Pom Poko

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)

Film studia Ghibli jménem Pom Poko (Racoon War) vypráví o marném boji mývalů (přesněji psíků mývalovitých) s rozrůstajícím se Tokyem, které ukrajuje stále více z jejich domovského lesa. Byl by to boj úplně nerovnocenný, ovšem staré japonské báje vypráví o mývalech jako o zvířatech které dokážou chodit po zadních a mluvit (samozřejmě když není nablízku člověk) a ti šikovnější se dokonce dokážou proměnit prakticky v cokoliv. No a na bájích je vždycky něco té pravdy... Pozor, nejedná se o pohádku, nýbrž o japonskou pohádku, tj. je chvíli vážná, chvíli vtipná, chytrá a obětí na životech se dočkáme na obou stranách. (12.12.2003)

Na mě nejvíce zapůsobil konec, který je velmi silný, takže i když se během sledování budete chvílemi nudit (stopáž by se dala zkrátit tak o deset minut), jsou zde i tak působivé okamžiky, které vám to v pohodě vynahradí. Takže i když jsem byl většinu filmu rozhodnutý pro čtyřhvězdičkové hodnocení, závěrečná scéna změnila můj názor. Jinak bych asi nedoporučoval rodičům tohle pouštět svým ratolestem, když už tak je to minimálně pro děti školního věku. (24.11.2013)

Jeden zo slabších filmov štúdia Ghibli. Občas milé, občas pekné a občas vtipné, no zároveň však veľmi zdĺhavé, nijak extra originálne a po čase už nudné a stereotypné. Nie je to tak, že by sa jednalo o vyložene zlý film, ktorý som si vôbec neužil, no nie je v ňom nič, čo by ho nejak vyzdvihlo nahor a štúdio Ghibli už nasnímalo oveľa lepšie animácie. (05.05.2020)

Zajímavá ekologická agitka plná zázračných mývalů... Autoři se snaží, aby film měl poselství, i když je určen spíše pro menší publikum, které zajisté ocení mluvící a přeměňující se mývaly, někdy vtipné, jindy vážně, ale především kouzelné. Pro ostatní je tu i nápad, poselství, že rozrůstající se velkoměsta by měla dát prostor i původním zvířatům žíjícím v oblasti dlouho předtím. Co jsem ale nepochopil byla ta "skrytá" reklama na Hamburgery :) (02.01.2010)