Vertical Limit

(Vertical) nad limit aneb jak necharismatický Ch.O´Donnell předvedl nejdelší skok (s cepínem) v dějinách (pro nepovolený vítr však budete hledat zápis ve svět. tabulkách marně) a M. Cambell si došel resp. dosprintoval pro nálepku nejfantasmagoričtější (horo)lezecký snímek. Budˇ jsou všichni horolezci naprostí chcípáčci s nulovou fyzičkou popř. trestuhodně podceňují aklimatizaci :-) nebo zdejší (anti)herecká partička má (nad)životní formu. Neuvěřitelné, k jakým výkonům se dotyční v těch více než osmitisících metrech vybičovali. Jeden by čekal „chroptící zombie“ a ono to spíše vypadá na atletický trénink olympijského běžeckého pardon pyrotechnického týmu pod názvem „sereme na kyslík, běžíme nalehko“ resp. „rychle- hlučně-dementně“. Traduje se, že Emil Zátopek byl zastáncem tvrdých tréninkových metod, které následně přinášely ovoce. Ve srovnání s touto družinou však vychází jako línej fracek, co musel nutně těžit pouze ze svého talentu. Jako (nechtěná) parodie však (téměř) bez výhrad a jak už tady někdo (Lima) trefně poznamenal, jako „(anti)instruktážní“ video sloužící horolezcům v Base campech před útokem na vrchol k potřebnému odreagování a ukrácení volné chvíle, naprosto ideální záležitost. Já si to nakonec i užil, ikdyž poněkud jinak, než jsem čekal. Oprava, přesně tak, jak jsem čekal! :-) (09.09.2013)

Vertical Limit dokáže bavit solidní akcí (Martin Campbell uměl, umí a umět bude) a otrávit momenty, v nichž se snaží tvářit jako opravdové drama. A že takových momentů je! Třetí hvězdu přidávám jen za originální znění - s dabingem, který stupidní dialogy jenom podtrhuje, to je na dvě a ještě k tomu mizerné. Stallonův Cliffhanger a Eastwoodův Eiger mizí v nedohledných výškách, zatímco Vertical Limit se horkotěžko hrabe ze základního tábora. (18.02.2013)

Je to hodně slabé. A nejhorší je, že „Vertical Limit“ prostě není adrenalinová hardcore velehorská akce. Pár scén je sice „velkolepých“, ale na druhou stranu naprosto neuvěřitelných a studiovost z nich jen čiší. Další a mnohem větší problém mám se žánrem – chvílemi jsem si připadal jako bych se díval na parodii. Ať už na začátku filmu, kdy po emocionálně vypjaté scéně s přeříznutím lana následuje záběr na zem a okolní skály, aby se po třech vteřinách přímo před kamerou s dutým zvukem rozpláclo tělo otce hlavních hrdinů. Nebo „setkání“ Scotta Glenna s manželkou – škoda slov, tady se dá jen hlasitě smát...Sečteno a podtrženo - pár záběrů na krásnou přírodu a hlášky dvojice bratrů-horolezců nemohou hodnocení „Vertical Limitu“ vytáhnout ani do základního tábora. (13.09.2005)

Pamatuju se, jak bývalý kolega- lezec přišel do práce, filmu se strašlivě vysmál, a tak mě odvrátil od návštěvy biografu. Od té doby jsem Vertical Limit viděl několikrát (teď znovu, když se název občas objevil ve spojení s aktuálně uváděným Everestem) a musím říct, že Campbell hraje s divákem poctivě: už od úvodního záběru okatě digitálního dravce dává najevo, že tohle nebude žádná historka založená na skutečných událostech, ale napínavé hollywoodské dobrodružství v umělohmotných kulisách (se S. Glennem coby přidanou hodnotou). (04.10.2015)

Bídně zahraní horolezci nesoucí sebou rodinná traumata a nereálnost některých scén vás nejspíš donutí zjistit, kde se na gauči skrývá váš horizontální limit.. Pokud ovšem nemáte o lezení ani páru, či se dokážete nad filmem povznést do nadmořské výšky vrcholu K2, můžete být místy tím adrenalinovým křepčením nadšeni. Za to opravdu nečekané objevení mimicky poněkud zatuhlé ženy Scotta Glenna by někdo zasloužil přesně mířenou ránu cepínem do hlavy. Jako třešnička na dortu se tam ještě mohl mihnout Yetti v zimní bundě Gabe Walkera a s transparentem propagujícím nezávislost Tibetu.. (12.01.2009)