Reklama

Reklama

Noir

(seriál)
Animovaný / Akční / Drama / Mysteriózní
Japonsko, 2001, 10 h 24 min (Minutáž: 24 min)

Scénář:

Rjóe Cukimura

Hrají:

Hóko Kuwašima, Kotono Micuiši, Tošihiko Seki, Aja Hisakawa, Hitoši Takagi, Taró Arakawa, Šinpači Cudži, Fumihiko Tačiki, Kumiko Higa, Hiroši Janaka (více)
(další profese)

Epizody(26)

Obsahy(1)

Půvabnou Korsičanku Mireille Bouquet živí nikoli nezajímavé povolání: jejím denním chlebem je zabíjení lidí na zakázku a nutno podotknout, že ve svém oboru patří k těm nejlepším. Svoji zásadu pracovat vždy a za všech okolností sama je nucena porušit toho dne, kdy ji vyhledá mladičká Japonka Kirika Yumura a žádá po ní, aby jí pomohla poodhrnout roušku její tajemné minulosti: Kirika totiž trpí naprostou ztrátou paměti a jistá si je pouze a jedině svými obdivuhodnými schopnostmi zabijáka. Kirika a Mireille, jejichž osudy jsou jakýmsi záhadným způsobem značně propletené, se za kuriózních podmínek dohodnou na spolupráci a zakládají zabijácké duo „Noir“ – to ještě ale netuší, že toto jediné jméno je vtáhne do víru událostí vskutku monstrózních. Šestadvacetidílný japonský anime seriál se stal jedním z nejoceňovanějších děl tohoto žánru za rok 2001. (kiddo)

(více)

Recenze (68)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Noir si pro sebe hodnotím jako těžce bessonovské anime se silným vlastním duchem a velmi chutnou polevou, korpusem i náplní - což ovšem neznamená, že pomyslné váhy mají jednu misku (tu s negativy) zcela prázdnou. Ale i když bych si představoval poněkud větší variabilitu oděvních součástí, více reality nebo lépe naturalistična v akčních scénách, a trochu více logiky ve "vedlejších elementech" jednotlivých částí, pozitiva výrazně převažují - a to především proto, že o tomhle první z trilogie příběhů o smrtonosných dívčinách ani být nemá. Jenom mně to prostě vadí:) Nebo lépe řečeno mě to ruší. Na což dokonalé bytosti jako třeba Marius opáčí, že je to tím, že jsem osoba bez vkusu, která se na to dívá v angličtině, a že to vlastně vůbec nechápu:) Ale k věci. Na svoji dobu velmi slušná animace (i když s mladší sestrou se srovnávat nedá), na veškeré doby velmi slušné herecké výkony - což znamená přesvědčivost a schopnost přitáhnout a vtáhnout. Například úvodní heslo nebo melodie hodinek jsou z rodu symbolů, které tvoří kulty. Lehce mystický, pomalu se odkrývající ústřední příběh, výborná atmosféra (s výše uvedenými výhradami), a především ÚŽASNÁ a velmi rozmanitá hudba od madam Yuki. Noir si mě získalo a jsem rád (a vděčen jednomu přestárlému upírovi), že jsem ho měl možnost zhlédnout. To, co pro mě znamená Canta Per Me, se slovy postihnout nedá. Přes to všechno, moje srdce stále je s Motoko Kusanagi a její partou, a moje city k fenoménu Noir jsou podstatně chladnější. Proto bych dal 80%. Jenže to by tu nesměla být tea party v měsíčním svitu a "my darling girl" Chloe. Neskutečná a dokonalá...skoro;) Beru to tak, že Noir mi přinesl Yuki a Chloe, a to si zaslouží procentní bonus. Ale i s ním to bude "jen" devadesátka. ()

