Berenika

Přijde mi to hodně slabé už proto, že je to dramaturgicky špatně postavené - a díky tomu je konflikt představen až ve druhé třetině pohádky (!), a do té doby ono tajemno a záhadno moc nefunguje. Člověk si každou chvíli klade nějaké otázky - proč děti neposlechly maminku, a ani jeden z nich neřekl, hele,m nemáme tam chodit, tak nepůjdeme? Nebo jak se Berenika naučila mluvit? Skutečně někdo může vážně říct hlášku: „Některé děti rostou rychleji?“ (Které?) Kameny nesmějí tu na slunce, tu na měsíční světlo, ale přitom třeba Berenika svůj kámen chvilku má ve skříňce, chvilku na krku (za dne!), jen aby jej královna mohla vidět. A proč vlastně kameny reagují na světla Slunce a Měsíce? Kde se vzaly? Chování postav mi také přijde chvílemi vycucané z prstu. Nehledě na to, že za 50minutovou pohádku se vlastně odehraje jen jeden střet, konfrontace, a hned poslední. Tečka, hotovo. (04.10.2015)

To je bohužel hrozná pohádka. Příšerné jsou i ty kulisy a v pozadí malovaná zřícenina. Boris Rösner má obočí jak Leonid Iljič Brežněv. Ani by nevadilo, že je pohádka temnější, ale horší je, že se v ní nic neděje až do závěru. Do té chvíle se jen žvaní a mele a přechází se z jednoho obrazu do druhého. (22.07.2020)

Temná pohádka s čarodějem, který si svou sílu skrývá do kamene a dává mu nadlidskou sílu spolu s nesmrtelností. Zničit jej může pouze měsíční paprsek. Po zklamání v lásce do královny zakleje její dvě děti - když se jeden ožení, druhé dítě v den svatby umře. Ale princ s princeznou se postaví osudu. Nic moc pohádka, poměrně strašidelný Rösner nedostal dostatek místa, Vaculík odehrál standard stejně jako Preissová a zbytek ansáblu. Čekal jsem rozhodně víc. Hudba: Ladislav Simon (12.09.2015)

Berenika je Pavouk se smaragdovýma očima v bledě modrém - opět mírně strašidelná studiová pohádka o krásné královně (Preissová), která se snaží chránit své děti (princeznu hraje opět Kateřina Urbancová) před dávným prokletím spojeným se smrtí jejího manžela a jejich otce, kterou po nocích návštěvuje tentokrát nevítaný návštěvník. Dalším záhadným návštěvníkem na zámku je pak půvabná dívka Berenika (Pleštilová), která roste jako z vody, umí čarovat a zjevně sem byla nasazena za nějakým nepěkným účelem. I když se na Preissovou a Pleštilovou dobře kouká a Urbancová je roztomilá, Pavouk se mi líbil víc. (21.12.2014)

Pohádka, která celým svým záběrem a pojetím stojí na pomyslném rozcestí mezi vrcholnou dobou dětské a mládežnické tvorby šedesátých až osmdesátých let minulého století a jejím místy až žalostným polistopadovým úpadkem. Chudoba výpravy je tu paralelně následována i zřejmým poklesem scénáristického a režijního ztvárnění, které v mnohém zužuje prostor pro kvalitní, jakoby samozřejmě dané herecké výkony. Zdá se, jakoby ji před ještě hlubším pádem chránil letopočet jejího zpracování. Mohlo-li se v předlistopadu domnívat, že natočit pohádku, založenou na poměrně strohém respektování specifik předem daného žánru, je snadné, poměrně záhy se v devadesátých letech ukázalo, že náročnost, spojená s pohádkovou původní dramatickou tvorbou, nespočívá jen v kostýmech a vkládaných penězích, ale také - a v mnohém především - v kvalitě disponibilní šedé kůry mozkové. (27.01.2008)