Bacheha-Ye aseman
Božie deti
Children of Heaven
Obsahy(1)
Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (247)
Emóciami nabitý snímok plný reálií zo života moslimskej komunity. Kontrast medzi bohatými a chudobnými trochu inak, prirodzene a bez pátosu. Obe deti zahrali geniálne, hlavne chlapec bol famózny, ten jeho pohľad by pohol aj tým najväčším tvrďákom. Prostredníctvom tohto nádherného snímku máme možnosť nazrieť do detského sveta, kde je všetko krehké a čisté, súrodeneckú lásku nevynímajúc. Jeden z filmov, ktorý pohladí po duši a ešte dlho teší vnútro diváka, aj napriek možným slzám. ()
Tak jsem buďto jsem strašnej cynik anebo nevim. Každopádně mě to za srdce nechytlo ani trochu. A to jsem se na to tolik těšil. :( Přišlo mi to jako krásně natočený film o ničem, respektive o ztrátě bot. Hodně scén mi přišlo jakoby nedotažených a spoustu náznaků nějaké vedlejší dějové linie, ale ani jeden z nich režisér nerozvinul. A jako třešničku na dortu absolutně nic nevysvětlující konec. :/ Každopádně dětské herecké výkony jsou jedny z nejlepších které jsem měl tu možnost v posledních týdnech vidět, tak alespoň to mě hladí na duši, když už jsem byl takle zklamán. ()
Vystavět celý film na zápletce okolo ztracených bot, a rozehrát malé vnitřní drama chlapce, jenž chce svou chybu odčinit, to by asi v Hollywoodu takhle nedokázali. Musím říci, že mě tenhle film VELMI mile překvapil. Oba hlavní dětští herci jsou působiví a veškeré jejich emoce mi připadají jako naprosto pravé a nefalšované. Příběh nám, "civilizovaným" lidem, může připadat banální, ale pro velkou část zeměkoule tohle může být běžná životní realita. Smutné, že? ()
Může být působivý film, ve kterém jde jen o to aby měli děti kvalitní obuv? Ano, může a "Božské děti" jsou toho důkazem. Úžasný malý příběh dvou sourozenců a jednoho páru tenisek v těžkých podmínkách íránských slumů. Úžasní a neskutečně působivý dětští herci a atmosféra někde mezi veselým dětským filmem a komorním sociálním dramatem. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (10)
- Celosvětová premiéra proběhla 1. února 1997 na Fajr Film Festival v Teheránu (Írán). (Varan)
- Natáčelo se v Teheránu (Írán). (Varan)
- Ohlasy kritiků na film byly velmi pozitivní. Někteří kritici jej přirovnávali k filmu Zloději kol (1948). Roger Ebert jej v recenzi v Chicago Sun-Times označil za „téměř dokonalý film pro děti, který postrádá cynismus a chytrácké postoje většiny americké zábavy pro děti a září jakousi dobrosrdečnou čistotou“. (classic)
„Ali, ako mám ísť do školy bez topánok zajtra ráno?” • Totižto: dvaja iránski súrodenci furt školou povinní, v zložení staršieho Aliho a mladšej Zahry Mandegarových; sa musia vskutku práve [od]teraz akosi osobitne [po]deliť iba o jedny biele, až by som dokonca pomaly podotkol, že neskoršie až takmer i »úplne zodraté« t e n i s k y, nakoľko brat po odchode od šustera [jasnačka, že nie od niekdajšieho prezidenta SR - Rudiho Šustera], stratil sestrine ružové topánky, resp. „položil ich na také miesto, odkiaľ v podstate následne dostali akési cezpríliš «rozprestrené krídla»,” z čoho sa vzápätí azda vynáral i ďalší vážny problém v tom význame, že rodičia si vôbec nemohli dovoliť príliš vyskakovať, pretože otec Karim, síce stále pracuje v akejsi čajovni, no nemôže prebytočne rozhadzovať s obzvlášť ťažko zarobenými peniazmi, a to ani nehovoriac o tom, že ešte k tomu tiež mávajú i pomerne dosť veľké problémy s platením nájomného za ozaj malú izbietku, zatiaľ ale čo trebárs taká matka, neustále máva i akési zdravotné ťažkosti, a tak tým pádom ani nijako extra zvlášť zase nepracuje, a tak vlastne naprosto celá existenčná ťarcha spočívala výhradne len na otcových, ustarostených pleciach; skrátka, nastávali krušné časy, lebo kúpenie nových topánok by napokon predstavovalo splnenie mission impossible... • Čo sa dá robiť v takejto ťažkej, životnej situácii? Ponúkajú sa totiž asi až konkrétne dve, interesantné možnosti... • Iránsky filmový režisér - Madžíd Madžídí - svoje naozaj pozoruhodné, filmové dielo - pripodobnil k talianskemu neorealizmu (*1), čo takpovediac spĺňalo i všetky potrebné kritériá, ktoré sa od danej látky zakaždým vyžadujú, a ani tentoraz daný titul v podobe Božích detí - toho nebol žiadnou expresnou výnimkou; skôr presne naopak, keďže sa mi pred mojim užasnutým zrakom postupne zobrazoval akýsi »iránsky neorealizmus« vo svojej celej kráse → chudobe s tým automaticky spojenej, tak som bol až tak mimoriadne pohlteným nasledujúcim zobrazovaním autentických reálií, že som skrátka tomuto detskému, ústrednému, iránskemu protagonistovi - vari držal všetky palce na nohách i na rukách, aby vyčerpávajúcim spôsobom došiel kľukatými cestičkami AŽ kamsi do cieľa; proste, aby do poslednej bodky naplnil svoje predsavzatie, ktoré si na začiatok vytýčil, keď sa snažil urobiť čokoľvek s danou situáciou, ktorú vtedy neúmyselne zapríčinil. • Bolo to vzrušujúce, bolo to geniálne, bolo to povznášajúce, bolo to napokon najmä i inšpiratívne v rámci svojho celku, ako sa postavy medzitým pasovali so svojimi ťažkosťami; teda predovšetkým Ali Mandegar v podaní Amira Farrokha Hashemiana [môj ročník!], ktorý bol vynikajúcim, a to isté určite platilo i o Bahare Seddiqiovej, ktorá jednak stelesnila jeho sestru, a jednak z nej potom vyrástla i veľmi krásna žena! • Mimochodom, všetci traja, čiže autor a hlavní aktéri; pochádzajú z Teheránu, v ktorého exteriéroch sa zároveň odvíjal i tento príslušný príbeh, ktorý ma chytil za srdce. POZNÁMKY : *1: Neorealizmus bol reakciou na umelecké obmedzenia v talianskej kinematografii počas II. svetovej vojny a tesne po nej. Typickými znakmi sú polodokumentárny štýl, obsadenie profesionálnych aj neprofesionálnych hercov, skutočné exteriéry a epizodické zápletky, vykresľujúce každodenné problémy pracujúcich ľudí. () (méně) (více)