Jeoffrey 

všechny recenze uživatele

Ze začátku jsem Noiru příliš nevěřil, sice tam byla zajímavá zápletka, nebo spíš mě seriál dokázal navnadit na ono velké tajemství kolem významu „Noir“, ale chybělo mi tam něco víc, co by mě k seriálu opravdu připoutalo. Akce byla fajn, na anime z roku 2001 vlastně úplně super (třeba při scéně s přestřelkou na schodišti jsem si s úsměvem vzpomněl na nejnovějšího Johna Vicka), ale chyběly mi tam výraznější emoce, nějaké intenzita (jako že se něco důležitého děje) a vůbec mi to přišlo v první polovině strašně roztahané. Mému dojmu absolutně nepomáhalo to, jak seriál neustále opakoval některé záběry, spíš naopak a když už jsem viděl během šesti dílů snad popáté mrkající malou Mireille, která právě našla svoje rodiče, tak jsem si říkal „Proč?“. Tyhle záběry, s kterými chtěli tvůrci navodit atmosféru a připomenout důležité okamžiky v první půlce fungovaly naprosto obráceně a obzvlášť při binge watchingu (sledování co nejvíce dílů seriálu v jednom kuse) to vysloveně štvalo, přišlo mi, že mě to okrádá o čas, že tím trpí atmosféra, že to celý příběh zbytečně natahuje. Stejně tak byla kvalita některých „případů z běžného života nájemných zabijáků“ značně kolísavá, občas jsem si novou zakázku dívek slušně užíval, většinou když byla nějak výrazněji propojená s hlavní zápletkou celého seriálu, nebo se objevila nějaká opravdu povedená záporačka (ano záporačka, většina mužských postav v tomhle seriálu totiž nestojí absolutně za zmínku, snad kromě strejdy Mireille a našeho Miloše Havla), ale byly tam i díly, které kdybych vynechal, tak by se asi nic nestalo. Stejně tak rozplétání všech tajemství působilo hodně zdlouhavě, vždyť ještě u nějakého šestnáctého dílu jsem si připadal, že hrdinky vlastně pořád znají akorát tak jméno nepřítele a nic moc navíc. Poslední výtka je pak absence krve, u seriálu, kde tolik lidí zemře, působí fakt, že je na obrazovce krev asi jen ve dvou scénách, opravdu hodně divně, nepřirozeně, jako kdyby tam ani neumírali lidi. Jestli to byl tvůrčí záměr, stejně jako u již zmíněného opakování scén a snahy autorů o minimum emocí, protože jde přeci o příběh nájemných zabijáků, netuším, ale pro mě nic z toho příliš nefungovalo. Naštěstí i v té první polovině byly opravdu skvělé díly, zvláštní ale je, že jako nejzajímavější a nejsilnější bych označil noční čajovou party. Co u mě hodně zvedá celkový dojem je pak polovina druhá, nebo spíš ta úplně poslední třetina (od návratu na Korsiku). V momentě, kdy vše dostane spád, začnou se už opravdu odhalovat všechna tajemství, začnou reálně pracovat emoce, a i ty atmosférická opáčka některých záběrů najednou fungují, je z Noiru 5* zážitek. Další věc, co seriál po celou dobu neskutečně tahá nahoru a co je tu prostě vynikající, je soundtrack od Juki Kadžiury. Stejně jako u .hack//SIGN i tady je ta doprovodná hudba prostě něco nezapomenutelného, nejde jí nevnímat, ale tentokrát podle mě na 100% pracuje pro anime a perfektně ladí s tím, co je na obrazovce. K tomu i zde obdivuji širokou paletu hudebních motivů, s kterou autorka přišla, jsou tu epické chorály, někdy kombinované s trochou té elektroniky, ale třeba i skladba u které se vám hned vybaví Itálie, jindy zase přijdou na řadu dudy… Tohle je za mě ukázka rozmanitého a úžasného hudebního soundtracku, další důkaz toho, proč si práce Juki Kadžiury vážit. Když k tomu přidám povedený opening a ending, tak hudebně je Noir jasných 11/10. Ve výsledku jsem si Noir užil, v závěru hltal doslova každý díl a chápu jeho vysoké hodnocení, přesto ale nemůžu zapomenout na své úvodní rozpaky, prostě na to, že mě ze začátku úplně nevtáhl. 7,5/10 () (méně) (více)

Reklama

Zíza 

všechny recenze uživatele

Hudba skvělá. Ale tak nějak absentuju krev, prostě mi to příjde nepatřičné, že tam, kde se tolik střílí, zabíjí, jako zde, není prostě skoro krev. A červená. Takový záběr tam snad byl jen jednou a to na konci, když ona zabila tamtu. Pokládám tohle jako dobré zahřívací kolo, dobrý předvoj pro Madlax, protože tam mi přišla 3-5x lepší. No, shlédnutím tohoto anime jsem určitě nepřišla o drahocenný čas. :-) ()

Wolodja 

všechny recenze uživatele

Moc peknej serial. Po uvodnim seznamovacim dilu se Noir zacina jevit spise jako serial epizodniho typu, kde kdyz vynechate dil, tak se zas tak moc nestane. Ale zhruba po prvni tretine se to zmeni a vy stale kousek po kousku odhalujete minulost obou divek. Muj prvni anime serial, dojmy veskrze pozitivni. ()

swed 

všechny recenze uživatele

Nejsem velký expert na anime tvorbu, ale takovéhle seriály si nechám líbit. Noir mě uchvátil už od začátku a to hlavně díky animaci (perfektní prostředí a postavy) a hudbě, kterou řadím k těm nejlepším, co jsem v televizní tvorbě slyšel. Hudba zde totiž dokáže přesně dokreslit akci i emocemi vypjaté scény. Je originální, působivá a neskutečně silná. Samotný děj je pak rozdělen přibližně do dvou různých polovin. V té první - epizodicky uzavřené - postavy řeší speciální zakázky, má to švih, napětí a celé to připomíná regulérní krimi filmy Bessonova střihu, kde se navíc podíváme do mnoha koutů světa. Další dějství pak poodkrývá klíčovou zápletku seriálu, motivace postav a jejich jednání, tahle část je proto hodně o emocích. Noir pak postupně graduje až k velkému finále, které využívá i poslední vteřiny na maximum. Za zmínku stojí i dominantní postavení žen, které se zde pohybuje od feminismu až k lesbickému podtextu a později i k jeho ztvárnění. Muži tu představují pouze oběti, které jsou ovládány jako loutky. Po skončení seriálu mě přepadlo dilema, stále totiž nevím, zda je lepší Cante Per Me nebo Salva Nos a kterou postavu mám nejraději: Kiriku nebo Chloe? Opravdu těžká volba :) 9/10 ()

Galerie (37)

Zajímavosti (3)

  • V druhej epizóde "Daily Bread" vidíme počas nakupovania Mireille a Kiriky obchod Bee-Train. Je to aj meno jednej zo spoločností, ktoré Noir vyrábali. (Flipper)
  • Postava Miloš Havel je pomenovaná podľa dvoch notoricky známych českých politikov, premiéra Miloša Zemana a prezidenta Václava Havla. (Flipper)

Reklama

Reklama