Život je krásný

Roztomilá pohádka o tom, kterak chudý chasník se svými ideály zvítězil nad zlým kapitalistou. Vše je i na pohádku až příliš zidealizované, film postrádá odlehčující humor. Když pekař Matěj bojoval proti císaři, pravě jím byly změkčeny scény, které by jinak mohly vyznívat pateticky. Pokud bych se soustředila pouze na krásný vánoční příběh, tak Země, odkud přicházím tento kousek strčí hravě do kapsy. (30.01.2019)

„Život je krásný“, to je snad to nejčistší a nejhlubší spojení „světského“ a duchovního dramatu, s jakým jsem se dosud setkal. Oba pomyslné žánry – či spíše umělecké tendence (určené odlišně magnetizovanými hledisky) – se v něm dokonale sjednocují, a jednoznačně tak vypovídají o světě hmatatelně naplněném Boží láskou, v němž není nesnadné propadnout beznadějí – přímo do záchranné sítě husté (či řídké) láskou lidskou, tou, kterou sám člověk dosud stačil rozdat. Důvěrným vhledem do prostého osudu poskytuje divákovi nepatetické memento a podnět k sebereflexi – podobně jako jiné poválečné neortodoxně duchovně orientované filmy jako Monsieur Vincent nebo Nelitujeme svého mládí. Souzní s aktuální kritikou západního měšťáckého individualismu, shledávaného jednou z hlavních příčin druhé světové války, a navrhují proti němu – obrodnou, spásnou a osvobozující – alternativu v sebeobětování. Na rozdíl od zmíněných podobných děl ovšem Caprův první poválečný hraný snímek překvapuje humorem – barvitě prostínovaným, jímž se – nijak snižovaná – náboženská dimenze zdůvěrňuje a rozšiřuje i na místa nejprofánnější – mezi nás – a posvěcuje je – námi. (14.07.2016)

To, že sa z filmu Život je krásny nestala aj európska filmová vianočná klasika, je pre mňa celkom záhadou. Nejedná sa pritom o snímku nejak výrazne americkú (to je ale vec názoru), jej posolstvo a vyznenie je všeobecné a funguje vždy a všade. Je to film čisto vianočný, rozprávkovo naivný, ale zároveň výborne napísaný a aj na svoju sentimentalitu nevtieravo dojemný. Kto iný by mal byť jeho tvorcom, ak nie Frank Capra a kto iný by mal hrať hlavnú úlohu, ak nie James Stewart. Dnes by to bolo spojenie Ron Howard a Tom Hanks. (01.08.2012)

Během posledního týdne jsem viděla čtyři americké vánoční filmy ze 40. let a tento je z nich nejznámější, ale také nejslabší a schází mu ta kouzelná atmosféra. Drtivá většina filmu se totiž točí převážně kolem podnikání a je poměrně nudná a smutná a jen občas je prosvětlena vtipnou scénou. Dá se to brát jako příběh o existenciální krizi muže, který byl v mládí donucen vzdát se osobního štěstí a zůstat v rodném domě, převzít otcův podnik a dělat věci, za které by se dříve styděl. Když se objeví zdánlivě neřešitelné finanční problémy, uvědomí si, že zahodil veškeré své sny a plány kvůli životu, který nikdy žít nechtěl, a rozhodne se pro smrt. Smysl svého života pozná, až když mu je ukázáno, co udělal pro ostatní: nejen pro své nejbližší, ale i pro celé město. Jeho osobní štěstí je nepodstatné. Film má jisté kvality a propracovaný příběh, ale pro jeho depresivní atmosféru a sdělení, které v dnešní době už neobstojí, se k němu už asi vracet nebudu. (23.11.2019)

Osobně bych tomuto filmu nemohl dát plný počet, ani kdybych se rozkrájel, na to jsem až příliš cynický. Snad i proto mě film nejvíce bavil hlavně zpočátku, kdy sledoval, jak se George Bailey postupně dostával (?) do sraček - i když i to je na pováženou, protože jednoduchou změnou optiky je v závěru ukázáno, že všechny jeho domnělé trable byly zrelativizovány v milosrdenství. Nezastírám, že by se mi film asi líbil víc, kdyby to bylo něco na způsob JASMÍNINÝCH SLZ, tedy filmová zpráva o prohlubující se beznaději jednoho zmařeného života, jemuž štěstí nepřálo a jehož konec má k happy endu na míle daleko. Ale budiž, chápu, že doba vzniku si žádala své a doznívající poválečný entuziasmus a životní optimismus je ze snímku cítit i po tolika letech. Jistě je správné, že existují takové filmy, a že je lidi mají stále rádi, i když se stále nemohu ubránit pocitu, že zrovna v tomto případě je to skutečně nejčistší filmové opium, které má k realitě nekonečně daleko a které muselo působit lehce směšně už tehdy - například pro úvodní scénu, v níž na hvězdném nebi blikají dvě galaxie coby božské hlasy, nacházím jen čistý výsměch - něco tak pitomého aby pohledal. Takových momentů by se ve filmu našlo i víc, a ostatně i samotný závěr je na mě asi už moc, ale ve výsledku se mi film stejně líbil. Především zásluhou kvalitního obsazení (u Donny Reed lze v mém případě mluvit skoro o lásce na první pohled) a kvalitního scénáře mě film bavil, respektive nenudil - přece jenom je zde doba vzniku hodně znát, což se projevuje třeba ve stylu herectví, které se od té doby diametrálně změnilo (včetně takových detailů, jako je líbání - herci ve filmech ze 40. let se líbají jinak než herci z filmů v 80. letech, a ti zase líbají jinak než herci v současných filmech). Stejně tak bylo zajímavé vidět mladého Jamesa Stewarta, dávno před tím, než hrál v mistrných Hitchcockových dramatech PROVAZ, OKNO DO DVORA a VERTIGO, které jsem viděl už dříve. Za mě celkově silné 4 *, je to velmi pěkný film, který teď v čase adventu určitě stojí za vidění. (11.12.2013)