Challengers
Súperi
Challengers
Challengers
Challengers
Challengers
Režie:
Luca GuadagninoScénář:
Justin KuritzkesKamera:
Sayombhu MukdeepromHrají:
Zendaya, Josh O'Connor, Mike Faist, A.J. Lister, Naheem Garcia, Hailey Gates, Nada Despotovich, Bryan Doo, Mary Joe FernandezObsahy(2)
Ve filmu Rivalové od vizionářského režiséra Luca Guadagnina hraje Zendaya roli Tashi Duncanové, bývalé tenisové šampionky, která se stala trenérkou, jež se neštítí své hry na kurtu ani mimo něj. Manželství se šampionem, který je těsně na konci své kariéry (Mike Faist), Tashiina strategie na manželovo vykoupení nabere překvapivý směr, když se musí postavit vymydlenému Patrickovi (Josh O'Connor) - svému bývalému nejlepšímu příteli a Tashiině bývalému příteli. Jak se jejich minulost a přítomnost střetávají a napětí stoupá, Tashi se musí sama sebe ptát, co bude stát vítězství. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (130)
Třetí film ze šesti byl příjemným překvapením. Zendaya si střihla perfektní roli až příliš ambiciózní potvůrky a dost jí to svědčilo. Líbilo se mi tenisové prostředí, hodně zvláštní hudba a hlavně prďácký tělo Zenday. Pasáže s jejím odhaleným tělem jsem si užívala víc než by bylo zdrávo. Styl vyprávění byl vcelku originální a nedostala jsem šanci se v ději jakkoliv ztratit. Tenis dostal v tomto dramatu o milostném trojúhelníku dost místa, a tak jsem vrněla blahem. Slabší 4 hvězdičky. Přeci jen už mě na konci přestávalo bavit sledovat nekonečný kolotoč zahýbání a hrátek s city. ()
Vypravěčskými a stylistickými nápady novinka dalece přesahuje standard sportovních dramat a tradičně vykreslených milostných trojúhelníků. Na Rivaly se krásně dívá a u toho můžete také skončit – chytře seskládaný snímek plný výpustek a dvojznačností však nabízí i velmi poutavou výpověď o problémových rovinách vrcholového sportu a výkonového přístupu ke vztahům. Více zde. ()
Ty recenze, to je nejaky pseudoumelecky flash mob. Delate si prd*el? Byl jsem napalen a wastnul 2h casu. Naprosto debilni nuda, tupa hovadina. Tragicky herecky vykony, idiotska nudna kamera, infantilni scenar, nehodici se prehlusujici hudba, ktera se snazi prehlusit trapne prazdno jak ve scenari tak v zdlouhavych nudnych statickych zaberech. Do ksichtu ti lezou zadky a pera v kazdym tretim zaberu. Scenar nedava moc smysl. Strihac si mysli, ze striha clip pro "little big" a na posledni nataceci den si pujcili gopro od sousedky a slowmo kameru a tak 5minutovy debilni finale je roztahane skrz nesmyslne nudny zaberu ma celych 20m. Nefunguje to, je to nepovedeny experimentalni amatersky studentsky film, ktery nalakal skolacky skrz trailer a jejich idola do kin. Pokud povazuje nekdo ten zavratozavratny zaber na konci film u jako super cinematografii, tak jste spadli z visne. ()
Mám rád sportovní dramata a na Challengers jsem se od prvního traileru velmi těšil. Luca Guadagnino je zárukou kvalitní filmařiny a doručil solidní sportovní romanci, které sice trochu občas drhne tempo v druhé půlce, ale Zendaya si strhává veškerou pozornost na sebe. Finále hezky napínavé, hezká kamerová práce, slušné herecké výkony a celkově dobrý film, ale který si znova nepustím ( Sestry Williamsovy se Smithem mě bavilo zkrátka o chlup víc, tam byly také silnější emoce). 70% ()
// Nejednoznačné poselství, fakt, že se prakticky vůbec o nic nehraje, nefunkční vyprávěcí struktura, impotentní postavy a nakonec ještě frustrace, když ve finále Guadagnino servíruje nejlepší tenisový match, co byl kdy natočen, jenom aby podtrhnul, že kdyby takhle dravý byl celý jeho film, bavíme se tu teď úplně jinak. Stylové cvičení v ničem, ne dík, radši si dám posté Wimledon. ()
Film plný energie, kde jsem se nonstop smál tomu bezostyšnému sportovnímu melodramatu + to bral 100% vážně. Naposledy se mi stalo u Parazita, že pro mě filmař, kterého jsem zatím jen respektoval, tak moc zapadl do sebe. ()
Tenis je utrpení a Challengers jsou vším, jenom ne romantickým filmem. Spíš, než o romanci jde o lásku k výkonu a o potřebu vyhrávat. Má to svoje neduhy, ale je to zábava sledovat i poslouchat. ()
