Izo: The World Can Never Be Changed
Recenze (29)
Tak toto je asi jeden z najrozsiahlejších mix-filmov, aké som kedy videl. Streľba, meče, kopa krvi, nahotiny, bizarná brutalita, drsný humor, perfektný Beat Takeshi...atď. Izo, to je neukotvená štruktúra príbehu od jeho odvíjania až po formálne podanie. Logika nie je primárna, ale na jej miesto nastupujú pocity a pohltenie atmosférou iracionálna. K "deju" (ak sa tak v Izovi vôbec niečo dá nazvať) len veľmi stručne :-) - názov je odvodený od mena hlavnej postavy - samuraja Iza Okady, ktorý je na začiatku filmu doslova prebodnutý - ukrižovaný. Po zvyšok filmu sledujeme jeho inkarnácie vo všemožných časových obdobiach a v sférach (ne)bytia, v ktorých je vždy prenasledovaný (a pritom sám úpenlivo hľadá) duchmi ľudí, ktorých v svojom živote zavraždil. Postupne, ako sa inkarnácie množia si začnete uvedomovať, že Miike týmto spôsobom zobrazenia nesmrteľnosti Iza vlastne svojsky vytvára alegóriu k násilnickým i deštrukčným sklonom, vlastným našej ľudskej rase a povahe. Izo - neustále blúdiaci medzi svetom živých a mŕtvych, medzi Tu a TAM. Vedie cesta k vykúpeniu cez náslie, ktorým je naša civilizácia skrz naskrz definovaná? Ťažko povedať. Násilie plodí znova iba násilie, čím sa vytvára nekonečný reinkarnačný kruh. Nezabudnuteľný je aj hudobný podmaz, ktorý v štýle gitarových "Rodriguezovko-vypaľovačiek" s japonskými textami treba skrátka zažiť, pričom sú reprezentované hudobníkom, ktorý v príbehu vystupuje ako signalizácia blízkosti Iza. Tie 4,5* sú hlavne za to, že na prvýkrát som nebol schopný pobrať všetkú tu extravaganciu :-) Po druhé to možno bude už za 5* :-) ()
Jednoduše popsáno: To je řežba jako prase!!!" .... :-)) ()
Podivnost nad podivnost, kterou ne každý stráví (těm několika odpadům se nedivím). Je vyšperkována plejádou známých japonských herců a kvalitní prací s chladnou ocelí. Jenže je také v nerubacích pasážích zdlouhavá až hrůza (kdo viděl Miikeho Gozu, tak si to dovede představit). Od prostředku filmu mi už ta záplava pseudofilosofických blábolů, jež pronáší většina postav se strnulým výrazem ve tváři, lezla pěkně na nervy. Logičnost v ději vskutku hledat nelze, časové roviny se nepochopitelně prolínají, samurajové se ocitají v současnosti, speciální komando a chlápci v oblecích ve středověkém Japonsku apod. Kdyby film oplýval aspoň strhujícím tempem a provedením, pranic by mi to nevadilo, ale takhle jsem už v polovině kontroloval minutáž, jestli už se ta absurdnost náhodou nechýlí ke konci. 5/10 ()
Dosti depresivne zamyslenie sa nad podstatou a vyvojom ludstva. O iluziach, klamstvach, nasilnosti, absurdnosti, vojne, ludskej spine, zakladnych ludskych pudoch, o "systeme", o tom ze kazdy nieje nic viac ako clovek,o nekonecnom kolotoci zivota a smrti. To vsetko podane v bizardnom japonskom kabatiku a umocnene tym, ze Miike je aj medzi japoncami vynimocny svojou fantaziou. Velmi, velmi hlbave, preplnene myslienkami, ktore sa mi riadne rozvirili v hlave. Film ako celok zrejme neprehltne kazdy, avsak kazdeho by minimalne zaujalo, akym sposobom su tu vysvetlene slova laska, demokracia a narod. Urcite dajte tomuto snimku sancu. (8.5/10) ()
Co lze v „IZO“ vidět;) Pouze nesourodou změť obrazů, jenž s nelítostnou tvrdostí rozehrává ty „temné“ úseky japonských dějin -)) Na solidárně-názorové(odpad) vlně těch, kteří „Izouše“ nevstřebali, tak jako kupříkladu krusty2, bych musela buď, šlapat inteligenčně pod čarou(což není ten případ ..?doufám?..), druhá možnost; hloubit v „sushi“ hlubinách(jenže, tak hluboko jsem nikdy nešla !..páč nemám potápěčský zkoušky..!)) ()
