Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vyprávění barona Hieromuse von Münchhausena, který tvrdí, že je baron Prášil. Jeho příběh začíná v rodném městě Bodenwerder. Tam je baron požádán čarodějem Cagliostrovem, aby se k němu přidal při převzetí trůnu v Polsku. Baron odmítá, chce jen dobrodsružství. V Petrohradě se přidává k soudu Kateřiny Veliké. Stává se z něj její pobočník. Na turecké frontě už sedí obkročmo na kouli z Potěmkinova děla. Zde také uzavírá sázku o princeznu a stává se majitelem prstenu, který ho činí neviditelným. (Terva)

(více)

Recenze (19)

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

K 25. výroří UFA v barvách natočená pohádka (a také nejdražší film Třetí říše) byl pro mne nečekaně kouzelným a poetickým překvapením. Místo předpokládané nacistické propagandy se dostavil šarm hlavních představitelů s Hansem Albersem v čele a ostrovtip propracovaného scénáře. Nemluvě o na svou dobu vynikajících filmových tricích (např. při letu Barona Prášila na dělové kouli). Prostě lahůdka! ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Osud nám štěstí nedaruje, jen půjčuje. Úrok je někdy příliš vysoký.“ Tak úplně jízlivý být nechci a nebudu tady hlásat, že i Münchhausen měl ekonomickou spoluvinu na prohře Říše, nicméně financování přesně takových de facto zbytečných filmů v době války příliš nechápu. I když nutno hned dodat, že tenhle snímek ani zdaleka není tupou propagandou, ačkoliv pár vcelku „nevinných“ narážek si neodpustí (zdravení, Polsko, parodování Ruska atd.). Co je na filmu nejvíc výrazné (a ještě aby nebylo, když se do toho narvalo tolik peněz) je výpravnost, která na diváka křičí z každého záběru. Ta je doprovázena docela kvalitní technickou stránkou filmu, přičemž pár triků mě mile překvapilo (třeba šaty se vzteklinou). Čímž zároveň narážím na slušnou nápaditost tvůrců, ať už šlo o kukaččí souboj, „hodiny“ či prostředí měsíce, fantazii se meze nekladly. Tím ale s výčtem kladů končím. Pravda, ještě se našlo pár úsměvných míst, ale jinak byl tento film téměř zcela bez humoru. A co hůř, byl opravdu hodně nudný, čemuž přispěly i mdlé postavy, nehledě na to, že hlavnímu děvk…pardon, hrdinovi jsem necítil nejmenší potřebu fandit (spíš mi tím svým rádoby nadhledem docela dost lezl na nervy). Pokud píšu na začátku o „zbytečných filmech“, nemyslím tím, že by bylo Dobrodružství barona Prášila vyloženě špatným snímkem, jde o průměrnou záležitost, na kterou se ovšem kvůli těm pár zajímavějším nápadům ani není potřeba koukat, snad jen pro dokreslení představy o filmově tvorbě válečného Německa. „Co se dá dělat, láska přichází, láska odchází.“ – „Vůbec nic se proti tomu nedá dělat, chlapče můj.“ – „Ovšem otče, je příliš mnoho krásných žen.“ – „V tom to vězí, je to jejich vina!“ – „Ano!“ ()

Reklama

Brejlil 

všechny recenze uživatele

Po velmi překvapivém začátku následují jednotlivé příběhy barona Münchhausena. Od hravého Ruska přes erotický Istanbul do tajemných Benátek. Tyto příběhy jsou vyprávěny velmi rozverně, nechybí dvojsmyslné dialogy, ba dokonce i polonahé dívky. Jsou zde také pěkné nápady, ať už vtípek s obrazem u Cagliostra nebo hodiny na sultánově dvoře. Od Benátek se film stává velice melancholickým, scéna na Měsíci je doslova smutná a závěr není z rodu happyendů. Spíše naopak. Film má krásnou výpravu a barevná kamera mu sluší. Hans Albers hraje svého barona nikoli jako fanfarona, spíše jako hledače něčeho významného. Jeho přerod v muže unaveného, ale bez možnosti odpočinku, je věrohodný. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Baron Prášil jako Casanova dobývající svět spíše svým pyjem než kyjem. První polovina filmu je salónní divadelní konverzačka, v níž je Rusko líčeno jako nějaké pohádkové El Dorádo (kaviár je konzumován chudinou na ulicích, v palácích dostávají k obědu smaragdy). Dámy, královny i děvečky padají baronovi k nohám, jen se na ně vteřinu podívá. Jedinou zajímavou podívanou skýtá občasné setkání barona s mágem Caligostrou. Dvě silné osobnosti, jedna toužící po ženách a dobrodružství, druhá po ovládnutí světa, to by byl film. Jenže všechny slibné zápletky jsou přehlušeny postelovými dobrodružstvími, ať už na carském dvoře, v tureckém zajetí, či v katolických Benátkách.A to vše je ještě rámováno kýčovitou "Věcí Makropulos". Ale pravda je, že toto není film pro naší dobu. Je to film pro válečná léta, pro totalitní kina, barevná pohádka plná opulentních kostýmů a jalových dialogů, které nemají hlavně evokovat nic z reality. ()

Terva 

všechny recenze uživatele

Tento film se ve své době vyhýbal politickým problémům. Joseph Goebbels jej vlastně nakázal natočit nejen jako oslavu výročí UFA ( Německá filmová společnost ), ale byl také vysílán aby povzbudil německý lid, který si začal uvědomovat, že válka nemusí zkončit jejich vítězstvím. Dal jsem sice čtyři hvězdy, ale velká škoda je, za jakých podmínek a kdy, byl film natočen. ()

Galerie (30)

Zajímavosti (4)

  • Snímek existoval a existuje v několika různých délkách. V roce 1943, kdy byl natočen, měl délku 143 minut. V roce 1954 se objevila 101minutová verze a nadace Murnau v současnosti vlastní verzi o délce 114 minut. (Terva)
  • Film byl natočen na popud tehdejšího německého ministra propagandy Josepha Goebbelse k 25. výročí naložení německé filmové společnosti UFA. (Terva)

Reklama

Reklama