Bočči the Rock!

Jednoznačný vítěz celé zimní anime sezóny a naprosto úžasné a originální anime, které si mě naprosto získalo. A evidentně nejen mě, protože všude kam se podívám nejde uživatelské skóre pod 8/10 a valná většina recenzí je veskrze pozitivních. Z naprostého outsidera, seriálu, od kterého nejspíš moc lidí nemělo žádná očekávání se stal naprostý poklad a možná i budoucí kultovní záležitost, ale to ukáže až čas. Jak se to stalo a co je na té Bočči vlastně tak vynikající? No řekněme, že tolik lásky a tvůrčí kreativity v jednom animovaném projektu se prostě jen tak nevidí. Bočči the Rock je totiž dle mého kombinací toho nejlepšího ze seriálů jako je K-ON! (hudební prostředí), Hitoribočči (osamělá hrdinka hledající kamarády), Watamote (sociálně zvláštní hrdinka a celková bláznivost) anebo třeba Eizóken (neskutečná animační nápaditost) a vše úžasně kombinuje do jediného a neopakovatelného zážitku. Je to něco neuvěřitelného a některé gagy obsahují takové věci a výrazové prostředky, které jsem v anime snad ještě neviděl (i když možná kdybych si pustil třeba Pop Team Epic), které s diváky rezonují a vedou k vytváření mnoha nezapomenutelných memů, které pak kolují internetem a dál rozšiřují povědomí o tomto výborném kousku. Bočči the Rock je také unikátní v tom, že je adaptací, která je dle mého dokonce i lepší než originální manga, do které jsem také nahlédl. Manga je sice také skvělá, ovšem teprve obrovská láska k ní, kterou autoři evidentně měli, vedla k tomu, že jsou mnohé vtipy v anime ještě lépe vypointované, dotažené o kousíček dál, nebo doplněné o něco nového, co v manze ani nenajdete, ale co k celkovému vyznění naprosto dokonale sedí. Tvůrci nejen že mají předlohu rádi, ale také pochopili její smysl, co má divákovi předat, v čem tkví její síla. Dalším důležitým aspektem, který dělá z Bočči the Rock perfektní záležitost a dílo, které má tolik lidí rádo, je totiž samotná hlavní hrdinka a její sociální fóbie. Autor mangy toho o tomto problému evidentně hodně věděl a dokázal velice kreativně a s notnou dávkou typické japonské nadsázky zachytit styl uvažování člověka se sociální fóbií a předvést spoustu situací, v kterých se mnozí lidé, kteří si nejsou v sociálních interakcích příliš jistí, bez problémů uvidí. Zkrátka spousta diváků se v samotné Bočči našla, prožívala všechna její trápení, zamilovali si humor, s jakým k nim seriál přistupuje a možná jim to i pomohlo najít nějakou tu vlastní odvahu, protože když vidím, co všechno tu ta Bočči dokázala... Ovšem i pro ty ostatní, kteří fóbiemi netrpí je tu vše tak vizuálně působivé a vtipné, že se minimálně výborně zasmějí a budou si užívat hrdinný boj, který Bočči svádí sama se sebou a který se jí občas podaří vyhrát. Po pravdě jsem u prvních dílů nevěřil, že Bočči dokáže celý seriál utáhnout, počítal jsem, že se to časem ohraje – jak jsem se mýlil! Není to ale jen Bočči, která je výraznou a zajímavou osobností, v které se mnozí zhlédnou. Viděl jsem v nejrůznějších žebříčcích popularity i ostatní tři dívky ze skupiny (Kitu, Jamadu i Idžiči), tedy je zřejmé, že i ony mají silnou fanouškovskou základnu a lidé jim také fandí, stejně jako hlavní hrdince. A já to naprosto chápu, je to originální a velmi dobře zapamatovatelná směsice charakterů se svými vlastními sny, silnými i slabými stránkami. No a snad už poslední, o čem se tu chci rozepsat a čím je pro mě Bočči the Rock tak skvělá je animace. O neuvěřitelné originalitě a nepřeberném množství nejrůznějších animačních stylů a dalších výrazových prostředcích už jsem se zmínil, ale když si vzpomenu na keramickou Bočči, nebo Bočči Monopoly, tak si říkám, že to možná bylo málo. Jenže ono to není jenom to. CloverWorks odvedl tak výbornou práci, že jsem například viděl nejlepší animované vyobrazení hry na hudební nástroje vůbec. Ruce, které se realisticky pohybují po hmatníku kytary, detailní záběry na struny, nebo zachycení rytmu při hře na bicí, to všechno tu je a vypadá to neuvěřitelně, působivě, prostě skvěle. Už jsem to chtěl ukončit, ale vzpomněl jsem si, že jsem ještě nezmínil výkony hlasových herců, nebo zkrátka že mám potřebu napsat, že výkon Jošino Aojamy byl dle mého bezchybný, nezapomenutelný a úžasný, dala Bočči opravdický charakter, vystihla její sociální fóbii – zahrála to na jedničku. Také stojí určitě i za zmínku, že tvůrci pracovali i velmi kreativně se zvukem, takže tu třeba máme i skvěle použité ASMR v poslední epizodě. Pokud bych měl na seriálu najít nějaké chybičky (a každé dílo nějaké má), pak musím přiznat, že závěrečné vystoupení z dvanáctého dílu pro mě nemělo takovou sílu jako ta, která byla v dílech předchozích (třeba ve vynikající epizodě 8) a pak jsem měl také ze začátku trošku problém s jedním doprovodným hudebním motivem, který se ozýval v takových těch rozpustilejších pasážích a mě do nich moc neseděl a zase jednou mi zněl jako něco, co vyluzoval v devadesátkách můj Game Boy. Ale to jsou v rámci celkového dojmu fakt jen drobnosti, kvůli kterým nemám nejmenší potřebu cokoli strhávat z pro mě naprosto jasného hodnocení, stejně jako to nezmění fakt, že je tohle moje Anime of the Season a dost možná i Anime of the Year 2022. Bočči Rocks! Bočči Rulez! Give me more Bočči! 10/10 (24.12.2022) (méně) (více)