Izoje nezmyselná blbosť, kde sa postava nesmrteľného zabijaka dostáva do rôznych časových období a zabíja všetkých na potkanie ale pri tom sa ho snažia zabiť aj niektorý ostatný. Je to natočené celkom zručne, no na druhej strane nie dosť dobre, nízkorozpočtová sekanica plná krvy, končatiny tentokrát nelietajú vzduchom. Síce sa dočkáme pár rozpolených postáv ale všetko je to zabalené do nudného filozofujúceho hávu, sem tam doplnené o absurdné dialógy, i keď je jasné že Miike chcel týmto filmom niečo povedať o krutosti sveta čo je prestrihované zábermi udalostí z krvavých dejín no podal to s minimálnou výpovednou hodnotou. Niekedy sa mi nechcelo na tie krvavé mŕtvoly detí, dospelích, starých ľudí snímané v dlhom zábere ani pozerať. Bolo to nepríjemné. Naviac mstiaceho sa zabijaka doprevádza gitarista ktorý sa dosť často nechutne drhne a má to dve hodiny čo je vražedné vzhľadom na to že to nemá žiadny spád. Na druhej strane neviem ako sa prepadové komando zo súčastnosti dostalo do minulosti a boli tam aj upíry. No tak neviem. Z traileru som sa na to celkom tešil ale sklamalo ma to teda poriadne a to som od Miikeho videl oveľa lepšie veci ako napr. Oodishon alebo One Missed Call. ()
Struktura příběhu Iza se vymyká tradičnímu kánonu – místo souvislého děje sledujeme množství epizodek, které variují stále to samé – Izo je vždy přenesen do nějakého prostředí (starověká vesnice, současné sídliště, škola, atd.), kde je následně konfrontován s protivníky, kteří by v onom místě vlastně ani neměli co dělat (např. samurajové na dálnici). Nesmrtelný Izo následně všechny zmasakruje a přesouvá se zase dál. Občas nějaká postava pronese jakési zašifrované moudro a vyskytují se zde i hudební intermezza s poněkud svérázným kytaristou/zpěvákem, k jehož písním se mi však nepodařilo dohledat texty, takže těžko říci, zda vůbec nějak souvisejí s hlavními tématy filmu, jako je válka, nesmyslnost násilí a zlá povaha člověka. Izo poskytuje množství podnětů k volné interpretaci, rozhodně mě zaujal a donutil přemýšlet, avšak z hlediska vyprávění mi přišel poněkud chaotický. Konečně však u Miikeho ta brutalita dává valný smysl. ()
Řežba, která začne po cca hodině a půl nudit :( 70% ()
Divoká řež plná jednoduchých metafor, odkazů, narážek a japonských hereckých hvězd první kategorie (kromě uvedených např. Hiroki Matsukata či Yuya Uchida). Miike se opět utrhl ze řetězu a ve zběsilém tempu nám servíruje pohled na degenerující řád, přičemž pobaveně kroutí hlavou nad nemožností změnit jej silou. Nádavkem se dočkáme mnoha parodických scén - například boj s vojáky ve stylu zombie-slasheru považuji za mimořádně vtipný, stejně jako archetypy ztělesněné Kenem Ogatou a Hirokim Matsukatou. Jedna ze zajímavějších věcí od TM. ()
Chcel by som pojať tento komentár skratkovito, pretože nenachádzam veľa slov na to, ako popísať čo som videl. Takže jedna hviezda za nefalšovaný japonský prístup k násiliu a druhá, za nefalšovaný japonský prístup k násiliu. ()
