Ikarův pád

Kam se na to hrabe Dobří holubi se vracejí. Vynikající bezútěšné drama, jak závislost na alkoholu pomalu naleptává člověka, a pak i jeho rodinu. Napsal bych, že Vladimír Menšík tady snad ani nehrál, ale svou roli přímo žil, jenže to by zavánělo neúctou k jeho mistrovství. V československém filmu je jen málo postav zahraných tak opravdově, jako Menšíkův pan Kára. A jestli mu k tomu pomohly těžké životní zkušenosti, tak buď. Koneckonců, není to jediný snímek, ve kterém byl přirozený až k neuvěření. (20.09.2013)

Protialkoholický film takmer bez alkoholických delíriových scén. Rozumiem tomu tak, že to nemala byť v žiadnom prípade komédia a pohľad na chodiaceho alebo rozprávajúceho opilca je vždy komický. Tak vynikla psychológia a trochu sa stratila reálnosť situácie. Ako ukážku ľahkej formy závislosti, keď ešte existuje cesta späť, to ale beriem. Výborný Menšík aj celý zvyšok osadenstva, len to na mňa nezapôsobilo nijak mimoriadne. Nakoniec som mal pocit náboru na protialkoholické liečenie. –––– Emocionální stabilita na sto procent, tatínku. (17.12.2015)

Mezi všemi těmi na vlas stejnými inscenacemi, které se odehrávaly všechny ve stejných kulisách a hráli v nich stejní herci, Ikarův pád přeci jen vyčnívá. V dobré tradici filmů jako Dnes naposled navázal František Filip na věčné téma alkoholového opojení. Jeho varianta není marná. (10.11.2023)

Jiří Hubač = záruka určité nemalé kvality. Ve spojení s výtečnými hereckými osobnostmi na čele s naprosto famózním Vladimírem Menšíkem v jedné z jeho nemnoha vážných rolí pak získáme jednu z nejvýraznějších inscenací naší nikoliv doby, ale televizní tvorby. Žádný ze zúčastněných umělců nejede na půl plynu, emocionální výbuchy po sobě následují s kadencí hodnou reálných explozí v nikoliv nutně kvalitním válečném filmu a vy to všechno sledujete a nemůžete najít úhel, ze kterého by se autor na ten alkoholismus nepodíval. Právě ta všestrannost uchopení tématu otevřela panu Menšíkovi obrovský prostor k uchvácení diváka a Ikarově Pádu cestu delší a s podstatně slavnějším koncem než jeho mytologickému předobrazu. Tleskám téhle studii dopadu sociálně patologického jednání na širší sociální okolí a dávám 90%. (21.07.2008)

Na stránkách ČT jsem si přečetl že Vladimír Menšík viděl film poprvé až při televizní premiéře jako ostatni diváci. Byli zrovna s rodinnou na chalupě. Při sledování všichni plakali a ulzený Menšík řekl: „Kruci, to jsem to zahrál. To by mě ani nenapadlo, že se sám rozbrečím… Podle syna Petra Menšíka jeho maminka pravila: "Teď tatínek nehraje, to je prostě on." Mě to taky tak přišlo, byl to obrovský herecký výkon od člověka co si ledaccos zažil. Hrál hodného člověka ale silně silně závislého na alkoholu, čímž kazil celému svému okolí životy. Taková role mu báječně sedla. Občas jsem ve filmu cítil velké napětí, byl napnurý jak se vše vyvrbí a emoce fungovaly naplno. Ještěže já nenosím ani do školy rum, jinak bych poznal Šturm. A hlavně mám rád tyto rodinná dramata dost rád a Hubač umí psát skvělé dialogy. Flm vede k zamyšlení a na pokračování se dost těším. Odpouštím tedy i úděsně přehrávající Reginu Rázlovou a naprosto nevyužitou Janžurku v nemožné paruce. (05.10.2019)