Minulé životy

Linklater roztiahol komplexný obraz vzťahu dvoch ľudí naprieč desaťročiami do troch filmov. Možno aj v kontexte pretrvávajúcich dojmov z jeho neobyčajnej „Before“ trilógie som sa pri sledovaní Minulých životov nedokázal ubrániť pocitu, že prinášajú príliš skratkovitý pohľad na osobnosti hlavných protagonistov, ich životy a puto, ktoré medzi nimi pretrvalo z detských čias až do dospelosti. Na druhej strane, menej je niekedy asi naozaj viac. Celine Song tento prístup vyniesol režijný debut, aký jej väčšina začínajúcich filmárov môže iba ticho závidieť. Minulé životy sú totiž nepochybne pozoruhodným počinom, ktorý v žánrovej konkurencii vyniká predovšetkým znamenitými dialógmi, skvelým hereckým obsadením a gradovaním do emóciami intenzívneho, avšak nepatetického vyústenia rozprávania. (75%) (26.01.2024)

Eternal Sunshine of Spotless Mind nespomínajú hlavní hrdinovia náhodou. Rovnako aj Past Lives začína v druhom bode obratu a retrospektívne sa dostávame k onomu dôležitému momentu. Rovnako aj tu ide o prekvapenie a emocionálne to skvele funguje, ak si spomeniete, aké slová sprevádzali posedenie trojice za barom. Film bude veľká udalosť pre romantické osoby, ktoré veria v osud a jednu spriaznenú dušu, my ostatní môžeme chápať v podstate nadprirodzené pravidlá fikčného sveta ako pravidlá tohto diela a prežiť s postavami ich osud a vieru v ďalší, pre nich vo dvojici uspokojivejší život. Pre cynikov vážne, ale vážne Past Lives určený nie je. 70% (01.05.2024)

Příjemné překvapení. O dvou postavách, jedna hledí do minulosti jedna do budoucnosti. Ty "minulé životy" jsou hezky na to napojené. Skoro mě překvapilo, že to nemá nominaci za střih neboť ten byl vynikající. Například propojování scén z Koreji a USA, nebo použití flashbacků. Už jen to začít záběrem s voiceoverem dvou lidí, kteří se protagonisty snaží rozklíčovat, aniž by je znali. Jedním slovem "precizní". Odměřený, žádné velké drama a přehrávání. Jsem rád, že tvůrci neudělali velký konec s nějakým zvratem. (08.03.2024)

Past Lives som chcel vidieť kvôli  vysokém hodnoteniu [79%] na čsfd. Zaujímalo ma, čo je na nej také nezvyčajné. No a nič. Klasická korejská vec skrátená o dvadsať minút odohrávajúca sa v New Yorku. Vyslovene som sa nenudil, ale že by som to niekomu doporučoval, to nie. Ocenil som ale ten taký citlivý prístup k hrdinom a k divákovi. Záver mal byť podľa všetkého asi silný, ale ja som od neho nič neočakával, takže ma akosi ani 'neštrajchol'. (27.08.2023)

Bolestivě povědomé. Sledovat timing života. Už v úvodu, kdy se cesty hrdinů dělí a je tam tolik nevyřčeno, krom očividného zápalu, možná, že někdy je to příliš silné, až tomu nejde věřit a tak se člověk radši spokojí s uvěřitelným průměrem, stabilním partnerem, protože to dává smysl... o to víc zase vidím, jak nepodstatná je v tomhle vlastně láska, jak nepodstatný je element přitažlivosti, nebo to, čím ji lidé dnes nazývají, lidé si tu nálepku dají i na ty nejvíc abusive vztahy, jen když z nich můžou vymáčknout alespoň něco, co chtějí nebo potřebují (sex, pocit intimity, finanční zázemí, pocit, že něco znamenají). Closure má na povrchu takovou tu auru, jo "o tomhle se bude mluvit na festivalech", zatímco Nora pláče v náručí svého kudrnáče, já vnímám její pokrytectví, protože ona do poslední chvíle jakoby nebyla schopná čelit realitě svojí volby "soo korean" (you sound soo American). Ale přitom přesně věděla o co jde, co dělá, celou dobu (proto já s tímhle snímkem nesoucítím). Narazit na správnou osobu x narazit na správnou osobu ve správný čas jsou dvě velmi odlišné věci, které určují chod všeho. A hňupové občas mají štěstí, jen protože ví, kdy chytit příležitost za pačesy a jak se k tomu postavit. Někdy jste oslněni tím, že byste snad měli takové štěstí, až pro to nejste schopni vidět. Údělem některých mužů je trpět. Snímek sází na takové to "mezi řádky" dialogování a někdy to funguje, ale jinak jde spíše o průměr. (11.02.2024)