Sním či bdím?

10 / 10 Hodiť Waking Life do odpadu so slovami, že ide o narcistickú, do seba zahľadenú masturbáciu nad útržkami z filozofických traktátov, popredných existencionalistických diel a výňatkov z ročenky modernej psychológie by bolo príliš jednoduché a hlavne scestné - Linklater nám tu nerozpráva ucelený príbeh, nesnaží sa nám vnútiť nejakú ideológiu či svetonázor, ale poskytuje nám odrazovú plochu na ceste k poznaniu, akúsi barličku, o ktorú sa budeme môcť oprieť opúšťajúc zabehané koľaje racionálneho myslenia. Klasické naratívne prostriedky udržujúce filmy a ich štruktúru pokope tu boli zavrhnuté v prospech jednotlivých logicky nesúvisiacich úsekov, každý z nich individuálny a od ostatných nezávislý, každý z nich jedinečný - rovnako ako táto prechádzka ríšou snov, ktorá, aspoň v mojom prípade, vyústila v inšpiratívnu a podnetnú debatu s priateľmi nad pohárom červeného vína a s cigaretkou v ruke. No povedzte, neznie to lákavo? (21.02.2006)

Superoriginální filozofická animovaně-hraná meditace. Richard Linklater se stejně jako ve filmech Before Sunset a Before Sunrise snaží divákům představovat myšlenky, názory, pocity v originální a zábavné formě. Jenže narozdíl od obou uvedených filmů je Waking Life z velké části jen pseudointelektuální žvanění, slovní průjem, který budí zdání hloubky a moudrosti, ale ve sktuečnosti je to jen blábol. Určitě jsou tam i zajímavé myšlenky, zajímavě podané zajímavými figurami, ale bohužel jich je příliš málo. Prázdné tlachy tentokrát vítězí na plné čáře. Přesto je forma tohohle snímku natolik originální a podmanivá, že dvacet třicet minut se na to dá koukat docela bez újmy. Kdyby Linklater ubral na pseudoinťoušství a přidal na opravdové hloubce a kdyby navíc skončil právě už po té půlhodince, byl by to jeden z nejzajímavějších nezávislých filmů za hodně dlouhou dobu. (27.01.2005)

Dám opatrné tři a počkám, až a jestli se mi to rozleží v hlavě. Jako dost mě už od začátku štvalo, že Linklater zase použil tu nepříjemnou a hnusnou "animaci" jako u Temného obrazu (A Scanner Darkly) a ostatně si neodpustil Philipa K. Dicka ve filmu i zmínit. On ostatně ten film sám je cosi jako na pomezí Linklaterova snu, kde se mísí ona animace, všechny ty Před úsvitem, Před soumrakem (a jasně že ti dva tady jsou také) a postupy těchto filmů, no a postupně do toho vpadává lucidní snění, Fontána, kolektivní paměť lidstva (docela se divím, že neumínil spíš Grahama Greena, ta jeho historka je snad ještě fantastičtější), posmrtné zážitky klinicky zemřelých, světové filozofy, paralelní světy, kvantovou fyziku, teorii zrychlování vývoje do neznámého bodu a další různé zajímavé teorie, aby se pracně a klopýtavě propracoval k něčemu, na co by mu stačil týden v pravoslavné pustině v lesích a co tak strašně nakonec připomíná právě tu Fontánu. Takže ano, zazní hodně zajímavých teorií, z nichž některé jsou podloženy skutečnými a až neuvěřitelnými příklady, ale celkově to na mne dělá dojem onoho slavného dortu pejska s kočičkou, lepší přirovnání mne nenapadá, protože i tohle se stává časem poněkud nestravitelné, jak je toho moc a rychle za sebou, a přitom existuje daleko jednodušší a stravitelnější cesta. Ale jak se říká, každý za tímhle poznáním jde svou cestou, a když to někdo potřebuje takhle složitě, ok, jeho cesta. Jen nevím, jestli s tím otravovat diváky - protože i jejich způsoby cesty jsou u všech jiné. (25.10.2022)

Zpočátku je člověk ohromen originální animací, která dokáže měnit stylizaci i během scény či záběru + velmi povedený soundtrack (něco mezi Až na krev a Dvanácti opicemi). A to byly všechny klady, protože zbytek je pseudointelektuální honitba za chytrými dialogy. Stále si někdo zbytečně povídá o reinkarnaci, smyslu života a podobných ptákovinách. Že jedna postava je dokumentarista "křikloun" Alex Jones už snad nikoho nenechá na pochybách jaký je ve filmu bordel, protože se Linklater výjimečně neukazuje neutrální jako Švýcarko. Deset minut ano, desetinásobná stopáž NE! 30 % (05.09.2009)

Aha no... na mňa to bolo asi až príliš experimentálne... neviem. Jediný pocit, ktorý mám je bolesť hlavy, prevažne z tej animácie. Bola zaujímavá, to uznávam, len z toho ustavičného pohupovania som asi dostal morskú chorobu. Čo sa týka obsahu, prevažná časť boli iba nudné reči ničím zvláštne, nič prevratné čo by už človek dávno veľakrát predtým nepočul. Zaujímavých myšlienok v rámci filozofovania o existencii tu bolo iba zopár. Takže výsledok bol pochopiteľne iba jedna veľká nuda, na ktorú si treba preventívne zobrať jeden ibalgin. Ledva podpriemer. 30/100 (09.08.2018)