Koloběžka první

Patrasová tehdy ještě netrapčila s žížalou a byla mladá a hezká. Navíc je tohle jedna z mála těch humorných pohádek, které mě dokážou opravdu pobavit, kde vtipy vyznějí opravdu vtipně a nejsou trapné. Asi to bude dáno i tím, že je to podle Wericha, jehož humor trapný zkrátka není. Ovšem dovedu si představit, že i inteligentní předloha může být dokonale zpackána. Tady tomu tak naštěstí není. (30.12.2012)

Kromě dojmu, že se vše odehrává v příměstském parku (jak výstižně podotýká Šandík), sráží Koloběžku zejména nutnost brát Čenského vážně (čehož se tvůrci o dva roky pozdější kultovky prozíravě vyvarovali). Body naopak přidává nevšední možnost sledovat moudrou Dádu. Královské regé to sice není, ale zásluhou šílené aristokratky Molavcové se i toto dílo stává nesmrtelným příspěvkem k dnes žel již opomíjenému žánru logopedické pohádky. Navíc lze konstatovat, že werichizovaný duch klasického motivu se zcela nevytratil, viz A_FISH. Sám to nechám na dvou, nicméně očekávám, že některá z příštích generací tento kus náležitě docení. (25.10.2014)

Jsem vášnivá, jsem vášnivá, jsem vášnivá pěstitelka výslovnosti, jsem vášnivá pěstitelka dikce, mně zachvívá každé slovo čelní kostí, řeč pečlivá každodenní cvik chce. Štříziivý střízlík stříbro střádá, žíznivý žoldnéř žejdlík žádá, srkne-li srkavec, je to srk, frkne-li frkavec, je to frk. Říkáme správně dlouhé hlásky, Vávrová s Vávrou sbírá klásky, karavana kráčí skrze Karatum, transportuje parafin, karfiol a rum. Dnes pohříchu těch vášnivých pěstitelů výslovnosti a krásné češtiny je jak šafránu, takže pozdravem na rozloučení se stává podivné "naschle" a pozdravem uvítacím "brej". Raději jdu žužlat cukrle, abych se tu zbytečně nerozčilovala, nebo se nakonec můžu zaneprazdňovat něčím jiným. Jen abych nepřišla zkrátka a nakonec netočila klikou. (10.11.2012)

Královna Koloběžka první je první pohádka v knížce Fimfárum od Jana Wericha. Tahle televizní adaptace se jí celkem věrně drží, navíc jsou tu v podstatě přidané jen písničky a postava hraná Jitkou Molavcovou. Nemám moc co bych vytknul, hudbu dodalo osvědčené duo Uhlíř / Svěrák, dramaturgie je od Jiřího Chalupy a spolu s dobrými herci, v té době krásnou Patrasovou a slušnou kamerou je to jedna z nejlepších televizních pohádek. (15.02.2021)

Pro mě to v mládí nebyla ničím výjimečná pohádka a vlastně není ani teď. Pohádky Jana Wericha mám raději v loutkové formě a s jeho přednesem, třeba v podobě filmu Fimfárum. Přesto, že mě moc nepobavila, dokáži uznat vcelku povedenou kombinaci Werichovi pohádky, písniček od dvojice Uhlíř Svěrák a chytré představitelky v podobě sympatické Dády Patrasové. Tři hvězdy budou tak akorát. (03.06.2021)