V/H/S/85

Takřka po roce se k nám dostala další záhadná videokazeta, kterou sice nikdo nepřetočil dozádu, ale co nespraví kuličková propiska, jako kdyby ani nebyl. Zhruba, co nám před 3 lety ujetý kamerožrouti a úchylní voyaeuři, co si na koupáku šmírujou v kabinkách starý plesnivý slepice, obnovili sérii Véahesek, jsem hodně rád, že dostáváme každý rok nějakého toho hororového orgasmu, protože ty “horory” co nám chce hollywood, jakože, předvést čeho se máme děsit, ale přes všechny ty prokleté bazény, lodě, domy nebo vysavače, zkrátka všechny Jeníkovy Bludy si Shudder nacpe do řiti, a rok co rok jsou ti režiséři zkušenější a lepší. Okey 85 nebyl takový banger jako 94, ani 99, nebudem zas dělat z holubího hovna nátěrku na zeď, rok co rok jsou ty zkurvený kazety víc vytahaný, a chybí tomu drajv, a ne jen jednu dobrou povídku z celého filmu, a ostatní jen amatérskou píčovinu. Nejlepší povídka Dreamkill [poprosím celovečerní pasáž, ať si to mohu šoupnout do své topky..] a Ambrosia, člověk by se dovtípil něčemu lepšího, než mutanta z laborky, virtuální degerealitu nebo Maysko-mexickou sračku s posvátním Bohem višňu, nebo podobným taťkou šmolou, a stovkami bohy, čemu idioti, pardon hinduisti věří. Zatím dám půlku, ale už to chce pořádný odvar. (11.01.2024)

Na VHS sérii koukám už jen z nemilé povinnost, kdyby se náhodou naskytlo něco zajímavého a většinou to směřuji na období Halloweenu, aby mě tolik nebolelo, když to bude trash. No trash to byl a celkem bolavej. Líbil se mi v podstatě jen začátek a ta poslední povídka Scotta Derricskona, který vypracoval tu prvotní atmosféru v baráku do velmi intenzivní podoby, jak u něj bývá zvykem a bylo mi celkem nepříjemně. Jinak je to ale klasická smršť až příliš schválně nekvalitních prolínajících se obrazů, na které už v dnešní době odmítám koukat s nějakým zaujetím. Vesměs je to pořád to samé dokola a spíš mi to příjde jako soutěž o to, kdo vymyslí debilnější scénář. Ještě to bývá vždycky pekelně dlouhý a vůbec si to neužívám. Asi bych už měla s tímhle nešvarem přestat. (26.02.2024)

Úprimne milujem túto sériu. Vždy ma dokáže niečím prekvapiť. Skrýva v sebe také klenoty ako „Safe Haven“ a „The Subject“ od Timo Tjahjanto. Do novej časti prispeli také mená ako David Brucker (The Ritual, Hellraiser) či Scott Derrickson (Sinister, The Exorcism of Emily Rose). Poďme si posvietiť na jednotlivé príbehy. Total Copy: Príbeh o zvláštnom chlapcovi s meno Rory, ktorého neustále pozoruje vedecký tím. Nosný príbeh natočil David Bruckner, ktorý skvelo budoval atmosféru medzi časťami a priniesol brutálne finále. No Wake: Mladí ľudia sa vyberú kempovať k zakázanému jazeru. Počas zábavy na vode niekto na nich začne strieľať. Začína boj o život. Najslabší kúsok sa nachádza hneď na začiatku. Obsahuje jednu vydarenú scénu na lodi, no je plný vaty a nemá žiadnu pointu. God of Death: Ocitáme sa vo veľkej výškovej budove televízneho štúdia počas zemetrasenia. Budova sa trasie a záchranný tím odvedie ľudí do podzemia, kde sa nachádzajú hispánske sochy. Čo sa naozaj deje? Výborný kúsok nasiaknutý exotickou kultúrou v originálnom prostredí. Oceňujem výber netradičného prostredia, výborné budovanie atmosféry, začlenenie božstva z nevšednej mytológie a skvelý záver. TKNOGD: Divadelná hra. Jediná herečka nám vykričí do tváre, že sme zabili náboženských bohov a vytvorili nového, boha technológii. Existuje, či je to súčasť divadelnej hry? Originálne prevedenie, svieži nápad a záver sa nebál prejsť do gore. Jedine ma mrzí, že príbeh mohol ísť o krok ďalej. Ambrosia: Minipríbeh nám vlastne ukáže opačnú stranu prvého príbehu a pridá niečo navyše. Škoda, že nám dodatok nič nevysvetlil, pridal len ďalšie otázky a navyše to ani nemôžeme zaradiť medzi horor. Dreamkill: Polícia dostala nahrávku brutálnej vraždy tri dni predtým ako sa skutok stal. Situácia sa opakuje, až kým nechytia človeka, kto tie nahrávky posiela. Je ním syn jedného z vyšetrovateľov, ktorý tvrdí, že má sny o budúcnosti a videorekordér ich nahráva. Scott Derrickson prispel najvážnejším príbehom. Spojil kriminálny thriller so scifi námetom a obohatil ho hororovou brutalitou. Námet síce nie je taký šialený ako iné, no ide o nadpriemerný kúsok. (14.11.2023)

