Starý, nový, půjčený a modrý

Vlastně obyčejná romantická komedie s úplně obyčejným klišoidním koncem, ale s naprosto netradičními postavami (příznávám, že vidět "dánskou premiérku" s rasta copánky byl dost šok :-)) a podivně nahořklou příchutí, která přertvává i po dokoukání. Celkově je ten film jiný i díky tomu, že nutí diváka přemýšlet - konkrétně třeba nad tím, jak moc bylo rozhodnutí hlavní hrdinky správné (o čemž u cukrkandlových romkom přemýšlet nemusí, že :-)). (17.11.2018)

Stará dobrá romantická zápletka v novém balení, s minimem půjčených nápadů sice nepřináší modré z nebe, ale potěší. Italština pro začátečníky mne mimo jiné naučila, že dánské komedie ve skutečnosti komediemi nejsou. Tohle smrtelně vážné romanticko-psychologické drama jí rozhodně není a pokud se párkrát usmějete (jakože asi jo), nejspíš těm hořce úsměvným výjevům z našich trapných životů. Někdo se ožení, někdo zemře, někdo se zblázní – tak už to na světě chodí a buďme rádi, jak originálně ten notně (o)jetý „kruh života“ protentokrát roztočila režisérka Natasha Arthy. Většina dánských sušenek nesklouzne do krku tak hladce. 70% (13.02.2008)

Tak tohle mi perfektně sedlo! Styl a celková atmosféra filmu, herci a jejich rozpoložení, a hlavně to, na čem ulítávám - přeměna hlavní hrdinky: přehodnocení dosavadního života, uvědomění si toho, že se život ubírá špatným směrem a následný překopání hodnot a uskutečnění šílených akcí..zároveň tu máme ale vážnou situaci: strach ze smrti, odcizení v rodině, zbabělost, zrazení citů...Navíc z vlastní zkušenosti vim, co to může s člověkem udělat - návrat milovaný osoby:-) Narušení svatby jsem si celou dobu přála, tudíž film běžel přesně tak, jak se dalo čekat, ale to vůbec nevadí, protože jsem si to tak i představovala:-D A nebylo to podáno klasickým romanticky kýčovitým způsobem, tudíž jsem si tenhle dánskej snímeček krásně užila..:-) (05.02.2009)

Zábavný, kvalitní a hlavně totálně nehollywoodský (ostatně jako většina Dogma-tických filmů). Pěkným důkazem toho posledního mi byla pětice zabloudivších, asi tak šestnáctiletých diváků, sedících za mnou. Ty film tak rozhodil, že je donutil vykřikovat věty jako : "Dánové jsou idioti", "Už nikdy v životě nejdu na dánskej film" nebo moc pěkná věta "Hele, voni na sebe jenom čumí". Evidentně poprvé v životě viděli v kině něco jiného než "videoklip". (03.12.2003)

Film Starý, nový, půjčený a modrý je dalším snímkem natočeným dle podmínek hnutí Dogma 95. Jako první jsem viděl Italštinu pro začátečníky, která se mi moc líbila, proto jsem se s chutí vrhnul i na další film. Obecně jsou pravidla hnutí Dogma 95 zajímavou výzvou, se kterou víceméně souzním. Líbí se mi ta snaha o vrácení důležitosti příběhu a postavám a potlačení technických úprav. Ty jsou hodně omezeny a režisér si musí tak dát záležet právě na příběhu, dialozích a postavách. To nejsou jen teoretické kecy, ale v tomhle případě jde o vcelku výstižnou charakteristiku tohoto filmu. Příběhově jde sice o mnohokráte provařené vztahové drama, ale jeho stažení do krátkého časového úseku mu dodává na zajímavosti. Stejně jako dobře napsané, obsazené i zahrané postavy. Mnohdy civilní projevy se k technickým omezením hodí. Bavily mě i dialogy, které střídají komediální a dramatickou rovinu. Na dánských filmech je úžasné to, že dokáží fungovat jako drama i jako komedie zároveň. Je jen na divákovi, ke které straně se přikloní. Největším plusem je pro mě nakonec to, že film funguje velmi dobře jako celek, což  je u podobných věcí to nejdůležitější. Už se těším na další snímky dle Dogmatu 95. (09.02.2023)