Meshes of the Afternoon
Scénář:
Maya DerenKamera:
Alexander HackenschmiedObsahy(1)
Snímek Odpolední osidla natočila jako svůj debut Maya Deren spolu s českým dokumentaristou a fotografem Alexandrem Hammidem. Derenová zde zužitkovala své pohybové zkušenosti a cit pro výraz, zatímco Hammid přidal filmařskou zkušenost a neuvěřitelný obrazový talent.
Děj snímku je spíše sensuální halucinací, která se odehrává na malém prostoru domu ústřední dvojice a v jeho nejbližším okolí. Využívá zručně multiplikace postav a předmětů, takže hlavní hrdinka se potkává sama se sebou nebo se pozoruje v situacích, které se už staly a v prožívané současnosti je doprovazejí mírné obměny v provádění úkonů (např. otevírání dveří). Neustále vracející se motiv květiny, klíče a nože znejisťuje diváka, aniž by mu na závěr poskytl uspokojivou odpověď, proč se předměty v příběhu objevily. Některá zpodobnění Mayi mají místo obličeje zrcadla, která jen posilují dojem existenciální úzkosti. Surrealistický film končí v tragické pointě, která jediná poskytuje jakési vodítko k uchopení děje.
(Hwaelos)
Recenze (66)
Odpolední osidla bych hodnotil ze dvou stránek. Tento kraťas pro mě byl jako hnusný sen, ze kterého se nemůžu probudit a rozhodně si jej nechci prožívat znovu. Hodnocení z hlediska pocitu by moc vysoké nebylo. Na druhou stranu přiznám tvůrcům skvělou výstavbu právě toho nepříjemného pocitu a atmosféry. Bylo vidět, že se nebojí experimentovat, jsou dostatečně zruční s kamerou, mají dostatek vlastní invence a především vše dokáží skloubit do fungujícího celku. Celkové hodnocení je kombinací obou mých pohledů a pozoruhodnému filmovému experimentu udělím tři hvězdy. ()
Zatímco v Evropě zuřila válka, v USA točili pi*oviny. Ale protože nějakej kritik řekl, že je to cool, tak tomu dáme pět hvězdiček, halelujá! ()
V horkém letním odpoledni člověk snadno usne, a pak se mu zdají různé věci, které předtím viděl, ve zvláštních souvislostech. Může to však být i předtucha. Krásna hra se světlem a stínem. Je použita znepokojivá hudba, která ale snímku dává rytmus. ()
Přestože nemám avantgardní/surrealistické umělecké hnutí zrovna v lásce (můj vkus je více měšťácký), musím se přiznat, že tohle se mi překvapivě líbilo. Ač je to patřičně surrealisticky podivné, tak se mi z toho nezvedá žaludek jako z Dalího obrazů, a dokonce dokáži ocenit poetiku tohoto filmečku. Což ale u dalšího experimentu Mayi Deren nestačilo. Zhlédnuto díky dokumentu Los Angeles Plays Itself kde byl film zmíněn. ()
[4,5*] Je až pozoruhodné, aké uhrančivé surrealistické dielo sa týmto manželom podarilo stvoriť za pomoci jednej kamerky. "Meshes of the Afternoon" predstavujú stále sa meniaci snový svet, ktorý sa prelína s realitou. Prúdom intenzívnych snových výjavov sa podarí vytvoriť až atmosféru hrôzy, výjavy sú čoraz zlovestnejšie, až napokon prídu sny, ktoré dokážu zabíjať. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Jedna hvězda je dobrý originální střih a z něj odvozené efekty, druhá pak za netradiční hudbu a zpracovaní pro tehdejší domu něco nevídaného. Jiná pozitiva jsem nenašel. ()
Film natočený v rozpočtu, za který byste si koupili v Holywoodu rtěnku. Vizuální halucinace a neustále s vracející motivy, výraz postavený nad jakýkoli děj. Takové filmy se dneska netočí a je to zatracená škoda. Jedinou vadou je hudba, místy se sice hodící, však mnohých pasážích k nevydržení. Ale když ji člověk vypne, ta změť opakujících se obrazů jej zkrátka pohltí. ()
Experimentální surrealistický snímek hrající si se symboly nevědomí a balancující na pomezí reality a snu... Freud by si podle mě samou radostí zamnul ruce! Prvně jsem film viděla před pěti lety v Tate Modern v Londýně – čímsi mě přitahoval i přesto, že jsem nebyla schopná jeho obsah jakkoli uchopit. Dnes jsem ho znovuobjevila a jsem v úžasu. Výkladů filmu může být stovky a to je na tom to uchvacující. Já osobně se přikláním k čemusi, co by se dalo nazvat psychoanalytickým výkladem – tedy nůž jako falus, květina jako vagína a klíč jako symbol otevírání. A ten závěr? Neříkají snad Francouzi stavu po orgasmu "la petite mort"? ()
