ať už kvůli tomu Timovi, nebo kvůli Little Nell nebo kvůli Meat Loafovi, nebo kvůli Susan Sarandon, Rockymu nebo slizounovi Riff Raffovi a všem jejich songům. Jediná škoda, krom toho že Tim Curry nedostává žádné pořádné filmové role a věnuje se spíš jevištním vystoupením, je to, že jsem tohle nemohla vidět v divadle tehdy když tenhle muzikál hráli ve skoro stejném obsazení včetně Tima Curryho jako ve filmové podobě The Rocky Horror Picture Show. :) A za co si to pětku zaslouží především je poselství, které nám Dr. Frank N. Furter přinesl, a tím je to, že člověk by se měl snažit být upřímný sám k sobě a nikdy by se za to neměl stydět sám před sebou a neupírat sám sobě svou vlastní osobnost a hlavně by si měl pořádně užívat :). (13.08.2010) (méně) (více)