Rocky Horror Picture Show

Že muzikál The Rocky Horror Picture Show bude vtipná a hlavně ujetá zábava postavená na všech možných popkulturních odkazech je znát hned od první scény a upomínky na slavný obraz amerického malíře Granta Wooda a hned potom přijde první zábavná písnička, která je ale jen rozjezd, pro ještě lepší a lepší songy až k samotnému finále, kde je to úplně nejmocnější :). Mladý párek Susan Sarandonová a Barry Bostwick si jedou v klidu za návštěvou starého známého a čirou náhodou jim praskne pneumatika poblíž strašidelného transylvánského hradu nečekaně postaveného někde uprostřed amerického zapadáku a když se vydají dovnitř, tak zjistí že pán domu Dr. Frank N. Furter pořádá párty. Bizarní párty propletená z odkazů na úplně cokoli a zejména béčkovou science fiction a hororovou produkci z 50. let a další nejen filmové události je sice velmi zábavná na koukání a hlavně poslech, ale to co dělá z Rocky Horror Picture Show tak super muzikál je Dr. Frank N. Furter v podání Tima Curryho. Člověk se může jen divit jak je možné, že pokud jde o filmy, tak dostává vždycky jen takové malé role, protože to co předvedl tady je něco co by nikdo nezvládl a už vůbec ne Mick Jagger, který prý o tu roli taky stál. Tim se sice drží hlasově jen v té pompézní glamové poloze a ostatní hlasové výrazy si nechává pro svoje normální hudební alba, ale přesně tohle je v tomto filmu potřeba. Svou glamovou extravagancí Dr. Frank N. Furter zastiňuje všechny ostatní pěvecké i herecké výkony ve filmu, pokud teda jde o jednotlivce, a pokud jde o celek tak celá ta střelená parta okolo něj a vyplašený mladý párek, co se na párty dostal náhodou, a do toho ještě nově stvořený Rocky doplňují výkon Tima Curryho a dělají z filmu úplně jedinečný zážitek, který je tak vynikající už jen těmi songy a Timem Currym, ale hlavně čím víc toho člověk ví z všech možných oblastí lidské kultury, ať už jde o výtvarné umění, literaturu nebo film, tím je ten film lepší. Je v tom spousta humoru, extravagance, úžasného zpěvu a taky maličká troška erotiky, ale vzhledem k tomu o čem to je se není moc čemu divit. Pódiové vystoupení ke konci filmu pak předvádí vrchol celému tomu bizarnímu příběhu o Dr. Frank N. Furterovi tak parádně zahraného a zazpívaného Timem Currym (Prostě je tak dobrej, že se to nedá neopakovat pořád dokola :)), na který člověk nezapomene ať už kvůli tomu Timovi, nebo kvůli Little Nell nebo kvůli Meat Loafovi, nebo kvůli Susan Sarandon, Rockymu nebo slizounovi Riff Raffovi a všem jejich songům. Jediná škoda, krom toho že Tim Curry nedostává žádné pořádné filmové role a věnuje se spíš jevištním vystoupením, je to, že jsem tohle nemohla vidět v divadle tehdy když tenhle muzikál hráli ve skoro stejném obsazení včetně Tima Curryho jako ve filmové podobě The Rocky Horror Picture Show. :) A za co si to pětku zaslouží především je poselství, které nám Dr. Frank N. Furter přinesl, a tím je to, že člověk by se měl snažit být upřímný sám k sobě a nikdy by se za to neměl stydět sám před sebou a neupírat sám sobě svou vlastní osobnost a hlavně by si měl pořádně užívat :). (13.08.2010) (méně) (více)

