Hadaka no šima
Ostrov
The Naked Island
The Naked Island
Obsahy(1)
Režisér Kaneto Šindó o svém humanistickém filmu o cyklické povaze života řekl, že chtěl natočit filmovou báseň, kterou by se pokusil vystihnout úděl lidí, již se jako mravenci pachtí navzdory silám přírody. Minimalistické dílo, v němž nezazní jediné slovo, se svého času stalo mezinárodní senzací a dnes je považováno za jeden ze zásadních filmů režisérovy filmografie. (Letní filmová škola)
(více)Videa (1)
Recenze (51)
Hele, já přece nejsem zas tak náročný, ale tohle bylo velmi, velmi nudné i pro mě a je to snad jediný film, kde by nepomohlo, ani kdyby se tam zjevila vesmírná vydra s chapadlama, protože i kdyby ano, tak bude dělat to, co všichni ostatní protagonisté - zalévat plodiny, jezdit na loďce, pojídat rýži a dalších mnoho zcela nudných piškuntálií, přičemž něco, co by se dalo nazvat zápletkou, se stane až po sedmdesáti minutách (!), jinak je to všeprostopující nuda, kterou tak maximálně rozčísne facka. Kdyby to mělo půl hodiny a mnohem lepší kameru (tahle je nudně průměrná, přinejlepším), tak to možná bude koukatelné, takhle je to jen slizký mech, co obrůstá zetlelej kus pařezu a žije v něm nějakej hodně nohatej hmyz. ()
Brilantní ukázka parametrické narace ve filmu o rodině, která žije na ostrově bez sladké vody, a tak si musí vodu dovážet sama z pevniny. Rodinu vlastně tvoří dva světy - svět dospělých žijících jednotvárným životem plným práce a svět dětí (dva chlapečci, kteří skoro připomínají postavy z Ozuových filmů). Ritualizovaný život dodává filmu rytmus, rodina je dokonale harmonická, muž a žena žijí v rovnováze (pravidelné střídání u veslování loďky) a stejně jako děti nepotřebují slova (ve filmu zazněly jen školní písně). Šindóův film je skutečným němým filmem, kde není potřeba slov, nejen hluchým filmem, kde dialogy pouze neslyšíme... Kdyby mi někdo držel pistoli u hlavy a chtěl po mně deset nejlepších filmů všech dob, Ostrov by mezi nimi byl. ()
Hodně silná, takřka filmová báseň, která bezeslov zobrazuje uporný život farmářské rodiny, která žije na malém ostrově a každý den musí na ostrov vozit pitnou vodu z nedaleké pevniny, kterou zavlažuje svoji úrodu. Šindó vyobrazuje život rodiny ve čtyřech ročních obdobích, to jak zachycuje jejich každodenní řeholi mi způsobovalo až fyzickou nevolnost a to myslím jako maximální hold, který můžu vzdát jeho režii. Tohle nepíšu často, ale HADAKA NO SHIMA je skutečná potrava pro mysl. ()
Formálně výborný film, ale srovnávat ho s neorealismem, kde tvůrci vždy vycházeli z podstaty a kde s hrdinou divák mohl a chtěl cítit, je trapas. Ani s lyrickou filmovou básní "Ostrov" nemá nic společného. Chápu, o jaké sdělení Šindóovi šlo, ale to neznamená, že budu tupě obdivovat příběh, který není ničím jiným než konstruktem. ()
Galerie (37)
Photo © Kindai Eiga Kyokai
Zajímavosti (3)
- Mezinárodní filmový festival udělil filmu v Moskvě roku 1961 cenu pro nejlepší film. (Terva)
- „Narodil som sa na brehoch vnútorného japonského mora Setonaikai. Už dávno som si prial vyrozprávať príbeh o neustálom boji zvádzanom s neúrodnou pôdou a veľmi skoro som pochopil, že akékoľvek slová sú zbytočné. Moja matka sa až do svojej smrti ani raz nesťažovala na svoj nevýslovne ťažký osud," povedal Kaneto Šindó. (Kristusazapad)
