Organ

Čarokrásné baladické podobenství o vině a trestu, o zlobě v nás, pomoci i nepomoci, malosti a velikosti. Pozoruhodné spojení Bachovy barokní hudby a gotických interiérů ( natáčelo se - gotické kostely v Jindřichově Hradci, Levoči a Bardějově). Hudba k filmu se nahrávala v pražském kostele sv. Martina ve zdi. Filmy 60.let mluví především obrazem a ani Organ není výjimkou. Nájezdy kamery, pečlivá kompozice, vertikály a horizontály, symbolika - trny, myš v pasti, destrukce sochy Ježíše.... Stejně jako balady obecně i tento příběh spěje k hořkému konci. Nadčasovost snímku, tedy poukázání na totalitní praktiky Slovenského státu ( stejné jako později komunistického Československa), na sílu moci, povyšování se neschopných nad schopné i konflikt církve a státu, způsobila, že až do roku 1987 odpočíval v trezoru. Divácky náročný film patří mezi nejlepší slovenské filmy vůbec. Nádhera černobílých obrazů je až dechberoucí ( kamera - S.Szomolányi). (11.10.2011)

Na prvý krát som ten film celkom nedocenil, ale hodnotenie nemením. Príbeh je ok, problém mám s hudbou a hraním na organ. Je jasné, že dej sa točí okolo neho, ale tej hudby a scén za organom je tu akosi priveľa a často sa pozabudlo na to, že vo filme treba v prvom rade vyrozprávať nejaký príbeh. Vždy keď sa riešili rodinné veci, prípadne politika, ma film vtiahol. Potom však vždy príde nejaký magor a hrá 5 minút na organ...Nemám problém s hudbou ani organom, len tu toho malo byť menej a energiu radšej sústrediť na rodinné vzťahy otec-dcéra, dcéra - Poliak v rúchu, tam to fungovalo dobre. Uher robil dobré filmy a aj toto je jeden z nich, ale je až príliš umelecký. Príbeh sa tu derie na svetlo božie dosť ťažko, aj keď je silný, ale o situácii za vojnového slovenského štátu vám toho veľa nepovie. 60%. (26.07.2015)

Veľmi dlho som rozmýšľal ako by som ohodnotil tento film. Pretože na pozadí udalostí, ktoré sa odohrali v tej dobe a to druhá svetová vojna, ponúka tento film mierne zamýšľanie nad ľudskosťou ale nie v smere humáného ale na pozadí toho nadpozemského a svetského, pričom nadpozemské predstavuje Orgán a fader Félix, ktorý aj keď je Poliak na úteku, tak je prichýlení mníchmi,ktorý mu umožnujú tento nadpozemský talent - alebo ak chcete dar od Boha prezentovať v takej miere aby si svetský svet - to jest obyčajný ľudia, uvedomil , že aj napriek dobe je na svete veľa krásy. Uher natočil mieren baladickú snímku, ktorá buhužial dopláca na svoju baladickosť. Oproti Slnku v siety, je tento film iba príjemnou, melodickou a filozofickou snímkou, ktorá ale v dnešných časoch pôsobí strnulo a neefektne, čo je škoda pretože začiatok aj koniec je veľmi naturalistický. Zimmerová hudba aleb viac menej hudba J.S.Bacha, dotvára gotickosť, či už kostola alebo myšlienok obsiahnutých v tomto filme. Dá sa tu nájsť priveľa symbolizov - svadba, pohreb, zrkadlo nad orgánom, ktoré pôsobí ako hranica medzi svetským a nadpozemským a iné. Szomolányiho kamera je oproti slnku viacej strnulejšia ale zase na druhú stranu efektnejšia. Bednárov scenár je plný náboženských odkazov a celkovo dotvára atmosféru snímky, lenže bohužial Uher si zvolil pomalý spôsob rozprávania a snažil sa zameriať na každú spostáv - kostolníka - jeho dcéru - fátera Félixa a pátera gvardiána, lenže ani jednému sa nedostáva toľko priestoru aby sme sa mohli s postavou stotožniť alebo aspoň uveriť tomu že sa správajú ako sa správajú. takto snímka pôsobí strnulo a mierne nedotiahnuto. niekomu to stačí. niekomu nie. (24.12.2008)

Organ je jedním (z ne mnoha) skutečně význačných filmů (česko)slovenské nové vlny. I kdyby Uher natočil "jenom" dokumentární film o Mistru z Levoče podloženém Bachovou hudbou, bylo by to asi dobré. Kdyby košatost postav ještě trochu omezil, bylo by to ještě lepší... Cesta do "bezpečí" vede přes minové pole, cesta z bezpečí, které se stalo "nebezpečím" vede také tudy... Slovenský štát ve stavu zrodu, dosud neetablovaný, plný mocenských a sociálních potyček, i když už plně uznaný jak Velkou Británíí, tak Francií, kterým jedna "zrada" zřejmě nestačila... Vedle regenschoriho Bachňáka nezapomeňme na dalšího slavného arizátora Antonína 'Tono' Brtka (pozor: nejde o slavného slovenského hokejistu hrajícího v NHL). Pozn.: Film je pný vedlejších cest, odboček a prošlapaných pěšinek, z nichž mnohé jsou slepé, ale dávají mu jedinečnou a specifickou příchuť - např. setkání Félixe se zahradníkem, hraní potmě; v podstatě je takový celý film. (08.05.2017)

Zádumčivé chvílemi nudné drama. 1) Výstižný oficiální text distributora (konečně zase jednou!) je spolehlivým vodítkem pro interpretaci sdělení. Předpokládá se znalost společenských poměrů a historická paměť (na Slovensku tehdy asi obvyklá). 2) Je tu patrná snaha o básnickou hyperbolu. Tvůrci si hrají s obrazem, chrámovou hudbou, se zvuky, melodramatickým podáním. Atmosféru snímek má, jen mám pochybnosti o její autenticitě. 3) Film nepřekročí hranice dané režimem a dobou vzniku, ale současně projevuje jakési opojení z toho, co a že se opět může. Inu, dlouho toto období netrvalo. (01.06.2018)