Body Without Soul
Obsahy(1)
Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě. (anniehall)
(více)Recenze (39)
Dokumentárne šokujúci pohľad na svet za oponou sa dá spracovať rôzne. Wiktor Grodecki naplno ukázal svet chlapčenských homosexuálnych prostitútov a aktérov gay pornofilmov, pohybujúcich sa okolo pražského Hlavního nádraží v prvej polovici 90. rokov. Plus svet večne sfetovaného šibnuto despotického režiséra týchto filmov. Naplno, bez odstupu. A takpovediac až nudne repetitívne. Správa o nelichotivom svete mladých chlapcov, čo prídu do veľkej Prahy za zárobkom ostala, zanechala silnú stopu a trpkú pachuť. No zvolená forma nejde za prvotné oboznámenie. Jednoducho, čo bolo hrozné na začiatku, je aj na konci. ()
Skvělý doplněk k filmu Mandragora. Když budu hodně černohumorný, tak napíšu že film o filmu. V tomto jsou výpovědi skutečného Davida, který si později v Mandragoře zahrál sám sebe. Dále skutečného Marka, kterého později hrál herec z castingu a hlavně skutečného Krysy - patologa a člověka, který jako koníček točil podřadné gay porno pro prasácký německý trh. Upozorňuji, že dokument obsahuje slova, které možná hodně z vás nechce slyšet a záběry ze skutečné pitvy skutečného člověka ... ()
Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši. ()
3,5* Poměrně působivý pohled do duší několika dobrovolných ztroskotanců. Pan producent Rousek musí být nutně alespoň lehce vyšinutý, protože zábavu z těch filmů očividně nemá, peníze taky ne a odfrknout po noční šichtě si jde do pitevny... Za to symbolické provázání obou zaměstnání páně Rouska a za krásný filozofující závěr přidávám půl hvězdičky. ()
Hodně statický a lehce utahaný exkurz na obličeje utopené ve špíně devadesátkové Prahy, ve které vysmažený low-budget porno magnát pitvá mrtvoly a nutí kluky, aby to dělali bez gumy, protože Němci to tak, na rozdíl od Holaňdanů, chtějí. Grodecki si svou zapáleností a minimálním distancem spíše škodí, což divák nejsilněji pocítí při neustálém variování jednoho a toho samého příběhu vybraných mluvících hlav za asistence mramorového hudebního podkresu. Nakonec se nad tím ale nevyplatí přehnaně lkát, protože i přes svou přepálenou stopáž Tělo bez duše dobře monitoruje atmosféru tehdejšího divokého východu. ()
Galerie (18)
Reklama