Rocky Horror Picture Show je nezpochybnitelnou kultovní záležitostí, kdy se tento muzikál vyznačuje především tím, že je skutečně nevyzpytatelný a ne pro všechny. Adaptace muzikálu Rocky Horror Show z roku 1973 od Richarda O´Briena měla i na pozici scenáristy samotného O´Briena, kterému s adaptovaný scénářem pomohl režisér filmu Jim Sharman. Shrnout poté Rocky Horror Picture Show není úplně snadné. Do velké míry pocta starým béčkům z 30. let, do velké míry oslava sexuality, do velké míry jedna velká podivná show, kterou ovšem skutečně není snadné jen tak zaškatulkovat. A i proto má dodnes Rocky Horror Picture Show neskutečné kouzlo.   Tento svěží muzikál sice málem kiny prolétl, rychle se ovšem stal žádaným fenoménem, kdy se lidé začali oblékat jako postavy filmu a dodneška jsou s projekcemi filmy spojené různé cosplayové interaktivní akce, které filmu vzdávají poctu. Do velké míry tomu jde vděčit i Timu Currymu, který se v tomto muzikálu představil ve své životní roli Dr. Franka-N-Furtera. Curry je v RHPS jedna velká nezkrotná herecká síla, kterému člověk velmi snadno uvěří návštěvníka z jiné planety, který je nevypočitatelný a jako charakter těžce definovatelný, Curry se ovšem především touto rolí nesmazetelně napsal do popkultury a jednou se na něj bude skutečně vzpomínat především jako na Frank-N-Furtera.   Kvalita se často prodává sama, kultovní úspěch RHPS spíše ovšem tkví v tom, že něco takového se skutečně nevidí každý den. Kombinace muzikálu, sci-fi hororu a komedie zní sama o sobě divoce, nikoho ovšem nic nepřipraví na výsledek. Jde o film, který v průběhu vyvolává nejrůznější vrstvy emocí, o to více se ovšem umocňuje silný zážitek z filmu, který zvládne vyvolávat úžas, pohrdání, zhnusení i čirou pocitovou extázi.   Stačí si dohledat záznam divadelního představení a je jasné, že RHPS je divoký zážitek už na divadelních prknech, přechod do filmové podoby je ovšem u RHPS ještě divočejší a nevyzpytatelný. Jde přesně o zápletku, která je tak divoká a absurdní, že jen sejde na přistoupení na pravidla hry. A jakmile na ně dojde, je velmi snadné se nechat výsledkem strhnout nejen bravurními písněmi, ale i vizuální estetikou, která je od počátku výrazná i díky odkazování na brakové kulisy oněch zmíněných béčkových filmů, ze kterých si RHPS do jisté míry utahuje. U tohoto muzikálu se především nepodcenila stránka choreografie a RHPS má především štěstí v tom, že jde o látku, která má sice divadelní kořeny, bez problému je ovšem snadné přesunout jí do filmové podoby. Jde navíc o poměrně pokrokovou záležitost, která otázky sexuality řešila v době, kdy byli spíše tabu, kdy i nejspíš to přispělo k tomu, že se RHPS stala rychle taková kultovní podívaná a v mnohých zvládla probudit i jejich vnitřní já. S tím šlo pochopitelně i ruku v ruce nějaké to pohoršení, mnozí ovšem zaslouženě zvládli RHPS docenit.   Režisér Jim Sharman dal ve své kariéře přednost spíše divadlu a po RHPS natočil pouze 3 další celovečerní filmy, i jeho divoké pojetí má ovšem dodnes své specifické kouzlo. RHPS je filmem o objevování sexuální identity, je v něm zakořeněno i trocha Frankeinsteinova monstra, samotný film poté skutečně působí jako divoká jízda, která je nezkrotná prakticky ve všem. Není vlastně snadné nikoho na RHPS připravit, jednotlivé sekvence se sami o sobě těžce popisují, je ovšem jisté, že tahle 47 let stará muzikálová pecka dodnes nepřišla o své specifické kouzlo a kultovní status si po téměř pěti dekádách zvládne bez problémů obhájit.     Rocky Horror Picture Show je jiný film, ovšem v tom nejlepším možném slova smyslu. V době svého uvedení se nemuselo zdát, že se RHPS dočká takového kultovního následnictví a tehdejší kritika chtěla na film spíše zapomenout, zubu času ovšem nandal Frank-N-Furter solidně a výsledkem je nenormální, ovšem obsahově vtahující záležitost, která funguje i bez interaktivních promítání. Ty samotné ovšem film nejen představují v jiném světle, ale zároveň tyto nezvyklé projekce dokazují, jak moc lidí má nadále Rocky Horror Picture Show ve svém srdci.... (27.11.2022) (méně) (více)