Dobrodružství barona Prášila

Rozprávka pre dospelých o neuveriteľných dobrodružstvách barona Prášila pozná azda každý. Sfilmovaných verzií nie je veľa a táto patrí do zlatého fondu klasiky. Film vznikol ako jubilejný v spoločnosti UFA a produkcia sa poriadne tresla po kapse. Vyrobila veľkolepý trikový farebný snímok s jemným vtipom, bohatými kostýmami a slušným obsadením. Stavba príbehu ma síce prekvapila ( retrospektívne rozprávanie ) a taktiež som čakal rozšafnejší a bláznivejší príbeh, ale pobavil som sa aj tak. (05.10.2014)

Tento film se ve své době vyhýbal politickým problémům. Joseph Goebbels jej vlastně nakázal natočit nejen jako oslavu výročí UFA ( Německá filmová společnost ), ale byl také vysílán aby povzbudil německý lid, který si začal uvědomovat, že válka nemusí zkončit jejich vítězstvím. Dal jsem sice čtyři hvězdy, ale velká škoda je, za jakých podmínek a kdy, byl film natočen. (08.09.2011)

Človek, ktorý oplýva fantáziou, robí svet bohatším, ako by povedal hlavný hrdina tohto filmu baron Hieronymus. Takto vyzeral dobový trikový "blockbuster". Maľované kulisy, zmenšené makety stavieb, hromada kostýmov a "zemanovské" kamerové triky. Baron je muž v najlepší rokoch, z ktorého sú roztopené ženy napriek storočiami a každá by najradšej hneď skočila do jeho postele, šarmantný dobrodruh, ktorý jedným dychom zmení smer plavby plachetnice, a ktorý hrdo konštatuje ako rozosial semeno po celom svete. S istou miernou nadsázky to možno označiť ako parochňové meštiacké sexploatation. Podobne genderovo nekorektný film by bolo napríklad dnes nemožné natočiť. Let na guli je čisté guilty pleasure a niektoré gagy ako napríklad besné kabáty posúvajú film do kategórie surealistickej grotesky. Na tomto diele sa dá dobre ilustrovať vývoj naratívnych foriem. Ešte v štyridsiatych rokoch minimálne v Európe nebol klasický archplot vôbec normou. Toto je epizodické pitoreskné rozprávanie s prímesou spomínanej surealistickej hravosti slúžiace na exploatáciu zrejme špičky vtedajších eskamotérskych kinematografických kusov (zrýchlené zábery, dvojexpozície, stoptriky, maskovanie). (28.05.2015)

„Osud nám štěstí nedaruje, jen půjčuje. Úrok je někdy příliš vysoký.“ Tak úplně jízlivý být nechci a nebudu tady hlásat, že i Münchhausen měl ekonomickou spoluvinu na prohře Říše, nicméně financování přesně takových de facto zbytečných filmů v době války příliš nechápu. I když nutno hned dodat, že tenhle snímek ani zdaleka není tupou propagandou, ačkoliv pár vcelku „nevinných“ narážek si neodpustí (zdravení, Polsko, parodování Ruska atd.). Co je na filmu nejvíc výrazné (a ještě aby nebylo, když se do toho narvalo tolik peněz) je výpravnost, která na diváka křičí z každého záběru. Ta je doprovázena docela kvalitní technickou stránkou filmu, přičemž pár triků mě mile překvapilo (třeba šaty se vzteklinou). Čímž zároveň narážím na slušnou nápaditost tvůrců, ať už šlo o kukaččí souboj, „hodiny“ či prostředí měsíce, fantazii se meze nekladly. Tím ale s výčtem kladů končím. Pravda, ještě se našlo pár úsměvných míst, ale jinak byl tento film téměř zcela bez humoru. A co hůř, byl opravdu hodně nudný, čemuž přispěly i mdlé postavy, nehledě na to, že hlavnímu děvk…pardon, hrdinovi jsem necítil nejmenší potřebu fandit (spíš mi tím svým rádoby nadhledem docela dost lezl na nervy). Pokud píšu na začátku o „zbytečných filmech“, nemyslím tím, že by bylo Dobrodružství barona Prášila vyloženě špatným snímkem, jde o průměrnou záležitost, na kterou se ovšem kvůli těm pár zajímavějším nápadům ani není potřeba koukat, snad jen pro dokreslení představy o filmově tvorbě válečného Německa. „Co se dá dělat, láska přichází, láska odchází.“ – „Vůbec nic se proti tomu nedá dělat, chlapče můj.“ – „Ovšem otče, je příliš mnoho krásných žen.“ – „V tom to vězí, je to jejich vina!“ – „Ano!“ (04.05.2015)

Baron Prášil jako Casanova dobývající svět spíše svým pyjem než kyjem. První polovina filmu je salónní divadelní konverzačka, v níž je Rusko líčeno jako nějaké pohádkové El Dorádo (kaviár je konzumován chudinou na ulicích, v palácích dostávají k obědu smaragdy). Dámy, královny i děvečky padají baronovi k nohám, jen se na ně vteřinu podívá. Jedinou zajímavou podívanou skýtá občasné setkání barona s mágem Caligostrou. Dvě silné osobnosti, jedna toužící po ženách a dobrodružství, druhá po ovládnutí světa, to by byl film. Jenže všechny slibné zápletky jsou přehlušeny postelovými dobrodružstvími, ať už na carském dvoře, v tureckém zajetí, či v katolických Benátkách.A to vše je ještě rámováno kýčovitou "Věcí Makropulos". Ale pravda je, že toto není film pro naší dobu. Je to film pro válečná léta, pro totalitní kina, barevná pohádka plná opulentních kostýmů a jalových dialogů, které nemají hlavně evokovat nic z reality. (12.11.2017)