Že byli tihle dva v dobách dospívání nejlepší kamarádi, se při startu finále challengeru (okruh nižší kategorie turnajů) hned nedozvíme. Že oba zatraceně zajímá elektrizující divačka na tribuně, pochopíme hned. Čeká nás časový skok (a rozhodně nebude jediný), abychom si potvrdili, že se oba do někdejšího tenisového zázraku dokonale zabouchli. A zase po chvíli se utvrdíme, že blonďáček Art si šel díky svému zápalu a profesionálnímu přístupu krůček po krůčku za svým, zatímco živočišný Patrick měl hlavně velký talent, ale s pílí a disciplínou si nikdy moc nerozuměl. Zatímco první se druhořadým turnajem hodlá po několika špatných výsledcích nakopnout, druhý je bez peněz, zázemí a v posledních letech zřejmě bere cokoliv. Rivalita na kurtu a hlavně o náklonnost oné ženy v publiku. Tou je pochopitelně Zendaya a nutno zdůraznit, že je totálním magnetem nejen pro miliony sledujících duší na sociálních sítích. Ona a kamera, to je absolutní symbióza. Zejména díky ní na kurtu i mimo něj panuje neustálé napětí, celé je to dynamické, nápadité, osvěžující… výkladů může být nakonec víc, protože její motivy zůstávají krapet otevřené, kroky nejednoznačné (holt holky vždycky přitahovali hajzlíci). Luca Guadagnino je pak za kamerou suverénní, moc dobře věděl, kam umístit kameru, jak naložit s tou či onou scénou. Líbilo se mi, jak si pohrával s křehkým sebevědomím obou pánů. Každopádně každému z ústřední trojice se mohl (respektive měl) dostat hlouběji pod kůži, ostré koučce/manželce/milence nejvíc. Nicméně oceňuju divácky přívětivou (přehlednou) podobu, nápaditou kameru a tepavý elektronický soundtrack. A pochopitelně herce. ()
Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon! ()
Jen Luca Guadagnino může natočit sportovní film o tenise, který je ve skutečnosti dravou romancí o ambivalencích, mezivztazích, radostech a strastech jednoho milostného trojúhelníku. Poutavá záležitost. ()
Zatím patrně nejstylovější film letošního roku. Luca Guadagnino povýšil melodrama s milostným trojúhelníkem na něco většího - mám ještě teď pusu dokořán, protože jsem něco tak geniálního nečekal. Samozřejmě je to herecký koncert všech tří zúčastněných, ale kdyby jenom to - je to nádherně sestříháno, skoro celou dobu do publika práší Reznorův a Rossův božský soundtrack a hlavně - já se po celou dobu nemohl nabažit těch esteticky nádherných záběrů na oba challengery. Mike Faist a Josh O'Connor jsou tu tak moc sexy, že už ani víc sexy být nemůžou. Ty jednotlivé scény s nimi... Úplně jsem z toho odvařený a fakt nemám slov. Je to zkrátka film přesně pro mě. ()
Keby to natočil niekto iný, jednalo by sa o priemernú melodrámu s klasicky výbornou Zendayou, kde šport je neviem-koľkatá koľaj. Luca Guadagnino však dokázal dostáť réžijnej úrovne Social Network. Je to dusné, je to sexi, napätie z toho srší každým okamžikom, prestupuje všetkými scénami ako osudový zápas a divák naozaj verí, že ide o všetko. Chcem z toho bluray, chcem z toho soundtrack, plagát tiež. 85% ()
U tohoto filmu jsem konečně pochopil, proč si spousta mužů stříká ze Zendaye do trenek. Ona skutečně umí být kost. Jediné, co bych jejímu tělu vytkl byly černé bradavky, které mívají negryně. V roli zdejší potvůrky mě malinko srala, ale nemohu ani trošku zpochybnit její herecký supertalent. Další z mnoha rolí, kdy ji věříte každou grimasu tváře. Bohužel svým extrémním charismatem totálně zastínila 2 zoufalé pány. Bylo to doslova jako sledovat maraton, kde je na čele osamocený černoušek a daleko za ním dobíhají 2 polomrtví bělásci. Trošku mi vadilo, že byl film příliš romantický, podstatně méně dramatický a ještě méně sportovní. Romantiky mám dost v životě a nepotřebuji si přidávat další porce ještě prostřednictvím filmu. Film byl možná až zbytečně dlouhý a bohužel v určitý moment sklouzl do stereotypu milostného trojúhelníku a ztratil své grády. Extrémně se mi líbila kamera, jakéhosi rákosníka, jehož jméno si netroufám napsat, a tak jej pouze zkopíruji - Sayombhu Mukdeeprom. Naopak hudba byla hodně zvláštní a spíše bych řekl, že se mi nelíbila. [75 %] ()
Celé je to sestříháno dost napínavě a líbilo se mi, jak se to prolíná s minulostí. Zendaya byla naprosto skvělá. Nicméně ani jeden z chlapců tenistů mě neuchvátil, každopádně nějaké to charisma se v nich našlo, takže všechno v pořádku. ()
