Pom Poko

Zvieratká, ktoré s veselým rozradosteným spevom tlačia spokojne pomaličky buldozér k priepasti, aby ho do nej zhodili a rozbili, to je naozaj balzam na dušu, po každej stránke. Viackrát som sa dobre pobavil. Ekologická agitka je badateľná, ale nijak neprimeraná, a ani ľudia nie sú výlučne tí zlí, aj keď je to celý čas ponímané z pohľadu zvierat, ktorým ľudia ničia habitát svojimi výstavbami. Vlastne, keby mal niekto príliš veľkú fantáziu, zvieratká si kľudne môže zameniť za ľudí. Prírodných ľudí. Taká alegória. Dá sa to zameniť, pre schopnosť zvieratiek transformovať sa, premieňať podoby, napríklad aj na ľudí. Vlastne som zistil, že som asi transformované zviera, ktoré sa už len nedokáže vrátiť do pôvodnej podoby. Každopádne som z tých, ktoré sa neprispôsobia. A prežijú. (07.07.2016)

Na mě nejvíce zapůsobil konec, který je velmi silný, takže i když se během sledování budete chvílemi nudit (stopáž by se dala zkrátit tak o deset minut), jsou zde i tak působivé okamžiky, které vám to v pohodě vynahradí. Takže i když jsem byl většinu filmu rozhodnutý pro čtyřhvězdičkové hodnocení, závěrečná scéna změnila můj názor. Jinak bych asi nedoporučoval rodičům tohle pouštět svým ratolestem, když už tak je to minimálně pro děti školního věku. (24.11.2013)

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)

Milý, legrační i tragický příběh o marném boji mývalů za jejich domovy i životy. Na lidi však medvídci mývalové "nikdy meměli". Třebaže dokážou vymyslet řadu povedených způsobů, jak se plánům na rozrůstání města postavit, jejich boj je předem prohraný. Osud jim velí zemřít nebo se přizpůsobit (pokud to dokážou). Další znamenitý příběh mistra Takahaty natočený podle skutečné události. (25.01.2004)

Zajímavá ekologická agitka plná zázračných mývalů... Autoři se snaží, aby film měl poselství, i když je určen spíše pro menší publikum, které zajisté ocení mluvící a přeměňující se mývaly, někdy vtipné, jindy vážně, ale především kouzelné. Pro ostatní je tu i nápad, poselství, že rozrůstající se velkoměsta by měla dát prostor i původním zvířatům žíjícím v oblasti dlouho předtím. Co jsem ale nepochopil byla ta "skrytá" reklama na Hamburgery :) (02.01.2010)