Bez mučení přiznám, že jsem se víceméně neměl čeho chytit a krom těch přímočařejších a doslovnějších scén,odkazů,metafor-mi zůstala symbolika-a význam-celého projektu zahalena v mlze pochyb, zdlouhavosti, nečitelnosti, artovosti a přiznejme si to-i nesmyslnosti a prvoplánové rádobyhardcore intelektuálnosti.....Řídit jsem se tak mohl jen svou intuicí a fantasií-což ve výsledku vedlo k zajímavému filmovému zážitku-otázkou je-nakolik mě Miike dostal tam kam chtěl(?) ..............................................Doporučit můžu-ale jen zarytým fandům pomalých japonských filmů, kterým nebude moc vadit, že pochopí velké hovno a budou z toho zmatení jak lesní včely :D ()
Tak jako Aronofsky nechá roztrhat duše svých hrdinů jejich démony,tak Miike trhá (pardon,seká) své hrdiny na kusy katanou.Někoho to zaujme,někoho nase...paprťálapaprťála. A tak to má být.-Laškovně brutální a drsně nekorektní(zmasakrovaný děti?,proč ne ,když neuhnuli z cesty!!!,-nebo scéna kdy Izo likviduje samozvané zvěrozvěsty,včetně jejich šéfika tzv.zástupce božího na zemi,-tohle natočit v evropě, tak to flanďáci řeší ještě v příštím miléniu,- chce vás někdo zastavit a jediný argument je,že je vaše matka?-zabít!!,-atd.).).Aneb, kdo jsme a kam jdeme?- Co mě mrzí,že jsem tenhle film sehnal sice s titulkama,ale bez překladu písní,škoda.------další japonský film,který mi potvrzuje ,že můj několikaletý zvýšený zájem o východoasijskou kinematografii je správný. ()
Buď seš verbal nebo se ti to líbí. Obojí je trochu divný, takže tu asi bude nějaká stádní cesta plná nudný normality. ()
Nepodarené filmové filozocké krvavo-gore divadelné-kabuki. ()
Asi vím co tím filmem chtěl básník říci, sice jsem určitě nepochytil všechno, asi ani 50%, ale i tak si myslím že mi film něco dal, minimálně i co se týče estetiky. On vlastně celý film je taková poezie, sledujeme tu zemřelého samuraie, co se prakticky vydává na takovou pomsrtnou existencionální cestu, která se odehrává napříč dobami. Asi první hodinu mě to celé bavilo, natočený je to skvěle, hudba výborná, akce a herecké výkony rovněž. Jenže, po té hodině a něco, kdy film měl podle mě skončit, tak se z toho stane docela kolovrat toho samého. Samurai přijde, řeknou si random poetický dialog a sek, říz a řev. Tak to ke konci jede už prakticky pořád a mě to docela přestávalo bavit. Jinak se ale jedná o docela dost atmosféricky a dobře natočený film, který nelituji že jsem viděl. Jen tady Miike, tu svojí místy rozvleklou režii, moc neukočíroval. Ale, jako já jeho filmy mám hodně rád. ()
Jedná se o počin, jež nemá obdoby. Dvou hodinová koláž ultra drsného násilí z rukou samuraje Iza, jež bez pořádného vysvětlení putuje (ono to není ani tak přesné putuje, jako že je spíše "přenášen") mezi lokacemi a časem, aby v každém úseku své pouti pobil co nejvíce lidí. Netřeba více vysvětlovat, tohle se prostě musí vidět a nejlépe 2x a více, aby jste si z filmu odnesly co nejvíce zážitků... ()
Totální fantazie. Nesmrtelný zabiják, který zabíjí všechny na potkání. Hlubší význam nehledejte. I když se to pokouší dostat do vás otázku o podstatě bytí :) ()
Pro Miikeho typicky divný film, kterému bych mohl vytýkat spousty nedostatků: nízký rozpočet, televizní vizuál, nehezké počítačové triky, nulový děj a středně těžký onanismus. Bitek je dost, mají občas i dobrý nápad, ale mohly by být propracovanější, krev stříká nedostatečně často a o nějakých usekaných končetinách si můžete nechat jen zdát. Příběh o neustálém reinkarnování hlavního hrdiny v různých obdobích je dost chatrný a navíc se to tváří jako strašné umění, postavy vypouštějí jeden pseudofilozofický žvást za druhým a z toho pak vyplývá místy skomírající tempo. Tak proč se mi to i přesto líbilo? Nedokážu vysvětlit. Je to prostě experiment u kterého jsem se dobře pobavil a u těch pár rozvláčnějších částí jsem minimálně zůstal zvědavý, co bude dál. ()