Tenis je koneckonců hra. Takže se těžko divit, že si tenhle film celou dobu hraje nejen s očekáváním publika. Zpočátku trochu nepřehledná časová struktura odhaluje informace, jak se to autorům hodí. Tenisové záběry postupně gradují až po naprosto nereálnou finální výměnu, protože důležitější jsou emoce než realita. Pod tím celou dobu tepe nervní elektronický soundtrack. Výborné bylo i herecké obsazení, jakkoli to byli kromě krásné Zendayi naprosto neznámé tváře. Na první pohled jednoduchý film o milostném trojúhelníku tří tenistů ovšem nabízí množství výkladů, pokud je v něm chcete hledat. ()
Zendaya femme fatale tenisu. Od prvních momentů The Social Network vibe (Reznor, dynamika, zpomalovačky). Film o malých, ale velkých gestech. ()
Film plochý ako samotná prehypeovaná Zendaya, ktorá vyskakuje už z každej záchodovej misy. O tenis tu v podstate ani nejde, športové zápolenie je bez napätia a atmosféry, zábery so zápasov skutočný tenis ani nepripomínajú a niekoľkokrát sa tu objavuje šialené lámanie rakiet, ako keby toto bolo najbežnejšou súčasťou bieleho športu - a smie sa vôbec ešte hovoriť, že bieleho? 🤔 Od degeneráta Guadagnina sa zároveň nedalo čakať nič iné, že kým už svoju deviáciu nemôže pretlačiť oficiálne ako to majstrov... pardon vomitovsky dokázal v nezabudnuteľných dielach ako Daj mi tvoje péro alebo Buzi kampus, tak ju pretlačí aspoň latentne a aj zo 100% heterákov, ktorých hlavnou úlohou je uháňať jedno dievča, urobí heterákov maximálne tak polovičných a tak si divák užije dlhé slinné výmeny a hompáľajúce vtáky, lebo dnes sa už aj tak medzi homo a hetero erotikou krásne stierajú rozdiely. Skákanie v časových rovinách a nevhodná hudba boli v tomto nepodarku naozaj tým najmenej rušivým elementom, lebo ten záver a posledná scénka dvoch šťastných upotencov musela rozosmiať aj najvášnivejšieho fanúšika trapasov. ()
Mistrovské post-moderní melodrama, které tady nebylo snad od dob vrcholných kousků Xaviera Dolana (Imaginární lásky, Je to jen konec světa, Mami!). Absolutní syntéza kamery a hudby, kde nejde s jistotou určit, co je dominantnější a co ve vrchovaté míře dělá ze sebebanálnějších scén nervydrásající thrillerový zážitek. Luca Guadagnino je skutečným režijním auterem, ve své filmografii střídající neslučitelné žánry, pokaždé však s jiným kreativních uchopením. Challengers na papíře mohou vyznívat jako konvenční snímek o romantickém trojúhelníku, díky nelineárnímu vedení příběhu skrze pohyby a úhly kamery, významotvorný elektronický soundtrack a minimalistické herecké výkony ústředního tria však působí jako nevšední a progresivní dílo, které rozvibruje diváka ještě hodiny po zhlédnutí. Náběh na 10. P.S. Trent Reznor a Atticus Ross povyšují hudební zážitek z The Social Network na zcela novou úroveň. ()
Nejsem vyloženě fanoušek filmů se sportovní tematikou, Rivalové si mě ale dokázali získat díky svému příběhu, v jehož střebodu se nacházel dynamicky a plasticky ztvárněný milostný trojúhelník, jehož jednotlivé vrcholy mezi sebou živelně interagovaly rychlostí tenisového míčku. Chválím strukturu děje, kde byl rámec tvořen rozhodujícím zápasem, zatímco výplní bylo to, co k tomuto lítému mači vedlo. Vlastně se mi nakonec líbila i ona sportovní rovina filmu - rychlé záběry mezi tvářemi, odpaly míčku a raketami mě opravdu vtáhly do děje, dalo by se říct takřka na tenisový kurt. V neposlední řadě musím vyzdvihnout nepřeslechnutelný hudební doprovod, jehož elektronické tóny skvěle pasovaly do příběhu. ()
Pohádka či banální romance povýšená především Lucou a jeho týmem na renesanční sochu, na níž člověk zírá, jak na zjevení, i když je to "jen nahatej chlap z mramoru". Reznor s Rossem svým nervózním technem gradují sebebanálnější scénu na thriller, u nějž se člověku potí dlaně. Hudba je tak dominantní, že chvílemi se střídá nastavení, zda je ona doprovodem filmu či film doprovodem jejím. Nakonec ještě hiťák k titulkům, kde jsem už jen vydejchával s papulou dokořán, hučí mi z toho v hlavě ještě druhý den... Challengers samozřejmě nedosahují božského a magického Call me by your name, spíše tu cítím tendenci si udělat film pro radost, až si i při nadměrné divácké spokojenosti říkám, jestli to není minimálně od Lucy a Trenta trochu plýtvání materiálem. Zrovna tihle dva ale asi mají munice ještě dost. ()
Související novinky
Luca Guadagnino chystá další hvězdně obsazené filmy
Italský režisér Luca Guadagnino (Dej mi své jméno) je tvůrce, který umí rozvířit mnohdy příliš stojaté vody současné kinematografie. V posledních týdnech brázdí kina jeho tenisový snímek Rivalové,… (více)