Ikarův pád

Kam se na to hrabe Dobří holubi se vracejí. Vynikající bezútěšné drama, jak závislost na alkoholu pomalu naleptává člověka, a pak i jeho rodinu. Napsal bych, že Vladimír Menšík tady snad ani nehrál, ale svou roli přímo žil, jenže to by zavánělo neúctou k jeho mistrovství. V československém filmu je jen málo postav zahraných tak opravdově, jako Menšíkův pan Kára. A jestli mu k tomu pomohly těžké životní zkušenosti, tak buď. Koneckonců, není to jediný snímek, ve kterém byl přirozený až k neuvěření. (20.09.2013)

Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta. (07.06.2010)

Nemám rád filmy s tématy alkohol nebo drogy. Asi jen proto nedávám pět hvězd. A navíc mi přišlo, že je ve filmu pár hluchých míst. Ale co se týká herecky, hmm, jedna velká mňamka. Hanzlík sice hraje velmi úsporně, ale všichni ostatní v čele s Menšíkem jsou v plné formě. Tohle sice není film na jen tak halabala jakési sledování, ale když si člověk dá čas a energii, zažije s ním velmi silný příběh o lidské slabosti, odvaze, vůli a lásce. (17.05.2018)

Zřejmě první film, ve kterém se mi Vladimír Menšík představil tak, jak jsem ho neznala a společně s Jaromírem Hanzlíkem, kterého jsem dosud v žádné podobné roli neviděla, dokázali vytvořit silný vztah syna a otce zápasícího s alkoholismem. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna, ve které se Hanzlík snaží probrat svého, alkoholem zcela omámeného otce, z pohovky v baru. Dokonalá souhra skvělého herectví. (06.07.2008)

Manželka scénáristy Hubače přiznala po jeho smrti, že předlouhou pro alkoholika Káru byl pro Hubače jeho otec Jaroslav. Pít  údajně začal v Rusku, když tam byl s českými legiemi aby hrůzy té doby vydržel a démon alkoholu jej provázel po zbytek života. Scénárista Hubač a režisér Filip byly překvapivě ve shodě že chtějí Menšíka pro hlavní roli Káry. Prosazení v té době komediálně obsazovaného herce nebylo vůbec snadné, u šéfa televizní zábavy Dvořáka byly mnohokrát než povolil, tvrdil  totiž že na dramatickou roli Menšík nemá. Jak se zbavit devastující závislosti,když je to jediná možnost, jak zaplnit pocit vnitřní prázdnoty .... Vlastimil Brodský dostal v Monte Carlu v r. 1978 za herecký výkon zlatou nymfu, o kterou ho připravil ředitel tehdejší České televize Zelenka, který ji vzal k sobě do úschovy....Po r.1989 pan Brodský napnul všechny síly aby se cena našla ale nevypátral ji. Jaromír Hanzlík přiznal že ve scéně kdy se jeho otec Kára (Menšík) chystá do léčebny a synovi ukazuje svou zraněnost a zranitelnost ho Menšík svou pravdivostí rozplakal. (27.05.2010)