Je neživý řezník antikrist? Je bizarní masakr revolucí? Je život jenom klam? ()
Musím chvíli zhluboka dýchat, abych dokonale vstřebal všechna ta mystická podobenství, tu filozofickou hloubku, ten nevšední duchovní rozměr a esoterické poselství...... Tak ne, kurva! To jen zase nějaký pomatený ťaman čichal lepidlo. Teda jako ne, že bych pro to neměl pochopení! Mně se jednou po LSD zdálo, že jedu po dálnici ve vaně, místo přepadového otvoru jsem měl tachometr, který ukazoval teplotu vody Středozemního moře a vždycky když klesla pod dvacet pět stupňů, začal se hrozně vztekat a ječel na celé kolo vulgarismy v norštině. Jel jsem docela rychle, kolik přesně Celsiů, to už vám takhle z hlavy nepovím, jen si pamatuju, že mi svištěl blizzard ve vlasech a rozčíleně jsem každou chvíli troubil na růžové slony, co mi neustále strkali do cesty choboty a strašně se u toho smáli. Chápete??? V ne-dě-li!!!!!! Kdy nemají na dálnici co dělat, svině!!! Nebylo mi to ale moc platné a dočkal jsem se akorát toho, že mi jeden přičmoudlý mahaut hodil do xichtu kari. Ještěžě jsem měl na očích ty potápěčské brýle. Takže je jen stačilo setřít robotickou rukou, sestřelit toho hajzla plazmovým prakem a hned jsem si mohl vklidu vychutnávat pohled na transsexuální roztleskávačky s chlupatýma nohama, které mě častovaly z odpočívadel lascivními gesty a házely po mě použité spodní prádlo. Problém nastal až na čtyřicátém druhém kilometru ve směru na Zen, kde indiáni vytrhali koleje a okamžitě vznikla strašlivá zácpa, protože někteří rikšaři dneska jezdí jak hovada a nejsou schopni strávit thajské nudle. No řeknu vám, ubrzdil jsem to jen díky dokonalému sebeovládání, které jsem získal léty odříkání v kaligrafických kurzech, nicméně i tak jsem si musel vypomoci brzdným asistentem, který za mnou celou dobu běžel v dokonale střiženém obleku od Armaniho a s šanonem projektové dokumentace na stavbu kanalizace v obci Bělá pod Bezdězem. Šel jsem sice trochu do smyku a omlátil si podstatnou část šestkrát přepalovaného, metalického smaltu o svodidla, ale bylo mi to tehdy tak nějak jedno, protože jsem v té době píchal tlustou, plešatou pokladní ze vzorkové prodejny Barev a laků, takže jsem měl všechno za nákupky. Taková zácpa je docela hrozná věc! Chaos a zmatek. Všude výfukové plyny jednostopých mul, nervózní troubení růžových slonů, jekot silikonových blondýn z předražených kabrioletů a vzteklé podupávání důchodců ve frontě na rohlík za šedesát halířů. Naštěstí se ten maník z údržby zeleně objevil celkem rychle. Dvoumetrový, enormně osvalený hermafrodit s ovarovým krkem a pěstěným hitlerovským knírkem, odbarveným kysličníkem, vlil do všech přítomných naději na spravedlivý proces. Achilles J. Horvát se jmenoval, J. jako Michaela, protože před tím, než se do toho pustil, osobně si potřásl rukou s každým účastníkem silničního provozu a počastoval ho parfémovanou vizitkou s telefonním číslem přímé linky na Budhu. Pak už se jen poťouchle zachechtal, odněkud vytáhl obří klystýr s čerstvě nadojeným mlékem neurotického wombata a ........... Tak to by, myslím, jako ilustrace stačilo! Co myslíte, nestálo by to taky za film??? Dosud jsem se naivně domníval, že nic horšího než Fontána už nebývá a toho rýžožrouta, co mi tohle doporučil, zahrnu veškerou láskou všehomíra! () (méně) (více)