Lidské tornádo

Tento film je ZLO. To nejgeniálnější ZLO jaké si dokážete představit. Rýmující negr (a negři nejsou lidi, jak ve filmu ústy vidláckého policisty zazní) při svém útěku před zákonem likviduje diváky smíchy tak nekompromisním stylem, že usoplení a se slzami v očích bijí hlavou do země pod sedačkami a prosí jen ať to celé přežijí. Ty návaly frenetického ultrakarate, těch zběsile přepálených hlášek, toho tažení skrz ložnice všech samic v širokém okolí, těch šplíchanců krve, ty šílené české titulky... je to Odpad! tak láskyplný, že nemohu nejít na fullhouse. (03.09.2012)

Parodická blaxploitation s ratingem "X" nejen díky velkému objemu poprsí ženskýh hrdinek. Nahota, drsný humor zdůrazňující černošské přednosti, důmbořící sex, černošské kung-fu, zakomplexovaní běloši. Kromě drsňáckých dialogů a hrdinů(Dolemite), kteří se staly předlohou pro další slavnou parodii tohoto žánru "Black Dynamite" se dočkáme i zcela inovativních režiséských postupů v podobě "instatn replay" a zychlených bojových scén, kterými Roquemore zakrýval fakt, že jeho herci neumí ani zatnout pěst. Zábava na celý večer! (28.07.2012)

Výborný filmeček, pro jehož strávení buď musíte mít už alespoň minimální základy v "oboru" (byste se chytali cože je to právě parodováno) či být jinak "upraveni". Každopádně půlnoční "guilty pleasure" projekce tohoto snímku pro mne tvoří jeden z vrcholů letošní LFŠ v Uherském Hradišti! Z velké části za to mohl dobře se bavící autor titulků (je ovšem třeba alespoň trochu chytat anglické dvojsmysly a přesmyčky) i velmi dobře (a hlasitě) se bavící plný sál. Autor si dělá doslovnou "prdel" ze všeho a všech - od prvních komedií L&H (pobíhající panáčkové honící se po pokojích) přes nejrůznější "hrdiny a hezouny" až po sebe sama - repliky jsou opakovány v naprosto jiných kontextech atp. Spoiler: A tornádo to vše "navzdory všem očekáváním" přežije!! :-D Jedna z velmi mála parodií, kterou jsem si skutečně naplno užil. (28.07.2012)

Blaxploitation béčko ako remeň. Miestami drsný, až eRkový, vulgárny pulp ktorý sa neštíti žiadnej nahoty, v tomto smere ide o odvážny počin. Ale je to zároveň aj postprodukčne nepodarený škvár ktorý väčšinu času nudí a nad honením si svojho černošského ega akosi zabúda na nejakú zmysluplnú akciu. Jediné čo tu bolo ako tak zvládnuté boli klasické 70´s autové naháňačky inak išlo celkovo o biedu. Najviac ma hnevalo ako si celí čas robili srandu s bielych. Celí čas ich tam vykresľovali ako buranov s vidieka. Keby niečo podobné ale naopak natočil nejaký KKK stúpenec už teraz viem že by s toho mal problémy, zatvorili by ho až by zozelenal. Najstrašnejšie však na tom boli nastrihané bojové scény. Extrémne zrýchlené boje boli tak smiešne že som sa chytal za brucho. Nikto z nich nevedel o bojovom umení očividne nič, a tak to aj vyzeralo. Nepomohlo tomu ani neustále motherfuckovanie. (08.07.2014)

V druhé polovině 70. let to šlo s blaxploitation z kopce. Velká studia i hlavní brakově orientované společnosti začaly hledat jiné obecně přístupnější produkty (což jednak souviselo s úspěchy prosazujících se tvůrců nového Hollywoodu, ale také s budováním multiplexů na předměstích, kam se na přelomu desetiletí odstěhovaly bílé rodiny střední a vyšší střední třídy). Produkce blaxploitation se poté ocitla v rukou malých společností, jež mezery na trhu zaplňovaly podřadnými tituly, které dodnes fascinují svou úrovní řemeslného patlalství a zcela absurdními a fantasmagorickými zápletkami. Z haldy obskurit vysoce ční snímky prostořekého a vulgárního varietního komika Rudyho Raye Moora "Dolemite", "The Human Tornado" a "Disco Godfather", které sám produkoval i "Petey Wheatstraw", kde pouze hrál roli psanou jemu na tělo. Moore žánr osvěžuje tím, že k jeho charakteristickým schématům přistupuje s karikaturní nadsázkou. Jeho varietní alterego Dolemite se vstupem na plátno v prvních dvou jmenovaných titulech stává pozérsky drsňáckou, nevyčerpatelně virilní a rozšafně neohroženou camp parafrází na baxploiatation hrdiny. Všechny postavy jsou stylizovány podle principu karikatury, takže stejně jako hrdina dovádí do extrému sebestředně křiklavý styl oblékání 70. let i mýtus o mužnosti černochů tak i běloši jsou upištění burani kompenzující si své postelové nedostatky šikanou černochů a zvrácenými úchylkami. "Human Tornado" lze vnímat jako předskokana dnešních hiphopových videoklipů (ne náhodou je Moore považován za praotce rapu), které také představují také hypertrofovanou fantazii svých aktérů o jejich vlastní virilitě, síle a moci. Vyprávění rozpadlé na nesouvztažný sled varietních vystoupení, bláznivé karatistické akce a vpravdě turbulentních postelových sekvencí ukazuje hrdinu jako bonviána žijícího v luxusu, o kterém nicméně nevím, kde na život na vysoké noze vzal peníze. Frajerské rýmovačky permanentně trousící Dolemite totiž vystupuje současně jako varietní komik, neohrožený bojovník proti bezpráví, gangster i gigolo pro bílé paničky. Jako celek představuje "The Human Tornado" campovou mocninu blaxploitation a uhrančivě nonsensový spektákl karnevalové tělesnosti i jarmareční prostořekosti. (03.07.2012)