No páni, zas další film, kterej jde ouplně mimo mě. Chápu, že filmoví, umělecky ladění fandové, to vynáší do nebe, ale já mám ráda jednoduchost – filmy, který mají hlavu a patu. Ok, tady sice bylo pár záběrů na hlavu i na paty – což se vidí málokdy, ale nějakej normální smysl postrádám. Jako jo, uznávám, něco mě přece zaujalo – sem tam nějakej střih a kamera na schodech a to, že je trošičku „strašidelný“. Ještě vlastně jednu pozitivní věc to má – je to krátký. Nevím, jestli bych víc té němoty a podivností s ještě podivnější hudbou unesla. No, já udělám tohle: dopíšu tenhle koment, odfajfkuji si, že sem viděla další film, kterej bych měla vidět, než odejdu do horoucích pekel a pak to s klidným srdcem sprovodím ze světa , teda z kompu…Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete ()
Snímek pojednávající o osamělé ženě, která se vlivem osobních představ, pocitů a traumat pomalu, ale jistě vnitřně rozpadá, což nevydrží a spáchá sebevraždu. Konec jako by naznačoval, že obsah se odehrával v křesle, ve kterém žena celé odpoledne seděla. Každodenní rutinní způsob života, kdy nedělá nic jiného než zůstává v domě a občas si vyrazí na zahradu s vidinou odpoledního příchodu manžela z práce pomalu, ale jistě působí na psychickou vyrovnanost a způsobuje zkázu. Zajímavé svědectví role ženy v domácnosti. Dynamická kamera ve spojení s podtextem rytmické hudby perfektně vykreslují myšlenkové pochody. ()
Prostě vynikající experiment s úchvatnými nápady. ()
Symboliku moc v lásce nemám, a experimentální filmy taky nějak neprožívám, ale tenhle mě dostal. Prvních pár minut si člověk zvyká, adaptuje se na okolí, v prostřední části se pak film pořádně rozjede a když už jsem čekal že se vše tak nějak vypaří do ztracena, vás osidla udeří do nosu silným finišem. Ideálně využitá stopáž, ani méně ani více by neprospělo, bez závěrečných 30 vteřin za 2 hvězdy, s nimi za 4. ()
Táto vecička zreje u diváka s každým ďalším pozretím. Pri prvom sledovaní som si všimol, že dáma sa pred zaspatím nejako zmyselne hladí a potom to isté na ňu skúša muž, ktorý sa akoby epizódne objaví v tom celom. Taktiež dáma je v určitých záberoch jasne braná bez prádla a tiež to má niečo vypovedať. Pri druhom zhliadnutí mi začalo vŕtať v hlave poschodie vs prízemie (teda podvedomie/sen vs vedomie), tajná dáma so zrkadlom miesto tváre, ktorú nie a nie dobehnúť, a potom scéna, v ktorej sa zreteľne muž pozerá do zrkadla a my ako diváci vidíme jeho odraz. Po zasiahnutí nožom sa mužská tvár mení na zrkadlo, to skrátka musí mať súvis s tajnou dámou. Toto dielo je tajnička a chce nám čo to vypovedať o žene ako takej, o jej vnútre, o tom s čím bojuje v mužskom svete, dá sa to skvele chápať v kontexte doby a zvlášť vo filmovom priemysle. Mierim na to, že veruže v 40.rokoch bolo režisérok ako šafránu. Na prvú ma napadá akurát Leni Riefenstahl, známa Nemčúrka z dôb 2. svetovej vojny, ktorá točila propagandistické snímky. Späť k dielu - režisérka využíva filmový jazyk, aby objasnila ako sa dáma túži zmeniť či premeniť v mužskom svete, ako o tom sníva a ako sa jej to nedarí, avšak po mnohých pokusoch objaví svoje skutočné ja a nebojí sa byť i aktívnou (hodený nôž do tváre muža). Skvele využíva strih, v tej dobe tzv. skokový, ktorým znázorňuje ako sa prediera hlbšie do svojho podvedomia. Robí tak skrz schodisko, ktorým symbolizuje stúpanie nahor, do vyšších poschodí jej psychiky. Kľúč je povestný, ako ho protagonistka postupne vypľúva a užíva, tak tým myslím chce povedať, že odomyká potenciál, otvára svoje trináste komnaty a získava sebavedomie. Šokujúco pôsobí záver kedy vidíme jej smrť. Chcem sa zmieriť s tým, že sa jedná o metaforu, kde smrť znamená vzkriesenie vedomia. Ale čital som aj iné výklady snímky. Aj to svedčí o viacerých kľúčoch pri odomykaní pochopenia jej obsahu. A to je známka kvality a nadčasovosti. ()
Jediný český zástupce v expozici londýnské Tate Modern. ()
Nejvíc originální americký film čtyřicátých let, plný imaginace.(90%) ()
Popravdě jsem si ze všeho nejvíc užíval záběry na ni ... ()
Odpolední osidla na mě byly příliš avantgardní, děj příliš halucino sensuální, postavy a předměty zbytečně zručně multiplikační a nějaký význam příliš latentní, než abych to pochopila. A hudba byla na můj vkus taky vtíravá. A celé to bylo divné. ()
Veľmi, veľmi zaujímavý koncept. Maya Deren dokázala vyvolať husiu kožu! ()
Fantastický film. Srovnání s Lynchem se nabízí, ale toto je mnohem citlivější, Lynchovi člověk nikdy nevěří úplně všechno. Geniálně je sestřihaný útěk za osobou se zrcadlem, zobrazení neuchopitelnosti. ()