5 hororových povídek found footage  1. Je o skupině teenagerů co jdou k vodě někteří si jdou zaplavat a na vodní lyže  někteří ne ty co zůstanou někdo zabije a neožijou a ty co si zaplavou někdo zastřelí odstřelovačkou. Posud dobré bohužel pak to co plavaly ožijou a zjistí, že jsou nesmrtelní a dále se to nevyvíjí 40 procent  2. Je o zpravodajském štábu v Mexiku kde vypukne zemětřesení pomáhá jim záchranný tým a dostanou se někde k nějakému bohovi co je zabije. 40 procent  3. Je o ženské co do ní vstoupí nějaký android nedokoukáno 0 procent  4 Je o nějaké ženské co s jinýma lidmi vraždí a nemůže zemřít nuda 40 procent  5 Je o klukovi o se mu zdá o vraždách ty se pak dějí. On dává policajtovi nahrávky na vhskách a pak se zjistí, že jeho otec policejní dokumentarista to vraždí ten ho chce zabít postřílí pár policajtů a pak ten syn ho 80 procent spíše díky konci co je masakr 5 Povídka v průběhu celého filmu o Rorym co je divný pak v cosi mutuje. Oni ho chtějí prozkoumat on je zabije a s těma mrtvolama cvičí píčovina 0 procent (21.10.2023)

V/H/S found footage antalógii dávam vždy šancu len, aby ma zakaždým sklamala. A inak to nie ani pri 85tke. Prvý segment No Wake od Mike P. Nelsona, režiséra pomerne zaujímavej novej verzie Wrong Turn, síce nie je zlý, má pomerne prekvapivý vývoj a jednu fantastickú prestrelku na lodi, akurát je nevypointovaný a skôr pôsobí akoby vám niekto pustil päť minút z dvojhodinového filmu a ďalej nechal tápať. Škoda, lebo toto malo nábeh na zaujímavý segmqent, ale skončilo ledva na pol ceste. (5/10) / Druhý v poradí s názvom God Of Death od Gigi Saul Guerrero (Bingo Hell) je síce lepší než som čakal, ale to pri pohľade na odpadovú filmografiu režisérky nie je žiadna pochvala. Jedno zemetrasenie, príšera, ale celé to nemá tú správnu temnú atmosféru o akú sa snaží. (4/10) / Tretí TKNOGD od Natasha Kermani (Lucky) je jednoznačne najslabším prírastkom vo V/H/S/85 o akomsi technologickom bohovi. Zbytočný, s trápnym námetom, a prakticky nehororový. (2/10) / Štvrtá Ambrosia opäť od Mike P. Nelsona je akýmsi pokračovaním prvého segmentu No Wake, akurát namiesto pokračovania príbehu z No Wake sa zameriava na úplne iné postavy a vlastne príbeh nijako neuzavrie. Neškodný príspevok, ale jedná sa tu iba o obyčajnú prestrelku s policajtmi a pointou, ktorá je už známa z No Wake, takže ničím neprekvapí, skôr zanechá iba viac otázok a vôbec nefunguje ako zamýšľaný segment rozdelený na dve časti. (5/10) / Posledný príspevok Dreamkill od Scotta Derricksona je ten kvôli ktorému sa oplatí V/H/S/85 pozrieť. Skúsený hororový režisér Sinistera, Čierneho Telefónu sa vyhral ako s formátom found footage, rovnako prináša aj jediný príspevok, ktorý pôsobí skutočne filmovo a nie ako nejaký amatérsky počin. Príbeh kombinuje hororové prvky s kriminálkou podobne ako Derricksonov Deliver Us From Evil, a aj keď námetom vlastne ničím neprekvapí a je aj pomerne predvídateľný, tak na takýto krátky segment to vôbec nevadí. Ako celovečerný film by zrejme nefungoval, no do podobnej série akou je V/H/S sa náramne hodí a kiežby takto vyzerala väčšina počinov v tejto sérii. (7/10). / Celá V/H/S/85 je orámovaná príspevkom Total Copy od Davida Brucknera (remake Hellraisera), ktorý je však nefunkčný svojou formou, keďže tentoraz sa nejedná o ucelený príbeh medzi jednotlivými segmentami ako v predošlých V/H/S-kách, ale ktorý náhodne naskakuje počas sledovania ostatných príbehov na pár sekún a zaujímavý začne byť až v záverečných piatich minutách. Jedná sa o typický monster horor s vtipne vypointovaným záverom, ale nič viac. Očakávania boli od Brucknera rozhodne väčšie. (4/10) / Vo výsledku tak ďalšia priemerná V/H/S-ka, ktorá je síce lepšia než predošlá otrasná V/H/S/99, ale opäť neponúka nič viac než zväčša len priemerné segmenty. CELKOVO: 5/10 (08.10.2023)