Che Guevara: Partyzánská válka

První díl měl alespoň nějakou atmosféru. Tohle je jen prázdné chození po džungli a neustálé mluvení o revoluci. Atmosféra je skutečně nulová - roztřesená kamera holt není vše. Film je moc dlouhý a zbytečně natahovaný. Nemá souvislosi. Oproti mnohem snesitelnějšímu prvnímu dílu je to vážně nestravitelné. (12.12.2009)

Druhý Che je snad ještě slabší než část první. Jestli si něco z filmu vybavím, tak jen věčné chození po nějakém lese a nějaké, většinou nedůležité dialogy. Che je stejně jako v první části bezbarvý. Celý film je totiž zoufale neutrální, chybí tomu nějaký komnetář, osobní vklad režiséra. Rozhodně netrpím černobílým viděním světa a tak dokážu uznat pozitivní přínos i ryze záporným postavám a naopak, ale Soderbergh po nás ani nic takového nechce. I v druhém díle jsou tuny zbytečné vaty a myslím, že při troše snahy se daly oba filmy krásně sestříhat to jednoho zajímavějšího. Na obou filmech bych vyzdvihnul nádhernou výpravu, která však není podpořena odpovídající prací s kamerou. Ta se mi vysloveně nelíbila, protože Che působí tak nějak televizně, téměř jako z pordukce Hallmarku (což považuji za jednoznačně zápornou vlastnost). (19.10.2009)

Tak Soderberghův Che mě nakonec nepřesvědčil. A přitom po první Revoluci měl našlápnuto docela dobře a já se vážně těšil. Guerilla má zásadní problém v tom, že jí průměrný divák nemá jak a za co uchopit. Není tu nějaký nějaký styčný moment, žádný zárodek příběhu, narace skáče ve stovkách dnů... Snad pokud jste fandou bolíviské revoluce, ale obyčejnému diváku pobíhání několika chlápků po různých místech místní džungle toho moc neřekne. Ne že by Soderbergh neměl pro záběr oko, to ne - když už k něčemu dojde dívá se na to dobře. Ale právě že se tady toho moc neděje. Guevara tady ani není nějakou zásadní postavou - z jeho "po-kubánské" části života moc faktů použito není. Tím pádem se ze snímku stává tradiční "film", což v případě absence provázanosti jednotlivých scén je ještě horší... To survive here, to win... you have to live as if you've already died. (04.09.2009)

Zfilmovat Che Guevarův život je obrovská výzva. Málokdo z politicky výbušného materiálů dokázal vybruslit se ctí. Soderbergh i tentokrát nakračoval opatrně a s patřičným respektem. Ale zatímco první díl dokázal okouzlit svým politickým nábojem, tak "dvojka" postrádá i ten. Ty tam jsou doby politického zrání a boje za pozemkové reformy, ti tam jsou Camilo Cienfuegos a Fidel Castro. Benicio del Toro jako Che zůstal v bolivijských horách úplně sám. Avšak naděje, že o to víc se film bude zabývat jeho osobností, duší a vnitřním bojem, se brzo ukázaly jako plané. Místo toho sledujeme až kronikářsky suché záznamy o životě partizánů a jejich zoufalou snahu rozžehnout revoluci tam, kde o ni vlastně nikdo nestojí. Mohl to být novodobý Don Quijote v boji s větrnými mlýny, ale to by Soderbergh musel k jeho osobě najít ten správný klíč. Takhle je to sice důstojná rekonstrukce jeho posledních dní, ale vhled do Cheho samotného zůstává za zavřenými dveřmi. Těch pár záběrů, kdy do jeho duše nahlížíme klíčovou dírkou, je pak bolestným mementem, jak moc dobrý to mohl být film. A účast známých tváří ve vedlejších rolí Soderberghovi vůbec nesvědčí. (13.03.2010)

Stará babka sa pýta kamarátky, čo je to partizán a to jej odpovie, že to je taký , čo útoči od zadu. Fíha povie starka, tak môj starý musel byť partizán, lebo on najradšej útoči zo zadu. Ale teraz vážne v tomto filme neutočili partizáni na čele s Che, ani s predu, ani zo zadu, tak neviem, čo vlastne boli. (27.07.2010)