Revizoři

Nimród Antal určite vyrstal na Blade Runneroch a Votrelcoch, ktorých atmosféru dokázal naroubovať do Maďarského koľajového undergroundu (kde lietaju sovy). Formálne sú spomínané dva filmy strihnuté ešte aj Trainspottingom (partička lúzrov, výborná hudba), čo vo výsledku tvorí veľmi lákávé kombo. Žiaľ od polovice a hlavne k záveru sa začne improvizovať (alebo experimentovať) a film tlačí na filozofickú rovinu, na ktorú som nebol vôbec naladený. Každopádne na Dunaji nám vyrástol nečakaný skvost a keď sa budem niekedy túlať po Budapešti určite to nebude metrom. (17.09.2005)

Vynikající brilantní maďarský symbolický opus, jakoby variace na jednu z poloh Klubu rváčů - motiv schizofrenie, navíc s Tarantinovským nadhledem a místy působící jako parodie akčních filmů (revizoři kontrolující pasažéry v metru, chytání Rychlonožky, revizoři v nových kožených uniformách...). Při sledování filmu je však nutné se držet návodové preexpozice, kde mluvčí budapešťského metra hovoří o abstraktní rovině příběhu, neboť by bylo chybou chápat svět budapešťských revizorů jako svět té nejnižší sociální vrstvy a odkladiště lidských ztroskotanců, jak by se mohl na první pohled jevit. Její skutečnou tvář spatříte až ve vlastní abstrakci celého příběhu - zjevná spojitost mezi světem metra - podzemky, tím, co je skryté světu a světem podvědomí, skrytému vlastnímu raciu, vědomí a místo, kde jsou usídleni naše vlastní běsy. Přeneseně taktéž mezi Dobrem a Zlem, jak říkají v úvodu sami tvůrci filmu. Boj člověka, který nemůže sám vyjít ze svého podzemního světa a bloudí v šerosvitu svého vlastního mozku. Pronásleduje ho tam jeho vlastní já, zatím ale skryté pod kápí a vynořující se navíc jen občas. Proti němu stojí pozitivní symbol - dívka medvídek, jež si na konci nasadí masku anděla a ukáže hlavnímu hrdinovi cestu z podzemí (stejně jako ho dříve zavede ve snu k sobě samému, skrytému ještě v kápi). Režisér Nimród Antal je zjevně velmi talentovaný a svůj americký původ nezapře ani na moment, celým filmem je jakoby duševně lákán do Ameriky (což se mu v jeho další kinematografii skutečně podaří). Brilantně budované napětí, akce, dynamika filmu - a to povětšinou s nulovými trikovými a výpravnými atributy - pouze vynikající hudbou, střihem a stavbou scény, velmi povedené herecké výkony, ponurá mystická vtahující atmosféra (někde mezi Davidem Lynchem a mysteriózními duchařskými thrillery) střídající se s místy cynickým a hodně drsným vtipem, hodně zajímavý scénář, progresivní, novátorské, moderní filmové umění... Zkrátka komedie i vážný film, který by neměl zůstat stranou vašeho zájmu... (a který trochu nabourá vaši důvěru v budapešťské metro:-)) Podobné filmy: Moebius, Podzemka (01.09.2007)

Režisér ve filmu vytvořil zajímavý svět, říše metra. Svět sám pro sebe. Temná kouzlo tohoto světa je navíc dobarveno hypnotickou hudbou. Na druhou stranu je však metro největší devizou i nevýhodou filmu. Přeci jen jsou kulisy betonových tunelů nedostatečné, aby udrželi pozornost 140 minut. Zábavnost filmu časem stagnuje a film se dostáva do rozhraní mezi komedií a dramatem. Na konec jsem se opravdu těšil. Režisér je ale rozhodně talent a jsem zvědavý na jeho další produkci. (20.11.2006)

Rozpolteny film medzi formou a pribehom, ktory chce zdelit aj hlbsie posolstvo. Zatial co forma je bezchybna, tak usilie metaforizacie a vkladania symbolov do deja pocas filmu je prave zameranim sa iba na formu (v ktorej sa debutujuci reziser miestami az castokrat opaja sam sebou) nefunguje na 100%. Vo vysledku za slusnu zabavu s obcasnymi nudnejsimi pasazami je to u mna sice za 3,5* ale z tazkym povdzychom, kedy sa nieco podobne, tak cisto zanrovo zamerane pre mladych, natoci aj u nas. (04.12.2004)

Hodně atmosferická podívaná, která spíš než z propracované dějové struktury čerpá z uzavřených prostor metra, z temného a inspirativího motivu světa na periferii našeho zraku. Poněkud sypký narativní materiál táhnou skvělí herci a vypointované situace ze života maďarských revizorů a v závěru ho uspokojivě posune završení symbolické roviny. Příběh "renegáta" Bulcse, který v temnotě metra hledá exil před venkovním světem, je místy prostoupený lynchovským balancováním na hraně snu a skutečnosti, na hraně reality a fantazie. Je to spíše náznakové, ale v důsledku velmi důležité pro atmosféru Revizorů. Zvláštní, svojský a vrcholně moderní snímek (výtečné spojení hudby a obrazu!), který třeba naší harmonické menzelovsko-svěrávkovské kinematografii citelně chybí. (20.01.2007)