- Mesto, v ktorom rodina predala rybu, najedla sa v modernej reštaurácii a bola na vyhliadke lanovkou, sa vola Onomichi. (hanakonochi)
Osudom zväčša skúšaní, ťažko pracujúci ľudia, žijúci na malom, opustenom a「nemom ostrove」, tak vážení a milí, to je presne tento Ostrov pod taktovkou Kanetoa Šindóa. • V podstate v tomto mimoriadne meditatívnom, čiernobielom snímku, ktorý z môjho osobného hľadiska, predovšetkým považujem, či dokonca vnímam, ako istý,『náučný dokument』, v ktorom mimochodom hrajú hlavný prím len štyri kľúčové postavy v zložení 4-člennej rodin(k)y, pozostávajúcej zo sympatickej matky, prísneho otca a dvoch maloletých detí, je z viacerých kritérií naprosto prelomovým, kinematografickým dielom, ktoré snáď ani nemá vo svojom o(d)bore žiadnu konkurenciu, no zároveň je i mierne uspávajúcim, alebo povedzme ubíjajúcim, pričom z tohto zovretia ma vari vytrhla až záverečná tretina, ktorou režisér trochu ozvláštnil toto「mlčanlivé dianie」. • Ak by som mal byť práve teraz ešte viacej špecifickejším, než som bol doposiaľ, tak divákom predsa niečo dôležité naznačím, že takmer vôbec nepotrebujete čítať žiadne titulky, maximálne sa iba čo najviac ponoriť do dennodennej, pracovnej rutiny zo strany týchto postáv, ktoré si (ú)plne pri takýchto činnostiach, vystačia bez akejkoľvek verbálnej komunikácie, skôr budete s miestami zatajeným dychom, pozorovať, ako sa neustále zamestnávajú svojou tvrdou prácou, až som mal niekedy zdania, že som ich skoro ani nevidel výraznejším spôsobom relaxovať, no našťastie to nebolo len o robote, i keď musím rovnako podotknúť, že boli nielen odrezaní od civilizácie, ale aj okrem nich tam už nikto s nimi ďalej nespolunažíval, z čoho sa dajú vyvodiť i patričné dôvody, prečo sa správajú tak, ako sa správajú. • Skrátka, obrňte sa čo najväčšou trpezlivosťou, v opačnom prípade vás ich neuveriteľná disciplína spojená s obdivuhodnou aktivitou, čochvíľa buď nadobro otupí, alebo trebárs poriadne unaví, nakoľko sa v tejto záležitosti stále jedná o večne opakovaný cyklus, ktorý sa možno trošku (z)mení s príchodom ročných období, pritom aj taký hudobný motív, je ako obohratou platňou, na ktorú sa ale dá celkom dobre zvyknúť, no povedal by som tiež, že nehrala zásadnú úlohu. • Jestvujú len dve potenciálne možnosti, čo sa teda týka tohto『filmového dokumentu』, ktorý by som nakoniec skrátil o dve tretiny do podoby - 30 minútového programu, určeného na niektorú zo vzdelávacích staníc, kde by si isto našiel svoje publikum. Čiže: a). Dajme tomu to celé absolvovať vo svojej celej kráse i s určitým vypätím svojich síl... b). Vzdať to hneď na začiatok, pretože 90 minút môžete kľudne pociťovať, ako raz toľko, čo je už vskutku veľmi čudný pocit. • Summa summarum: Síce som rád, že som bol účastníkom všetkých udalostí okolo tohto ostrova, vrátane i jeho domácej pevniny, ale zopakovať si to znovu už vonkoncom netúžim, keďže mám z filmu, ako z celku, tak akoby som to následne slušne naznačil a vzápätí ihneď ukončil? Proste, ak by sa použili strihačské nožničky o nejakých cca 15-20 minút, a najmä niektoré scény kompletne vynechať, iné viac zdramatizovať, tak výsledok by bol oveľa zaujímavejším, než je zrovna z môjho uhla pohľadu tak zľahka nedopečeným. () (méně) (více)