Chceme žít

"Do práce se nepříjmá". To je hlavné motto, ktoré v tomto socialistickom filme chce poukázať na to, aké ťažké je byť proletárom a že chcú len žiť - to znamená mať prácu, mať na chleba, strechu nad hlavou. Všetko pekné, všetko pravdivé, ale kde inde by to mohli dosiahnuť ako vstupom do komunistickej strany? Agitka, ktorá poukazuje na to, že v Prvej republike bola hnusná nespravodlivosť, ale po komunistickom prevrate všetko šťastne dopadlo. (19.04.2021)

Film Chceme žít je politickým produktem své doby. Před mnoha a mnoha lety jsem knižní předlohu Karla Nového dostal za úkol ke zpracování školního referátu. Četba mně byla trápením, avšak to bylo především věkem. A film je daleko horší. Snad je tam poezie, některé scény jsou dokonce interesantní, ale všechno, a to bezezbytku, je zabito politickým zadáním. Předloha Nového vznikla jako odraz nelehké, dokonce kruté doby proslulé hospodářské krize, jako oprávněný výkřik sociálního hoře v touze po možnosti obyčejného života. Avšak filmová adaptace se změnila na spravedlivý boj Strany za práva pracujících a vášnivě předává svou pravdu. Jistě, i pro Emila Františka byla sice Strana vírou, ale jeho poslední režisérský počin si filmový svět nezasloužil, ten politický na druhou stranu ano. Nehledě na Gustavovu hereckou topornost. Hrdinou stranické filmové propagandy je Josef Tomeš (nezajímavý Gustav Heverle), prostý člověk, naivní a pracovitý muž, zkrátka ta potřebná síla probouzejícího se dělnického sebevědomí. Naivnost je jeho určujícím prvkem ve všech životních vášních. Druhým pólem hlavního páru je Marie Klímová (o trochu zajímavější Jaroslava Adamová), švadlena s tvrdým dopadem z lásky objetí. Avšak to, co bylo v knize nejzajímavější, zkrátka ve filmu schází. Z dalších rolí: vykladačka karet a na platbu nájmu poměrně nekompromisní Josefova pražská bytná Dittrichová (dobrá Otylie Beníšková), na politiku obezřetný řidič na stavbě Jindřich (Jiří Sovák), stávce nespokojených zedníků nepřejícný stavitel Rudolf Müller (dobrý František Vnouček), Mariina laskavá tetička (Milada Svobodová), či k nájemníkům vstřícnější dcera Dittrichové Božka (Růžena Pochová). Film Chceme žít není žádným potěšujícím filmovým požitkem, na druhou stranu je však velmi dobrou ukázkou toho, co všechno politický diktát dokáže (nezáleží na politickém vyznání). Pouze člověk, nikoli politická strana, může stvořit Říši lidí na světě. (12.08.2022)

Mě se film, přes jisté výhrady, líbil. Jisteže největší výhradu mám k závěru, který je  patetickým schvalováním nové doby, která zabrání vykořisťování člověka člověkem, a nastolením spravedlivějšího řádu světa. Na úvod je hezky zpracované téma velké hospodářské krize, v 30. letech 20 století.  Do ní je zasazený příběh dvou mladých lidí, kteří se popasovávají s problémy osobními, i vnějšími. (17.04.2021)

Když jsem přečetla stejnojmennou knihu, kterou napsal Karel Nový už ve 30. letech, vůbec jsem si nedokázala představit, jak může vypadat její těsně poúnorová filmová adaptace. Vždyť když si odmyslíme všechno to souložení a potraty, s jejichž líčením jsem moc nepočítala, nic se tam neděje. Jen je řečeno, že kapitalisté jsou hrozní. Film moje nijaká očekávání vskutku naplnil. Nevypráví, ale konstatuje. Sestává z fragmentů, poslepovaných náhodičkami. V předloze byly alespoň lehké náznaky nějaké psychologie, když se hrdinové rozhodovali zda krást, či nekrást, kurvit se, či nekurvit, žebrat, či nežebrat. Ve filmu váhají tak leda nad tím, jestli jsou hodni svého místa mezi soudruhy, ale samozřejmě jen chviličku. Dejme tomu, že se Burian pokusil o něco v té době neobvyklého a kromě posledních několika záběrů anachronického - o filmovou proletářskou poezii. Ovšem výsledek není nic moc. (27.05.2012)

"Úplně všichni zedníci už stávkujou a všechny stavby už stojej. Jen jedna malá partička u Postla ještě vzdoruje. Ale i tam je přesvědčíme!" Je neuvěřitelné, že zedníci nevyhnali pány už v roce 1933. Bizarní vztah nesympatické vražedkyně – potratářky a příčinlivého všeuměla - komunisty, kterému je úplně jedno, že mu zabila jeho dítě. Je záhadou, že vražda na tom nejbezbrannějším je provedena v nějaké církevní nemocnici jeptiškami. To asi mělo zdvihnout vlnu nevole proti církvím? Podivná milenecká dvojice, vždyť se za celou dobu vůbec nepolíbí (ke konci si o sebe trochu otřou huby). Neuvěřitelně patetické herectví především Adamové pod vedením šéfa Buriana. Pěkný výkon Sováka jako pohodáře - řidiče stavitele Müllera - kterému jsou zpolitizovaní dělníci naprosto ukradení. (21.02.2021)