Nehoda

Reziser Joseph Losey Modesty Blaise 1966, Vlak s mlekem zde jiz nestoji, Tajny Obrad/ natocil uchvatnu spolocensku konzervacku nielen o zivote vyssich anglickych kruhov, ale aj o autonehodach, milostnych pomeroch atd atd. kazdopadne vyborne to odsypa, tempo je masakrozne dobre, nuda mi prakticky ani nehrozila. Kulisy na urovni, dialogy tiez. A hlavne herecky je film perfektny, neznasam sice Bogarteho /Victim, Sluha, Smrt v Benatkach/, ale slavne proflakle drzky su tam. A to nie ledajake slavne proflakle drzky, ale samotny Stanley Pekar /jeden z prvych kandidatov na Bonda, hral v Robbery 1967, Italian Job 1969/, dalej vybornu Delphine Seyrig /Sakal 1973, nenapadny Puvab Burzoazie/, a videl som tu aj Alexandra Knoxa /bondovka You Only Live Twice, Chartum 1966/. Spravanie sa na urovni, postavy behom filmu nevypustaju bioplyny, negrgaju a nesturaju sa v nose : to vidim ako velke plus . 75 % (02.06.2018)

Můj první Bogarde nadabovaný. Munzar jako Dirk Bogarde je zvláštní, ale po pár filmech by se na něj dalo zvyknout. Divácky velice, převelice náročný film. Rozhodně to není žádná zábava nebo něco, u čeho byste napětím okusovali ovládač od přehrávače. Komplikované a částečně zastřené milostně dobrodružství oxfordského profesora, "který už si ve svém věku nemůže dovolit, aby se mu nelíbily studentky". Narozdíl od spygirl si nemyslím, že by Jacqueline Sassard nebyla pěkná. Příznivci dobové britské kinematografie si díky přítomnosti Bogarda a Bakera přijdou na své (i York hraje malou roli, ale důležitou). Info pro dabingforum: V hlavních rolích v českém znění: Luděk Munzar, Pavel Rímský, Martina Hudečková, Zdeněk Mahdal, Miluše Šplechtová, Vendulka Křížová, Pavel Pípal, Luděk Čtvrtlík, Jana Altmanová, Jiří Pohanka, Radek Škvor, Kristýna Štundlová a další. České znění připravili: překlad a dialogy Ivan Žáček, dramaturgie Jarmila Hampacherová, zvuk Jiří Meixner, střihová spolupráce Ivana Kratochvílová, hudební spolupráce Jiří Svoboda, asistentka režie Eva Veverková, výroba Zuzana Drymlová, režie Ivan Žáček. Vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského. ČT 199X (konec chybí). (22.09.2012)

Nezaujalo ma to, ani nie tak pre pomalé plynutie deja, ale skôr pre to, že som sa v ňom trochu strácal. Prostredie Oxfordu, elitárskej spoločnosti a staromódnych zvykov, ktoré iba zakrývajú to, čo je pod nimi skryté, ma nemohlo zaujať. Samozrejme, že bolo možné nájsť niekoľko zaujímavých epizód i vierohodne stvárnených postáv. Pozitív je však príliš málo na to, aby som zvýšil pôvodné hodnotenie. (18.09.2020)

Poněkud nevyrovnaná studie krize čtyřicátníků. Jako sociální kritika určitého společenského problému či klasická „vztahovka“ to funguje dobře, ale postavy nejsou příliš zvládnuté, min. ne na to, aby diváka nějak více zaujaly, nebo v něm dokonce vyvolaly sympatie (motivace některých postav mi zůstaly docela záhadou). Otevřený konec celkovému dojmu už více nepřidal, vidím to na lepší průměr. (30.11.2012)

Nehoda není náhoda.Vždycky jsem si myslela, že v psychologickém dramatu se musí střídat emoce, jako na běžícím pásu. Nehoda je první film, který zobrazuje emociálně vypjaté situace, úplně bez emocí, nějak nedokážu pochopit, jak to režisér dokázal. Tak odměřený film, jsem snad nikdy neviděla. Všechny postavy působily, jako by byly vytesány z ušlechtilého ledového mramoru a kdyby do nich někdo píchl vidličkou, tak by z nich nevytekla ani kapka aristokratické krve. Byl to opravdu suchý anglický film, jak se patří, ale bohužel na mě to bylo moc sucharské. Když si postavy u jídla, jen tak mezi chody povídají o tom, jak se podvádí, ale nicméně, že to jídlo je skvělé a takovou konverzaci vedou v určitých sekvencích filmu všechny hlavní postavy. Působí to na mě přespříliš sofistikovaně chladně a odměřeně, ale hlavně opravdu strašně nudně, kdyby po sobě aspoň hodili talířem, aby ukázali nějaký afekt, ale oni ne, řeší nevěru, nehodu a smrt po anglicku s tak ledovým klidem, až z toho člověka mrazí. (16.05.2012)