Pom Poko

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)

Další dílo studia Ghibli, které mě naprosto oslnilo a už v prvních minutách při úvodní písni vykouzlilo na mé tváři upřímný úsměv, který jsem si dokázal udržet po většinu filmu a občas jsem se i od srdce zasmál. Nádherná animace, pohodový příběh, kterému nechybí vtip a velmi sympatičtí hlavní hrdinové, kterým i přesto, že svádí statečný, ale nepříliš rovný boj s lidmi, zkrátka nejde nefandit. (10.03.2015)

Film plný rozkošných mývalovitých psíků, nebo co to vlastně je, kterým zlí lidé (kteří vlastně nejsou tak zlí, jenom si staví město) zdevastují rodný les. A mimochodem, ti mývalové mají schopnost transformovat se do různých iluzí a mají magická varlata schopná roztahovat se do mnohametrových což je poměrně děsivé a ještě děsivější je, že je mývalové používají jako zbraně... uf .... Velká škoda, že je tenhle film od Ghibli ve stínu Hajaja Mijazakyho, zasloužil by si pozornost větší, je totiž skvělý, sympatické postavy, děj, kterému nechybí vtip ani emotivní pasáže (v závěru) a hlavně originalita a fantasie staví tuhle mývalí bandu na stejnou úroveň, kde spokojeně sedí Totoro, Porco Rosso a další. Co víc chtít. (27.10.2014)

Ten Takahata je teda fakt zvláštní chlapík... Hodně osobitý, odvážný a se skoro až diametrálně odlišným přístupem než jeho slavnější ghiblikolega. Tam kde Hayao idealisticky bojuje se samotnou podstatou a snaží se jakoby vytvořit lepší svět (i když sám by řelk jen něco skromného ve stylu : Je to jenom film pro děti), tam Isao působí, že očima beznadějného realisty ví, že je to všechno víceméně v hajzlu a snaží se spíše diváka učit jak těma sračkama projít aspoň s úsměvem a nadějí... Jeho psíci mývalovití nebojují s konzumem(na to už si příliš navykli na obsah lidských popelnic a televizi), nevedou ekologickou válku za záchranu ducha lesa a mýtických tvorů. Chcou jen nějáký ten prostor kde by mohla jejich rozrůstající se rodina žít v klidu a s humorem.... Po pravdě je mému srdci bližší idealistický Miya-san, ale zároveň má osobitý a tvrdohlavý Takahata mé sympatie. (05.03.2015)

Co proboha dělala v díle s tak silným ekologickým poselstvím ta podprahová reklama na konzum a jejího největšího představitele na světovém trhu (Tak a přerušili jsme schůzku, abychom si dali báječný hamburger od McDonalda nebo; Nemůžeme vyvraždit všechny lidi, protože kdo by nám potom dělal ty báječné hranolky a hamburgery)? To je opravdu hnus, který nemohu jen bez povšimnutí přejít a snižuji patřičně hodnocení. Jinak by to bylo za 100%. (26.12.2005)