Berenika

Pohádka, která celým svým záběrem a pojetím stojí na pomyslném rozcestí mezi vrcholnou dobou dětské a mládežnické tvorby šedesátých až osmdesátých let minulého století a jejím místy až žalostným polistopadovým úpadkem. Chudoba výpravy je tu paralelně následována i zřejmým poklesem scénáristického a režijního ztvárnění, které v mnohém zužuje prostor pro kvalitní, jakoby samozřejmě dané herecké výkony. Zdá se, jakoby ji před ještě hlubším pádem chránil letopočet jejího zpracování. Mohlo-li se v předlistopadu domnívat, že natočit pohádku, založenou na poměrně strohém respektování specifik předem daného žánru, je snadné, poměrně záhy se v devadesátých letech ukázalo, že náročnost, spojená s pohádkovou původní dramatickou tvorbou, nespočívá jen v kostýmech a vkládaných penězích, ale také - a v mnohém především - v kvalitě disponibilní šedé kůry mozkové. (27.01.2008)

Gigolo Vaculík v osmdesátých létech vytvořil spoustu postav, avšak každá je stejná bez nějakého výraznějšího odklonu. A musím říct, že to už člověku leze na nervy. Pleštilka nebyla špatná, ale taky v podstatě hraje furt stejně. Spratek Kateřina Urbancová neotravovala jen svoji královskou rodinu, ale také mě. Jediný, kdo to tam aspoň trochu zdramatizoval byl Boris Rösner, jinak to celé nestojí ani za řeč. (29.01.2021)

Přijde mi to hodně slabé už proto, že je to dramaturgicky špatně postavené - a díky tomu je konflikt představen až ve druhé třetině pohádky (!), a do té doby ono tajemno a záhadno moc nefunguje. Člověk si každou chvíli klade nějaké otázky - proč děti neposlechly maminku, a ani jeden z nich neřekl, hele,m nemáme tam chodit, tak nepůjdeme? Nebo jak se Berenika naučila mluvit? Skutečně někdo může vážně říct hlášku: „Některé děti rostou rychleji?“ (Které?) Kameny nesmějí tu na slunce, tu na měsíční světlo, ale přitom třeba Berenika svůj kámen chvilku má ve skříňce, chvilku na krku (za dne!), jen aby jej královna mohla vidět. A proč vlastně kameny reagují na světla Slunce a Měsíce? Kde se vzaly? Chování postav mi také přijde chvílemi vycucané z prstu. Nehledě na to, že za 50minutovou pohádku se vlastně odehraje jen jeden střet, konfrontace, a hned poslední. Tečka, hotovo. (04.10.2015)

Hodně zvláštní pohádka, ve které minimálně do poloviny vůbec nechápete, proč se královna s chůvou chovají podivně a odkud se vzala tajemná dívka. Herecké výkony nejsou moc přesvědčivé a korunu všemu nasadí závěr, kdy se princ po zabití čaroděje objímá se svou milovanou a jeho mladší sestra vykřikne: "Tak tohle mě nebaví. Magdaléno, já mám hlad!" Titulky, konec. Hmm. (21.01.2018)

Královští sourozenci, kteří se mají rádi a cíleně jdou porušit zákaz - potud dobré. Najdou dítě a odnesou ho do hradu - potud dobré. Dítě roste jako z vody, jediný, komu to je podezřelé je stará služka - a tady to začíná haprovat. Proč do příběhu montovali kromě čaroděje další čarodějnou bytost, navíc zjevně související se zlým čarodějem, ač má být dobrá? Proč zápletka s třemi dny? Provázání sourozenců dobré, kletba, dávná láska, fajn. Proč čarodějovu nesmrtelnost jde hledat sama Noemi? Projev některých herců, vlastně jen královských sourozenců, občas trochu drhnul, to by se dalo přejít bez povšimnutí, kdyby hrubě nedrhla prostá logika. (04.01.2012)