Bullittův případ

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~ (11.09.2017)

Trochu jsem se obával, zvláště po nedávném zklamání z italského filmu Na plný plyn, aby z Bullita nevzešel opět jenom další z filmů oceňovaných kvůli automobilovým honičkám, který kromě nich už nemá šanci ničím dalším zaujmout, ale naštěstí tentokrát ne... Tentokrát fungovala i velmi precizně pojatá atmosféra s dobře zvoleným „mlčenlivým“ stylem, která mě často dokázala držet v jistém napětí i navzdory pomalému tempu a samotné honičce se dostalo vedle špičkového nasnímání pak i strhujícího napětí. Dokonce poprvé mě hodně zaujal Steve McQueen, který mi v předchozím viděném filmu (Pobertové) vůbec nesedl, ale zdejší postava drsného poručíka mu za mě naprosto padla a bavila mě včetně poručíkova velmi úsporného projevu a nekompromisních pohledů, a zajímavým objevem je i (pro mě neznámý) Robert Vaugn v druhé hlavní roli coby slizký politik. Až na pár mírně nudnějších scén jsem se dočkal po čase další perfektní oldschoolové akční kriminálky, splnil si výrazný filmový rest a brzy tak můžu naplno pokračovat Kořistí (1971) od Henriho Verneuila, který se v akčních scénách inspiroval právě zde a budu zvědav, zda Verneuil vyprokován slavnou honičkou natočil ještě lepší nebo alespoň rovněž takhle skvělý film. Bullitt má to u mě hodně dobrý, ale mého favorita akčních krimi thrillerů Francouzskou spojku (pokud jde o film jako celek, ale i onu automobilovou honičku) překonat nedokázal. [85%] (09.09.2021)

Hluboce podprůměrné krimi s ubohou zápletkou, snadno zapomenutelnými postavami a naprosto nepopsatelně nudným průběhem. Jediným extrémně světlým momentem tak zůstává naprosto luxusní honička v automobilech. Nepatřím k divákům, kteří si ustříknou do textilu, když vidí, jak se prohání na plátně auta, ale co se podařilo v tomto filmu, to byl absolutní strop a nechce se věřit, že se psal rok 1968. I z pohledu dnešního moderního diváka to působí opravdu luxusně. Věčná škoda, že film jako takový je strašně nudná sračka. Věřím, že ve své době mohl film zaujmout, ale ve srovnání s dneškem, kdy je žánr krimi úplně ale úplně jinde působí skoro až směšně. [22 %] (30.09.2022)

Skvělá dobrodružná kriminálka s nezapomenutelným Stevem McQueenem v hlavní roli poldy, jemuž zabili údajného klíčového svědka v mafiánském procesu. Samozřejmě, že nic není tak jednoznačné, jak to na první pohled vypadá a Bullit to sám brzy zjistí. Do dějin vstoupila také jeho honička s Fordem Mustangem po ulicích San Francisca, během níž asi 4x minul jistý stále stejně vypadající VW Brouk. (23.07.2002)

Nijak objevná krimi, zub času ji trochu ohlodal... ovšem svým způsobem je perfektní - třeba tím, že nepadne ani o jedno slovo víc než je nutné. V době hrdinů, kteří v kadenci slov předčí i kalašnikov, to je pohlazení na duši. Žádné zbytečné řeči, jen vše říkající záběry a dokonalé volby prostředí. Ano, automobilová honička beze slov a bez hudby na pozadí je tím nejlepším z filmu a ovlivnila vývoj v této oblasti jako žádná jiná. San Francisco, čistý zvuk motoru Mustangu 1968 a odletující poklice. To je TA automobilová honička. Bullitt je neosobní, ale zarputilý. Dotáhne to do konce, i kdyby při tom přišel o všechno. A hraje ho Steve McQueen. Good! (04.03.2012)