Revizoři

Mezi jinými festivalovými filmy je to jistě osvěžující a asi bych to hodnotil jinak. Takhle samostatně s tím mám celou řadu problémů. Asi se mi dostalo i něco jiného, než jsem čekal, což ale nutně nevadí. Je to kotlík plný žánrů, každý z nich je natočen vlastně svým způsobem dobře, každému z nich toho hodně chybí. Dohromady mi to moc nefunguje. Pokud bych bral film jako sociologickou studii mezi revizory a obyčejným lidem, selhávají Revizoři na nerealistickém chování všech zúčastněných dovedeném ad absurdum a absolutní nemožnosti se byť s jedinou postavou nějakým způsobem ztotožnit. Ne tak, abych si řekl "jo, ten je jako já", ale abych vůbec mohl uvěřit, že takový člověk může existovat. Naopak jako surrealismus je to zasazené zas do příliš důvěrně známého a realistického prostředí a když už se něco objeví, jsou to jen laciné prvky typu sov a je to tam jaksi navíc. Není to tam vloženo zajímavě ani vizuálně, ani zvukově. Pokud mám brát film jako mystérium, je to příliš jednoduché a přímočaré. Prostě záhadný týpek, co strká lidi do metra. Nic není vysvětleno, film se až do konce nedostane s tou postavou nikam dál, než byl na samém začátku. A zejména se tento snímek ani nesnaží o to, aby mi to trochu vrtalo hlavou. Jako akční film...samotné scény jsou ok, ale chybí mi tam trochu větší motivace. Perou a honí se zbytečně snadno, motivace postav na mě ani náhodou nepřešla, na postavách mi nezáleží. Reakce postav na cokoliv jsou neadekvátní situaci. Jakožto temný thriller/horor - trochu na mě dýchla atmosféra na začátku filmu, škoda, že to bylo těsně poté, co k nám promlouvá ředitel budapešťského metra, takže je to trochu zabité. Komedie - pár úsměvných momentů se našlo. Od totohle žánru jsem si před sledováním sliboval nejvíc, takže i když to někdy bylo celkem fajn, je zároveň tím největším zklamáním. Romantický film - "femme fatale" z počátku zajímavá, pak již ztratila v mých očích své kouzlo. Revizoři tak mohou zaujmout zejména ve své nejvíce neuchopitelné rovině, a sice filosofie a metafora. V té jediné dokáží naplno bodovat, a i ta je asi nejvíce subjektivní. V téhle rovině jako jediné nevadí všechny ty mé předchozí výtky a každý si v tom může najít něco svého. Bohužel já jsem hlava dubová, mě ty myšlenky zas tak neoslovily, případně jsem nedosáhl na nějakou zajímavější rovinu. (24.12.2015)

Zajímavá podívaná, které zůstává někde na půli cesty a váhá mezi formou a obsahem. Zcela jasná metafora pekla, ze kterého vás může vyvést jedině anděl, je podána srozumitelně a stylově. Škoda jen, že se příběh chvílemi rozpadá na epizodní estrády a pitvořící herci trochu nestíhají. Typičtí lůzři sice žijí přímo ve sračkách, ale ví že existuje ještě posranější práce a tak se snaží prostě zůstat s těmi svými. Sociálně společenská nota snímku je kupodivu silnější více než bych čekal a pro mě osobně zcela převálcovala všechno ostatní. Nesrovnávejte to prosím s Lynchem a věřte, že největším zločinem ďábla je, že o sobě prohlašuje že není. (14.03.2005)

"Dám vám takovou pokutu, že si na to budete muset vzít hypotéku." Takové výhrůžky ovšem platí pouze na slušné občany, neboť problémová chamraď ve střední Evropě za přepravu veřejnou dopravou zkrátka platit nebude. Skupinka budapešťských revizorů však sympaticky nevzdává svůj marný boj proti černým pasažérům, své osobní problémy si také řeší poměrně svérázně, ale na mé spokojené vrnění přesto nedošlo. Obrazová forma se mne totiž neustále pokoušela uspat a hudební psychedelie zase probudit - obojí v podstatě marně. (07.10.2016)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Veľmi milo prekvapený. Samotný snímok má vďaka hudbe či kamere také podivné čaro. Samozrejme, každého zaujme niečo iné, no kto reálne v živote pracuje s ľuďmi, myslím, že ho "Revízori" miestami doslova nadchnú. Dialógy, plus nastolené situácie v podobe konfliktov: celé je to postavené na reálnom základe, kedy ľudí nemožno inak, iba v určitých prípadoch nazvať (podľa monológu jednej z postáv v tomto filme počas návštevy u psychológa) - kokotmi. Postava vraha je bonusom navyše. Nie je na tom položený základ filmu (!), aj keď sa týmto spôsobom snímok ako celok uzavrie. Rozmýšľam nad hodnotením, pričom prepadám celkovému dojmu, že piata hviezda by bola hádam aj na mieste. Výborný film ... (07.09.2016)