Oněgin

Poetická stránka filmu se velmi povedla, scény jsou krásné a vyjadřují pocity postav. Příjemné bylo i obsazení hlavních rolí, především Ralph Fiennes se na roli Oněgina skvěle hodí, protože dokáže diváka donutit, aby ho nenáviděl a posléze ho litoval. Avšak nemohu si pomoct, citlivému divákovi zkazí prožitek spousta detailů. Od nepovedených interiérů, přes externí prostředí až k dopisům, které se mi mezi sebou Nataša a Evžen píší v angličtině. Vesměs je to ale dobrý snímek, protože ze silné předlohy se dá vždy něco vytěžit. (09.07.2013)

POvedená adaptace, která svým obrazovým pojetím celkově umocňuje a dokresluje Puškinovo dílo (výběr exteriéru, nasvícení scén a jejich atmosféra jsou naprosto v duchu romantismu). Ralph Fiennes opět dokazuje, že je PAN HEREC- neznám nikoho dalšího, kdo by uměl tak dokonale vše vyjádřit jen očima (ten jeho kukuč prostě miluju :)). (23.01.2010)

Alexandr Sergejevič Puškin patří k mým nejoblíbenějším autorům, potažmo i samotný romantismus v literatuře všeobecně, a tak jsem byl opravdu velmi zvědav na toto "zlato rodiny Fiennesových" !! Obavy byly na místě, protože (nejen) filmové zpracování i samotné uchopení ruské látky vždy platilo za ty nejsložitější úkoly filmařů, tím spíše v rukou zahraničních tvůrců.. Samozřejmě se mi hned vybavily vzpomínky na přes všechnu jeho tvůrčí invenci neuvěřitelně zpackané, podotýkám čerstvé, zpracování Tolstého, byť on sám je samozřejmě už zástupcem relismu, Anny Kareniny rovněž britským režisérem Joem Wrightem !! Především díky neuvěřitelně skvělé práci kameramanského matadora Remiho Adefarasina Martha Fiennes ždíme z Puškinovy předlohy veškerou poetičnost tak mocně, až se z těch obrazů skutečně tají dech, faktem zůstává, že samotný se choulí v koutě, což však výsledný až impresionisticky nečekaný dojem ještě zesiluje.. Atmosféru carského Ruska nehledejte, ta je prostě zabita britským pohledem na téma, leč ve výsledku jde nejen o skvostný debut Ralphovy mladší sestry Marthy, ale i mimořádně zdařilý snímek.. [ Dabing 7/10 ] Jitka Ježková zaslouží absolutorium, nejsem si však jistý, kde se stala chyba při doslovnosti překladu zejména těch provařených dopisů.. (08.07.2013)

Fiennesovic rodinný podnik dal vzniknout Oněginovi polomagickému, zasněnému, s kouzelnými záběry, a naštěstí tak výpravnému jak si jen může tahle výkladní skříň světové literatury zasloužit. Mně osobně to ale příliš nesedlo, knihu jsem prožíval poněkud jinak a o opeře raději ani nemluvím;) Navíc mi příliš nevyhovovala ani Liv Tyler, které jinak mladé naivky nemám problém věřit. Faktem nicméně je, že Fiennesův Oněgin sklánějící se nad Lenským byl zdrcující, a kontrast té emocionální hloubky s následným vlečením mrtvého těla na kabátu svědčí o tom, že Ralphova drahá sestřička věděla velmi dobře, co chce s Puškinovou předlohou provádět. Vzato kolem a kolem je to fascinující, ale zkrátka mi to moc nevyhovovalo. Červenou vlajku ale rozhodně vyvěsit musím. 70% (14.07.2013)

Musím sice říct, že se mi znovu potvrdilo, že "Doktor Živago" je asi jediný anglofonní film, jehož "neruskost" nepůsobí rušivě, a že Ralph Fiennes mi na Oněgina ukrutně neseděl; Na druhou stranu Liv Tyler byla jako Tatiana překvapivě skvělá (chvíli mi trvalo si zvyknout, ale hrála úžasně osobitě a tak nějak zvláštně "vnitřně" se mé představě Tatiany podobala). Také několik experimentů (různá poetická zpomalení času, změny lokací některých scén apod.) a dokonce přidání několika scén oproti knize se, řekl bych, (ač bylo určitě riskantní se takovým způsobem odchýlit od klasiky) vyplatilo. Nemyslím, že mi film prohloubil dojem z knihy... naopak, zachránilo ho jako film právě to, v čem se od knihy odlišoval - Jako adaptace byl dost špatný, ale jako samostatný příběh rozhodně ucházející - jen ta Tatiana by byla (alespoň z mého pohledu a mé představy) "adaptačně použitelná". (05.01.2013)