Po krk v extázi

Znáte ten pocit, že se při sledování filmu do toho tak vžijete, že to prožíváte s hlavním hrdinou naplno? Že si místy přejete, aby jste si prohodili místa a byli jste to vy, kteří budou čelit všem nástrahám a potížím? Jo? Tak tohle jsem teď zažil já, celou dobu jsem byl Daniel Craig, naháněl mě nějakej Srb, po boku mi stála krásná Sienna Miller a do toho hrál Joe Cocker s Druan Duran. Až tak silnej zážitek! __ Je to taková „Ritchieho“ gangstera bez Ritchieho. Jde to poznat, chybí tomu ta jeho pověstná ladnost a přesnost, ale i tak výborný zážitek. Sice jsem byl skoro celý film mimo a nechápal některý souvislosti, ale co pět minut i íkál, jak je to výborném film! (12.12.2008)

Jen tak tak na hraně mezi 3 a 4 hvězdičkami. Daniel Craig mě přesvědčuje o svých kvalitách a přestávám se obávat jeho kvalit a už se jen těším na jeho první bondovské představení. Velmi stylizovaný film, který si nebere servítky a i nakonci vás dokáže přesvědčit o své přímočarosti. Nudit se nebudete směle do toho. (28.10.2006)

Také jste toho názoru, že už byl skutečně nejvyšší čas, aby Matthew od produkce (kámošovi G. Ritchiemu) plynule přešel za režisérskou stoličku?! Nic na tom nemění ani skutečnost, že se jednalo o „znouzecnost“ potom, co mu dotyčný odřekl účast na chystaném projektu. Nikdy bych neřekl, že tato slova vyřknu zrovna já, ale „jsem nakonec nesmírně rád, že se tak stalo. Kdoví, jaká by byla výsledná podoba....“. Za sebe můžu s klidným srdcem prohlásit, že kdyby byl (alespoň v polovině případů) výsledek (producent-režisér) takový, jako v případě Layer Cake resp. M. Vaughna, měl by divák (nikoliv sezóní), ale celoroční žně. Příběh (nejen) o tom, že do předčasného důchodu se (zvlášť v některých oborech, ne nutně „na ostrovech“), těžko odchází, přičemž než se jeden naděje, zjistí, že „sjíždí přesčasy“. Stejně jako skutečnost, že ne vždy musí být nutně silná pouze káva. I čaj s váma dokáže (po)řádně zacloumat, tj. mít silnou (černo)humornou příchuť. Že ty nejtradičnější (čti nejsilnější) pochází z Anglie, je věc dávno známá, ovšem tento šálek (možná by postačil i jeden doušek) by vám mohl (nejen) nalačno po ránu, utrhnout (propálit) srdce. Čistokrevná žánrovka, inteligentní scénář (podle výrazně přepisované předlohy J.J. Connollyho, to samotným dotyčným ve spolupráci s Mathewem) s přímým tahem na branku (žádná (od)lehčená verze, stále se jede ve vážné poloze (rovině)-mňam), stylovým soundtrackem a silnými figurami (hráči), jímž vévodí (ne)bondovský D. Craig coby XXXX a více než zdatně mu sekundují i ostatní, v čele s irským kudrnáčem (co má velkou slabost pro whisky a zejména zbraně) Colmem Meaneym. Samotný závěr je už potom „pouze“ pověstnou třešínkou na dortu. „C´est la vie!“ Debut jako hrom! 95% P.s. Danieli, kašli na Bonda, volej S.O.S Matthewovi a oprašte prosím obdobnou spolupráci. Nebo jinak (pánové producenti) zapomeňte na Sama (Mendese) a volejte urgentně Matthewa (Vaughna). Mám takový neodbytný pocit, že (v tom případě) se dočkám(e) velkých věcí. P.p.s. vám všem (filmovým fandům), co fotbal přijde jako nudná a veskrze nepotřebná (neprospěšná) záležitost, jedna perlička na závěr. Spolupráce Connolly-Vaughn se upekla právě během cesty vlakem na zápas Eura 2000, Anglie-Německo. Možná si nevybavíte výsledek zápasu, ale (na) závěr tohoto snímku (si troufám rozhodně tvrdit), nikdy nezapomenete.... (03.12.2012)

Chtěl jsem se podívat, jak bude vypadat nový James Bond, tak jsem sáhnul v půjčovně po Extázi. Největší sranda je, že je v ní záběr, který nabízí Craiga v póze promo fotky nového 007. Navíc tomu všemu předchází scéna, která kdyby se vytrhla z kontextu, tak může být parodií na začínajícího Bonda (skříňka se zbraněmi). A onu "běhací" scénu si natrénoval také zřejmě při natáčení Extáze (btw skvěle natočený okamžik). Tohle vše zde nepíšu jen tak náhodně. Extáze je velice pěkně natočená, Craig to všechno pěkně táhne, ale chybí zde příležitosti, kde by se všichni mohli vyblbnout. Upřímně - nemám rád filmy o "hodných" drogových dealerech, docela mě nudil. Ale ten závěr, těch posledních 20 vteřin, tam si tvůrci vytřeli prdel před celým hollywoodem. To byla moc pěkná třešnička na dortu. (05.12.2006)

7/10. Matthew Vaughn je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů a mimo druhého Kingsmana jsem nikdy neměl pocit, že by se držel zkrátka a nedával do svých filmů maximum svého umu. Jeho Hollywoodský debut však má pár slabších míst a jde citelně znát, že jeho dravost nebyla tak rozjetá jako u novějších kousků. Pořád jde o štýlo, jenž má neodolatelný charakter drsné kriminálky alá styl kolegy Ritchieho a pořád to má hrst parádních dialogů, černých fórků a nápaditých přechodů. Craig tu šlape daleko víc než v Bondovkách a uteče to jedna dvě. Ale pořád je to prvotina. A vím, že to umí ještě o level líp. (16.06.2019)